Vers l'avant [Harry Potter]

Kapitola 6.

Plán byl jednoduchý, ale velmi riskantní.

Jelikož Hermiona pracovala na Odboru záhad, měla přístup k tajnému archivu, kde před nějakou dobou našla recept lektvaru, jehož účinkem bylo násobení kouzelníkova magického potenciálu. Jediným problémem nebyly ani zdaleka ingredience, ale hrozba, že ten, kdo lektvar vypije, přijde po několika hodinách o magii. Na jak dlouho – to nebylo jasné, protože se jeho účinky nestihly probádat – lektvar byl ihned po otestování kvůli své síle zakázán. Ovšem možnost, že poživatel magii zcela ztratí, byla vyloučena. Ani jedna ze složek nevypalovala v kombinaci s ostatními magické jádro. Tak či onak, Ministerstvo ho ve 13. století shledalo nebezpečným a ukrylo recept v archivech, dokud se na něj zcela nezapomnělo.

„Pokud ho vypijeme oba, budeme moct Ginny a Jane zachránit. Zastírací kouzla budou fungovat dokonale, vezmeme pro jistotu i tvůj plášť, aby –"

„Ne, nemůžeš riskovat svým postavením, Hermi," přerušil ji Harry, po tom, co chvíli dumal nad slovy své kamarádky.

„Ginny je i moje kamarádka. Nemůžeš –"

„Ale musím," podíval se na ni zcela jistý tím, co chtěla říct.

Pochopitelně, že s ním do toho chtěla jít. Nechtěla ho nechávat zcela samotného. Koneckonců on, ona a Ron našli viteály a zničili je. Bez svých přátel by se neobešel, ale tohle bylo něco jiného. S Ronem počítat nemohli, když nyní patřil k těm, kdo se k Ginny otočil zády, a Harry nemohl dovolit Hermioně, aby si kvůli svému zklamání z Rona a Weasleyových nechala zničit život. Znal totiž ten pocit téměř dokonale – rozčarování a následná potřeba se nějak pomstít nebo ukázat, že se dotyčný mýlil. Ne že by on sám nebyl neprožíval podobné city jako Hermiona, ale ona byla téměř součástí Weasleyovského klanu – měla si Rona v lednu vzít.

Jen na chvíli si vzpomněl na své bolestné zklamání z Prince dvojí krve, kterého tak moc v šestém ročníku obdivoval. Nevadilo mu, že to byl Snape. Víc mu vadila ta drásající bolest v hrudi, podpořená smrtí ředitele, ke kterému vzhlížel. Potřeba dokázat Snapeovi, jakou chybu udělal, když zradil, byla všepohlcující. Nemohl tehdy myslet na nic jiného než na bolest a pomstu. Necítil ty emoce tak intenzivně, ani když zemřel Sirius, což už bylo co říct.

„Ginny a Jane budou potřebovat pomoc, až Ministerstvo přijde na to, že za jejich záchranou stojím já," pokračoval po chvíli, když si uvědomil, jaký úkol ho čeká. „V takové časy opravdu bude potřebovat kamarádku na své straně."

Hermiona podupávala nohou – znamení, že byla nespokojená s Harryho plánem, ale že s ním zároveň byla nucena souhlasit.

Povzdechla. „Dobře. Co navrhuješ?" mávla rukou.

„Uvaříme lektvar, vypiju ho, zachráním je a pak je schováme na místo, které bude pod Fideliem. Ty budeš strážce," přemýšlel a pak se na Hermionu nejistě zadíval. Jeho nitrem se prohnal ledový osten strachu. „Neříkala si nikomu, že nesouhlasíš s uvězněním Ginny a Jane, že ne?"

Zavrtěla hlavou. „Ron mě zavolal k nim domů, kde mi novinu vyřídil. Byla jsem natolik šokovaná reakcí Weasleyových, že jsem se nabídla jít za tebou. Potřebovali se uklidnit a... já taky."

Harry vydechl a sklopil hlavu.

„Ale schovávat se celý život pod Fideliem taky není východisko," konstatovala. Doslova cítil, jak se mračila.

„Tyhle detaily budeme řešit potom. Prvně je odtamtud musíme dostat," podíval se odhodlaně na svoji kamarádku. „S každou další minutou hrozí, že přijdou o rozum."