Vers l'avant [Harry Potter]

Kapitola 3.

Když Harry porazil Voldemorta, mohl se konečně zcela oddat svému vztahu s Ginny. Na Vánoce ji před všemi Weasleyovými a Hermionou požádal o ruku a po jejím souhlasu se stal nejšťastnějším člověkem na světě.

Nedlouho po zásnubách se konala svatba a manželé Potterovi se stali prototypem nejideálnějšího páru.

Zatímco Ginny dodělávala poslední ročník, Harry jim zařídil dům, aby v něm pak mohl svoji manželku přivítat.

Jakmile dostudovala, odjeli na letní prázdniny do Španělska a po návratu se začali s potěšením věnovat práci – Harry byl povýšen a mohl konečně začít řešit případy pokročilejší úrovně, a Ginny dostala místo chytačky u Holyheadských Harpyjí. Ani jeden z nich si na nic nestěžoval, dokud po třech letech manželství paní Weasleyová při rodinné večeři nenadhodila něco o dětech. Harry děti chtěl, ale byl přesvědčen, že je ještě brzy na to, aby to s Ginny probrali. Vypadalo to, že odpovědí podobného znění Ginny potěšil – ani ona nepůsobila tak, že je připravena stát se matkou –, ale Harry se přistihl, že o slovech své tchyně přemýšlí častěji a častěji. Vydržel o tom mlčet rok a půl, dokud o tom jednou nezačal mluvit na procházce. Ginny se ovšem nezdála potěšená vybraným tématem. Vypadala dokonce sklíčeně; po chvíli naštvaně, když na ni Harry naléhal. Nakonec se s ním pohádala a poprvé spala mimo domov.

Když se další den vrátila, Harry jí slíbil, že už o tom nebude mluvit. Myslel si, že na Ginnyině tváři ihned spatří úlevu následovanou úsměvem, ale ona se místo toho rozbrečela. Nechápal tuhle reakci, ale v tu chvíli se rozhodl to neřešit. Jen ji objal a nechal ji se vyplakat.

Půlrok proběhl bez podobných incidentů a Harry se co nejvíc snažil nedívat se na hrající si děti nebo o nich byť jen přemýšlet. Díky práci to ale nebyl až tak velký problém. Byli s Ginny natolik zaneprázdnění, že se občas dokonce zapomněli najíst.

Jednoho osudného dne v září se Harry rozhodl, že neplánovaně svou ženu navštíví. Jenže místo toho, aby překvapil Ginny, byl překvapen sám. Lépe řečeno – šokován.

Jeho manželka se v šatně líbala s brankářkou. Obě si polibek zcela zřejmě užívaly.

Jakmile ho Ginny postřehla, rychle uskočila od druhé ženy a zbledla. Ta barva v jejím obličeji působila nepatřičně. Harry ve známých hnědých očích rozpoznal tak velký strach, jaký snad ani on sám nikdy necítil.

„Harry..." zašeptala roztřeseným hlasem. „Prosím, nezlob se."

Žádné Harry, není to tak, jak si myslíš, nebo to ona mě políbila! Jen Harry, prosím, nezlob se. A jemu najednou všechno došlo – to její zdržování se v práci; fakt, že nechtěla děti. Možná chtěla, ale s jinou osobou. Taky si začal uvědomovat, že i všechny ty drobnosti – když se k němu otočila zády, jakmile si lehl do postele; když si čistila hrdlo, jakmile se jí Harry zeptal na holky v týmu; když cítil novou, ale při tom neznámou květinovou vůni v jejích vlasech místo její oblíbené jahodové – něco prozrazovaly. Nebral je v úvahu, protože ho nikdy nenapadlo, že by ho Ginny mohla podvádět se členkou svého týmu.

Díval se na svou vyděšenou manželku, jejíž výraz se s každou sekundou měnil na zoufalý. Nevěděla, co má očekávat.

Harry se donutil říct: „Promluvíme si doma." Jeho hlas mu zněl cize. Měl pocit, že se veškeré myšlenky v jeho hlavě zasekly na místě; skoro jako vánice, která se zastaví v čase. Kvůli tomu byl podivně klidný, ale při tom věděl, že by klidný být neměl. Jeho žena, kterou miluje, ho podváděla s jinou ženou. Uvědomoval si, že by měl křičet, vrčet, rudnout vzteky, vyhrožovat, ale když se nad tím zamyslel... Byl by to nesprávný přístup. Nechtěl a nemohl se chovat tak, jako kdyby byl nepříčetně pobouřen.