Your body

20. Tohle není konec

Poppy: Seděli jsme s Justinem vedle sebe na posteli a ani jeden z nás nepromluvil. Tohle se stát nemělo a ke všemu to oba víme. Teď už s tím ale nic neuděláme. Už se to stalo.

Povzdychla jsem si a z pod postele jsem si vyndala balíček cigaret. "Chceš?" zeptala jsem se ho a cigaretu jsem si vložila do úst. Justin nejdříve nadzvedl obočí,ale pak si ji vzal. Já jsem si zapálila cigaretu a Justinovi jsem podala zapalovač.

Vyfoukla jsem z úst kouř a podívala jsem se na něj. "Nevěděl jsem že kouřiš" řekl Justin a zapálil si cigaretu. "Nejsem žadná slušnačka, to už ti snad došlo" řekla jsem tak drobet namyšleně. "Kluci si myslí,že jsi stejná jako já" řekl Justin a prohrábl se ve svých vlasech. "To teda nejsem" začala jsem záporně kývat hlavou do stran. "Ale,ale nerada přijímáš pravdu?" zeptal se mě Justin a já se zamračila. "Kdyby něco, já nezabíjím lidi a navíc jsem holka" řekla jsem kysele. "A dál?" řekl Justin a já protočila očima.

"Nejsem sobecká,arogantní a um..." zasekla jsem se. Nevěděla jsme jak pokračovat. "Je poznat,že mě vůbec neznáš" řekl Justin a zasmál se. Já jsem se zvedla z postele a přešla jsem k oknu. Otevřela jsem ho a vyhodila jsem z okna odpalek cigarety. Justin přešel ke mě a také vyhodil odpalek od cigarety.

Okno jsem nechala otevřené a sedla jsem si na postel. Nechci aby přeci strejda zjistil,že jsem tady v tomhle pokoji kouřila cigarety. "Možná tě neznám tak dobře,ale tím jak se chováš,mi dáváš najevo jaký jsi" řekla jsem v klidu. "Ty nejsi o moc lepší v tom chování" řekl Justin a stál před demnou. "Vždycky jsem taková nebyla" šeptla jsem a sklopila hlavu. "A jaká jsi byla?" zeptal se mě Justin a já jsem pokroutila hlavou.

"Minulost by se měla nechat minulostí" chtěla jsme to říct nahlas,ale místo toho jsem zachraptěla. "Někdy ale není na škodu vytáhnout minulost a udělat z ní lepší přítomnost" řekl Justin a já se na něj podívala. Chtěla jsem něco říct,ale z mých úst nevyšlo nic jiného než povzdychnutí. Když se ted tak drobet nad tím zamyslím....to co Justin řekl je pravda. Mohla by jsem se začít chovat stejně jako před pár lety. Byla by to velká změna pro všechny,i pro mě. Když jsem byla hodná tak jsem na to ale potom doplatila... Adam mě zničil a vytvořil ze mě tohle -zrůdu a mrchu.

"Minulost  zůstane už navždy minulostí"  řekla jsem rychle a zřetelně. Myslela jsme to totiž vážně. Justin se nadechl a chtěl něco říct,bohužel mu v tu chvíli zazvonil mobil. Vytáhl si z kapsy mobil a přiložil si ho k uchu. "Ano?" řekl do telefonu a přešel k oknu. Já jsem jen tak seděla na posteli a vůbec jsem nevnímala Justinovo rozhovor. Bylo mi to v tu chvíli fuk. Mojí hlavou se přemítalo spoustu vzpomínek z dětství...

______

Před deseti lety.

"Vím že tam jsi" uslyšela jsem tátovo hlas. Byla jsem schovaná ve skříni a myslela jsem si,že mě tam nikdo nenajde. "Mám tě" v tom se otevřeli dvířka od skříně a já jsem zapištěla. Táta se začal smát a já sním.

"Přišel za tebou Adam" řekl táta a já nadšeně vylezla se skříně. "Super" zapistěla jsem. Seběhla jsem po schodech dolů až do obývaku,kde seděl Adam. "Ahoj"  pozdravila jsem ho a sedla jsem si vedle něho na gauč.

"Ahoj" pozdravil mě Adam a jemně se usmál. "Tak co budeme dneska dělat?" zeptala jsme se ho nedočkavě. "Moje máma se ptá jestli snáma nechceš jet na koupák" řekl a mě se rozšířili zorničky. "To by bylo úža" řekla jsem a silně ho objala. "Bude spousta srandy" řekl Adam a také se usmíval. "Jdu se jenom zeptat mamky"  běžela jsem do kuchyně a hned jsem skočila ze zadu na mamku.

"Mamí můžu jít s Adamem a jeho maminkou na koupák?" zeptala jsem se jí a stoupla jsem si normálně. "Pokud chceš,ale musíš mi slíbit že nebudete s Adamem dělat žádné blbosti" řekla máma vážně. "Moc děkuju" vypiskla jsme a máma si zakryla uši. "Promiň" omluvila jsme se a šla jsme si do pokoje pro plavky.

