Your body

34. Je to moje vina

Poppy: Auto zastavilo před strejdovo domem a já vystoupila,utřela jsem si zbylé slzy a přešla ke dveřím. Strejda otevřel a já jsem se bez jediného slova vydala nahoru do svého pokoje. Slyšela jsem jak na mě strejda volal,ale ignorovala jsem ho,potřebovala jsem být sama.

Vešla jsem do pokoje a zamkla za sebou,porozhledla jsem se po pokoji a hned jsem spadla na zem. Začala jsem od úplného začátku brečet a nešlo přestat,vlastně jsem se ani nesnažila přestat. Tohle je na mě moc,to nezvládnu a ke všemu je to moje vina.

Slzy mi pořád tekli jako vodopády z očí a všechno mi bylo jedno. Pořád jsem jen myslela na rodiče. Poslední dobou jsem na ně nebyla milá,řekla jsem jim dokonce že je nenávidím i když to tak nebylo. Měla jsem je ráda,oni byli pro mě vším i když jsem jim to nedávala dostatečně najevo.

"Poppy" uslyšela jsem za dveřmi Justinovo hlas. "Otevři ty dveře" řekl znova a já nebyla schopna se hnout,jen jsem pořád bez přestání brečela. "Poppy prosím" šeptl Justin,ale i přesto jsem ho slyšela. Má pravdu potřebuju ho,potřebuju vědět že mě ochrání a už nikdy neopustí,ale nechci aby mě viděl takhle. Uvidí mou citlivou stránku,která byla pohřbena někde uvnitř mě,ale teď když rodiče jsou mrtvý vše se změnilo,nedokážu své pocity skrývat.

Nic jsem neříkala jen jsem se postavila a odemkla dveře. Justin hned vešel dovnitř,zavřel dveře a objal mě "Je mi to tak líto" šeptl Justin a ja ho pevněji k sobě tiskla. "Prosím" zavzlykala jsem a s Justinem jsme přešli k posteli. Sedli jsme si na ní a Justin si mě posadil na sebe. Pořád mě pevně držel a já ho nehodlala nikdy pustit. "Prosím,zabí mě" řekla jsem a hlas se mi zlomil. "Ne, to už nikdy neříkej. Jsem tu s tebou a nikdy tě neopustí. Rozumíš? Takže o smrti přestaň přemýšlet" řekl a já nahlas polkla. Už jsem mu neodpovídala,nevěděla jsem co.

"Je to moje vina" šeptla jsem po chvilce když už jsem se téměř uklidnila. "Není" řekl rozhodně a já se od něj odtáhla. "Ale ano je,kdybych poslechla toho kdo mi posílá ty SMS tak by se nic nestalo. Měl jsi pravdu jsme hloupý" řekla jsem a Justin si povzdychl.

"Měla bys to zaspat" řekl a já souhlasně přikyvla. Lehla jsem si na postel a Justin seděl vedle mě. "Zůstaneš semnou?" zeptala jsem se ho,potřebovala jsem mít jistotu,že on mě nikdy neopustí. "Navždy" řekl a lehl si vedle mě. "Teď už spi" řekl,jemně mě políbil a pak se od de mě odtáhl. Jen jsem si povzdychla a zavřela oči. "Dobrou" špitla jsem a přitulila se k němu blíž. "Dobrou,miluju tě" téměř šeptl ale já mu rozuměla dost dobře. "Já tebe taky" řekla jsem a po chvilce jsem konečně usla.

_________________
**O 3 hodiny později**

"Justine!" vykřikla jsem a prudce se posadila. "Jsem tady,klid" řekl Justin a hned mě objal. "Byla to jen noční můra" šeptl Justin a pevně mě držel."Kolik je hodin?" zeptala jsem se ho. "Něco po třetí hodině odpoledne" řekl Justin a já přikyvla. "Co jsi celou dobu dělal?" zeptala jsem se ho a prohrábla si své vlasy. Mimochodem hlava mě neuvěřitelné bolela,jako kdyby mi do ní někdo udeřil kladivem.

"Vlastně skoro nic,jen jsem tě hlídal a občas se kouknul na mobil. Nejspíše se ti něco ošklivého zdálo,protože si ve spánku neříkala a pořád jsi se vrtěla" řekl a já si opřela hlavu o jeho rameno. "A co strejda?" zeptala jsem se. "Nebyl tu ani jednou" řekl rozhodně a já už raději neodpovídala. Jen jsem se postavila z postele a chytla se za svojí hlavu. "Sakra" zaklela jsem a hned jsem cítila Justinovo ruce na mých zádech. "Je ti špatně?" zeptal se mě starostlivě a pohladil mě po zádech. "Jen mě bolí hlava,asi si půjdu dát sprchu" řekla jsem rozhodně. Hlava mě asi bolela kvůli tomu jak jsem pořád brečela... "Dobře,chceš nějak pomoct nebo potřebuješ něco?" zeptal se mě Justin se strachem. "V pohodě Justine,neumírám. " řekla jsem a pak hned dodala. "Mám celkem hlad,mohl bys třeba něco uvařit?" zeptala jsem se ho. "No...pokusím se" řekl a dal mi pusu do vlasů. "Děkuju" řekla jsem a upřímně se usmála. Justin jen přikyvnul a odešel z mého pokoj.

