Your body

16. Tohle se nemělo stát

Justin: Přišel jsem domů a zul si svoje boty. Šel jsem rovnou do obýváku,bylo mi totiž jasné že tam jsou kluci. "Čaute" pozdravil jsem je a sedl si vedle Paula na gauč.

"Kde jsi byl?" zeptal se mě Paul a já protočil očima. "Byl jsme venku,jsem snad u výslechu?" řekl jsem podrážděně a prohrabl jsem si svoje vlasy. Paul jen pokroutil hlavou a dál se díval do svého notebooku. "Nesmíš udělat nějakou kokotinu Justine,protože teď nám všechno vychází a vypadá to i nadějně,že konečně zlikvidujeme Austinovo gang" řekl Zac a já přikyvl. Popravdě už bych toho Austina nejraději teď zabil. Ten zmrd si nic jiného nezaslouží.

"Už víte něco o tom kde schoval Austin ty papíry?" zeptal jsem se jich. "Nosí je pořád u sebe" řekl Harry a zamračil se. "Takže stačí ho zabít a pak rovnou dostaneme zpět ty papíry?" zeptal jsem se ho jako totální idiot. "Přesně" řekl Harry a já se ušklíbl. Vážně se na to těším až uvidím Austinovo mrtvé tělo dopadat k zemi.

"Doprdele,co to kurva" nadával Paul a mlátil do notebooku. "Co je?" zeptal jsem se ho a díval se na jeho notebook který zčernal. "Asi se nám někdo naboural do notebooku" řekl Paul a pokoušel se znova zapanout notebook.

V tom se notebook zapnul sám a přes celou obrazovku se objevila fotka. Na té fotce jsem byl já a dával jsem Poppy pusu na čelo. "Co to?" řekl jsem nechápavě a vzal jsem si od Paula notebook. Všichni kluci si stoupli za mě,aby viděli na obrazovku.

V tom se tam objevil zase jiný obrázek. Tentokrát jsem stál s Poppy u okna a ze zadu ji objimal. Obě fotky byli z dnešního dne. "Co má tohle kurva známenat?" zeptal se mě naštvaně Paul. "Doprdele já nevím" řekl jsem a v tom se objevil přes obrazovku velký nápis. "Ona je další na řadě".

Celý jsem ztuhl a zaklapl jsem notebook. Kurva,kurva,kurva. Co jsem to zase údělal?! Kdo mě doprdele sledoval?! Vždyť s Poppy nic nemám,ani sní kurva nechodím tak ať ji nechají být.

"Říkal jsi že jsi byl venku" řekl naštvaně Paul a já se na něj podíval. "Taky že jsem byl chvilku venku" řekl jsem vážně. "Kolikrát jsem ti měl opakovat,že my holky mít nemůžeme?" zvýšil na mě hlas Paul. "Poppy ale moje holka není,nechodím sní" řekl jsem a také si stoupl. "A ty fotky jsou jako fake? To mi chceš právě teď namluvit?!" už na mě téměř Paul křičel.

"Ne to ne,ale prostě sní nechodím"  řekl jsem a snažil jsem se všechno vstřebat. Takže někdo mě sledoval a teď chce Poppy zabít? Vždyť sní nechodím,já jsem vážně magor to jsem si nemohl dávat větší pozor?!

"Tak a co teď?" zeptal se mě Harry. "Jedu za ní,nechci aby se ji něco kvůli mě stalo" řekl jsem a přešel na chodbu. Obul jsme si svoje boty a vyšel ven.

Nasedl jsem do auta a namířil si to rovnou k Poppy. Doufám že se jí nic nestalo po tu dobu co jsem tam nebyl. Sice sní nechodím,ale mám o ní strach. Nechci aby se jí stalo něco podobného jako Angele.

Zastavil jsem před domem a rychle vystoupil z auta. Přešel jsem k domu a zazvonil jsem. Byl jsme strašně nervozní. Když mi nikdo neotevřel tak jsem začal klepat a zvonit jako idiot. Pořád nic, mám z toho špatný pocit. Proto jsem se zhluboka nadechl a vykopl dveře. Vešel jsem dovnitř a porozhledl se.

"Poppy?" zavolal jsem a modlil jsem se aby se ozvala. "Poppy!" zakřičel jsem a přešel do jejího obýváku. "Justine?" promluvil jemný hlásek a já si oddychl. Podíval jsem se ke schodům a viděl jsem na nich Poppy. Měla na sobě jenom ručník a mokré vlasy. Nejspíše se sprchovala když jsem zvonil.

"Bál jsem se o tebe" řekl jsem a dal si ruce do kapes. "Cože? Justine jsem v pohodě" řekla Poppy a scházela po schodech pomalu dolů. " Ale nemusela si být" řekl jsem a popošel k ní. "O čem to mluvíš?" zeptala se mě Poppy a stála naproti mě. 

"Víš...." řekl jsem a nevěděl jak pokračovat. Mám jí to říct? Co když zavolá polici? Poppy si jen povzdychla a šla směrem na chodbu. "Co to kurva je?!" zděsila se Poppy a přešla k dveřím které byli na zemi. "Bál jsem se o tebe,proto jsem se musel nějak dostat dovnitř" řekl jsem a Poppy se zamračila. "A to si kurva musel vyrazit dveře?!" zvýšila na mě Poppy hlas. "Myslel jsem že se ti něco stalo, tak přestan hysterčit" řekl jsem a protočil očima.

"Víš o tom že mě za to  strejda ted zabije a to jen kvůli tobě. A při nejhorším mě pošle zase zpátky domů k rodičům" řekla Poppy a sklopila hlavu. "Ty dveře tam jdou nasadit zpět" řekl jsem a vzal ty dveře do rukou. Nasadil jsem je na panty a zavřel je. "Aspon žes je neměla zamknuté,protože to by pak spravit nešlo" řekl jsem a podíval se na ní. 

"Takže jak vidíš,jsem v pořádku. Ted můžeš odejít" řekla Poppy a přešla do obývaku. Sedla si na gauč a dala si hlavu do dalní. "Někdo mě tady sledoval když jsem tady byl. Vyfotil pár fotek a ted si někdo myslí že stebou chodím. Proto tě chce ten dotyčný zabít" řekl jsem rychle a stručně. Poppy se na mě podívala vystrašeným výrazem. "Nechci aby se ti stalo to samé jako Angele, chci abys byla v bezpečí. Je to všechno moje chyba,měl jsem si dávat větší pozor" řekl jsem a sedl si vedle ní.

Poppy ale pořád mlčela. "Proč nic neříkáš?" zeptal jsem se jí opatrně. "Co bych jako měla říkat Justine? To mám tady začít brečet a hysterčit kvůli tomu že mě někdo chce zabít a možná že i zabije?" zeptala se mě Poppy a já viděl jak zadržovala slzy. "Nenechám někoho aby ti ublížil. Hlavně ty si nic špatného neudělala, my spolu nechodíme ale těžko to nepřatelům vysvětlíme" řekl jsem a prohrábl si svoje vlasy. 

"Nechci dopadnout stejně jako Angela" šeptla Poppy a já si povzdychl. "Nic se ti nestane to ti slibuju. My do sebe nejsme zamilovaní takže nebudeme tak hloupí jako byl Harry a Angela" řekl jsem a Poppy přikývla. "Můžeš mě prosím obejmout?" zeptala se mě Poppy.  Usmál jsem se a vtáhl jsem jí do obětí. "Nikdo ti neublíží,to ti slibuju" řekl jsem a pevně jí k sobě tiskl. Veděl jsem že se ted cítila v bezpečí.