"Vezmeš si tyhle" řekl táta a podal mi plavky v celku. "Ne,já chci tyhle" řekla jsem a ukázala jsem na dvojdílné růžové plavky. "Až pojedeš na tobogánu tak ti spadnou a uplavou ti" řekl táta a díval se na mě. "Budu si je pevně držet" řekla jsem rozhodnutě. "No...." řekl táta a odkašlal si. Já jsem na něj udělala psí oči a táta pokroutil hlavou. "Tak dobře" řekl a sbalil mi do batohu plavky a další věci.

"Můžeme vyrazit děti?" zeptala se nás Adamovo máma. "Jo" řekli jsem s Adamem na stejno. Adamovo máma se rozloučila s mojí mámou,tatou a já jsem Adama chytla za ruku. Společně jsme ruku v ruce vyšli z domu.

______

S Adamem jsme byli vážně nejlepší kamarádi už od malička... bohužel on mi ublížil a vše dobré překrylo to špatné.

Z mého vzpomínaní na minulosti mě přerušil Justinovo hlas. "Co jsi říkal?" zeptala jsem se ho zmateně.  "Říkal jsem, že mi volali kluci a bylo jim hned jasné,že jsem pořád tady" odmlčel se Justin. "No a mám ihned za nima přijít, máme nějakou práci" řekl Justin a povzdychl si. "Ono jim nevadilo,že jsi pořád tady?" zeptalal jsme se ho zmateně.

"Vadilo,ale co stim můžou udělat? Nic"  řek Justin poměrně klidně. "Aha" odpověděla jsme jednoduše. Nevěděla jsme co mu mám na tohle říct. "Vím že tě musím nechat být,nechci aby ti někdo kvůli mě ublížil. Ale....."  odmlčel se a svoje ruce si zastrčil do kapes. "Záleží mi na tobě a nechci se vzdát někoho jako jsi ty. Ty jsi totiž pořád tak paličatá a vždy si stojíš za svým. Mohli by jsme se hádat klidně nonstop,protože ani jeden z nás neumí prohrávat. Jsi stejný typ jako já a proto se tě nechci vzdát" řekl Justin a já jsem cítila jak si  mi na tváři pohrává usměv.

"Tak tohle bylo to nejroztomilejší nebo nejdivnější co jsem kdy slyšela" řekla jsem a postavila se. Justin se zasmal a já jsem ho objala. Justin obmotal kolem mého těla svoje ruce a pevně mě k sobě tiskl. "Vypadá to že se tě tak snadno nezbavím" zažertovala jsem a odtáhla jsem se od něj. "Přestan" řekl Justin přísně a já jsem se zasmála. "Fajn,fajn....ale jak to uděláme? To chceš před všema utajit to,že se spolu stýkame jako kamarádi? Nechceme přeci aby došlo zase k omylu. Nechci aby nepřatelé nebo kdokoliv jiný si myslel že spolu chodíme." řekla jsem vážně.

"Budu za tebou chodit jen večer,tentokrát si budu dávat pozor aby mě nikdo nesledoval. To ti slibuju" řekl Justin a já jsme se usmála. "Dobře" přikývla jsem a v tom mi zapípal mobil.

Protočila jsem očima a z nočního stolečku jsem si vzala mobil. Měla jsme jednu novou zprávu od neznámého čísla. Otevřela jsem zprávu a četla. "Sleduju tě, vím o každém tvém kroku, nikdy mi neutečeš. Doufám že budeš chytřejší než Angela. Varuji tě! Budeš hrát podle mých pravidel,které určuji já. PS: Poslat ty fotky do Austinova notebooku bylo příliž snadné. "  dočetla jsem zprávu a srdce mi tlouklo neuvěřitelnou rychlostí. Co má tohle znamenat? Kdo je to? Co po mě chce? Ten dotyčný znal Angelu? Austin nás tedy nesledoval? Byla jsem v šoku a kladla jsem si spoustu otázek.

"Jsi v pohodě?" zeptal se mě Justin a já jsem odtrhla zrak od mobilu. "Jo-jo" vykoktala jsme ze sebe. Asi to moc přesvědčivě neznělo. "Um...kamarádka mi psala" dodala jsem a mobil jsem uložila do kapsy. "Aha a co chtěla?" zeptal se mě Justin podezíravě. "Jen mi psala něco o nějaké párty,která se bude konat." zasekla jsem se. Nevěděla jsem co si vymyslet. "Za tři dny na Coall street" řekla jsem prostě nějakou nesmyslnouj adresu která mě napadla. "A pujdeš tam?" zeptal se mě. "No asi ne" řekla jsem zmateně.

Názory? Komu se tahle část líbila? :)