Já jsem přešla do koupelny a vyslíkla se, vešla jsem do sprchového koutu a pustila jsem na sebe horkou vodu. Užívala jsem si ten pocit uvolnění, kež bych mohla ve sprše zůstat po zbyvtek svého života. Nemusela bych na nic myslet a nechala bych na sebe dopadat jen horké kapky vody. 

Když jsem se umyla tak jsem vyšla ze sprchy a obmotala si kolem svého těla ručník. Raději jsem se na sebe do zrcadla ani nepodívala, protože vím že bych se sama sebe lekla. Přešla jsem do pokoje a ze skříně jsem si vzala volné modré triko k tomu šedé tepláky a spodní prádlo.

Když jsem se oblékla tak jsem se pomalu vydala dolů. Sešla jsem po schodech rovnou do kuchyně a když jsem viděla jak Justin dělá něco co vonělo jako palačinky tak jsem se sama pro sebe usmála. "Je na tebe hezký pohled" řekla jsem a přešla k němu. Justin se na mě podíval a usmál se. "Hezky to voní" dodala jsem a dívala jsem se na talíř kde bylo spousta palačinek.

"Dáš si je s marmeládou,nutelou nebo samotné?" zeptal se mě a já se zakousla do rtu. "Rozhodně s nutelou" řekla jsem a Justin se zasmál. Jen přikývl a  talíř s palačinkama dal na stůl, k nim nutelu a nůž. Chtěl mi je i namazat,ale já ho zastavila. "Zvládnu to i sama" řekla jsem a věnovala mu jeden upřímný úsměv. To jak se o mě stará, to je od něj strašně hezké. Možná se o mě stará až příliš moc.

"Dobře" řekl Justin a sedl si ke stolu,já jsem si sedla také a začala jsem mazat na palačinky nutelu, podala jsem jednu Justinovi a on si jí s radostí vzal. Namazala jsem jich asi šest a pak jsem začala jíst i já. Snědla jsem jen tři palačinky a byla jsem si jistá že už jich víc nesním, za to Justin ten jich snědl asi dvanáct.

"Bylo to dobré" řekla jsem a dala talíř do myčky. "Poppy" řekl Justin s povzdechem. Jen jsem se na něj otočila a on mě hned vtáhl do objetí. Já jsem mu objetí opětovala a pěvně ho k sobě tiskla. "Děkuju za všechno" špitla jsem a snažila se znova nerozbrečet. Kdyby tu nebyl Justin tak nevím co bych dělala, možná bys se zbláznila nebo zhroutila a skončila v nemocnici. Ale je tu on a on mě drží před zhroucením. On je jediný kvůli komu se snažím být silná.

"Nemusíš mi děkovat" řekl a já už raději nic neříkala, jen jsem si užívala být v Justinovo objetí. "Ehm..." uslyšela jsem něčí hlas. Proto jsem se od Justina odtáhla a mezi kuchyní a obývákem stál strejda. "Už je ti lépe?" zeptal se mě a já přikývla.

"Dobře, jen jsem ti chtěl říct, že pohřeb tvých rodičů se bude konat za dva dny. Takže zítra si pujdeš koupit nějaké šaty.... mám jít s tebou nebo pujde s tebou Justin?" zeptal se mě strejda a já se podívala na Justina a pak na strejdu. "Pujdu s Justinem" odpověděla jsem. "Věděl jsem to, říkám ti to protože dneska večer odlétam to Texasu, mám si tam něco vyzvenout.... Ale vrátím se hned ráno v den pohřbu. Jinak pohřeb bude začínat kolem desáté dopoledne" řekl strejda a já přikývla. Bože pořád se nemůžu vzpamatovat z toho, že moji rodiče už nežijí.

"Tady máš peníze na šaty" řekl strejda a peníze položil na kuchyňský stolek. "Děkuju" řekla jsem a strejda jen přikývl. "Dávej na ní pozor" řekl strejda a při tom se díval na Justina. Justin jen přikývl a strejda odešel. Na ten pohřeb se popravdě bojím jít, protože si myslím že rozloučení se svými rodiči nezvládnu.