Your body

25. Les

Poppy: Sedím v koupelně na zemi a pořád se nemohu uklidnit. Tím způsobem jak se na mě Justin díval... bylo to strašné.  Díval se na mě jako na děvku.  Vlastně já jsem děvka, vyspala jsem se s jeho kamarádem.

Slzy mi pořád stékali z očí a já je nemohla zastavit. Chci Justinovi říct pravdu,ale nemůžu. Proč je všechno tak moc složité? Pomalu jsem vztala ze země a utřela si své zbylé slzy. Už nebudu brečet, už ne. Přešla jsem k umyvadlu a opláchla jsem si obličej studenou vodou. Pak jsem se cítila o drobet lépe.

Přešla jsem do svého pokoje a z nočního stolku jsem si vzala mobil. Měla jsem jednu nepřečtenou zprávu. "Dobrá práce,děvko." dočetla jsem si zprávu a sedla jsem si na postel. Dívala jsem se pořád na tu zprávu a z oka mi stekla slza. Děvka,děvka,děvka jsem prostě jenom děvka.

Zůstala jsem úplně sama,rodiče mě berou jenomjako problém,strejda už mi nevěří a Justin si o mě myslí že jsem děvka. Musím to nějak Justinovi vysvětlit. Ale jak? Když mu to řeknu tak ten kdo mi posílá ty SMS ublíží mé rodině. Ale také o Justina nechci přijít,miluju ho.

Zhluboka jsem se  nadechla a vytočila jsem Justinovo číslo. Nevím co to dělám,ale vím že potřebuju slyšet jeho hlas. Přiložila jsem si mobil k uchu a čekala jsem až  mi to zvedne. Bohužel mi to nezvedl,proto jsem mu zavolala znova a tentokrát mi to típl.

Naštvaně jsem hodila mobil na zem a hlavu jsem si dala do dlaní. On mě teď určitě nenávidí,jsem teď pro něj nic jen  pouhá špína. Musím se ihned jít projít ven,musím si provětrat hlavu,nechci pořád myslet na Justina a na to co  jsem udělala.

Postavila jsem se a oblékla si kalhoty a volné růžové tílko. Mobil jsem si brát nechtěla,jen jsem si z kabelky vyndala cigarety a zapalovač. Dala jsem si je do zadní kapsy kalhot a seběhla jsem po schodech dolů.

Hned u dveří jsem potkala strejdu. Nejspíše se už vrátil z práce. "Ahoj" pozdravil mě a povolil si svojí kravatu. Asi měl nějaké jednání. "Ahoj" šeptla jsem a obula se. "Stalo se něco?" zeptal se mě strejda a já zaporně kývla hlavou. "Nevím v kolik hodin se vrátím" řekla jsem a vyšla z domu ven. Nechtěla jsem se snim bavit...

Vydala jsem se neznámo kam, bylo mi jedno kam dojdu. Jen jsem chtěla být na čerstvém vzduchu a procházet se. Z kapsy jsem si vytáhla krabičku s cigaretami i se zapalovačem. Vytáhla jsem si z krabičky jednu cigaretu a zapálila jsem si jí. Krabičku se zapalovačem jsem si dala do kapsy a popotáhla jsem z cigarety. Vyfoukla jsem kouř a pokračovala jsem v cestě neznámo kam.

Přemýšlela jsem o všem, o mě, o Justinovi, o rodičích a také o strejdovy. Na toho dotyčný  co mi posílá ty SMS jsem se snažila raději nemyslet. Takže za prvé jsem děvka......za druhé Justin mě nenávidí, za třetí pro rodiče jsem jen problém a za čtvrté pro strejdu jsem jen lhářka a zlodějka. Jakto že se mi život  najednou rozpadá? Co jsem udělala špatně? Vlastně.... už asi vím.

Potom co mi Adam udělal tu hnusnou věc,jsem si začala užívat a kašlala jsem na všechno ostatní. Na všechny jsem byla zlá a nikdy jsem si od nikoho nenechala poradit. Nikoho jsem neřešila,jen sebe. Nevnímala jsem svoje okolí a jak se cití. Rodiče měli pravdu, to já způsobuji hádky a všem ubližuju.

V tom jsem si všimla,že celou dobu co jsem vyšla z domu zamnou jede nějaké auto. Snažila jsem se to nevnímt a raději jsem šla rychleji. Najednou ale někdo semnou trhl a zacpal mi pusu. Chtěla jsem křičet,ale nešlo to. Něco mi přiložili k puse a mě se hned začali zavírat oči,moje tělo ochablo a mě pohltila tma....

****O dvě hodiny později****

Pomalu jsem otevřela oči a hned mě začala bolet hlava. Podívala jsem se do stran a všude kolem mě byli stromy. Sedělela jsem na zemi a ruce jsem měla přivázané k sobě okolo stromu. Vypadalo to jako kdybych objímala strom. Pomalu jsem se postavila ikdyž jsem si drobet kůži drhla o kůru stromu. Co se vlastně stalo? Kde to jsem? Proč jsem svázaná tady v lese?

Pokusila jsem se dostat z tich provazů,ale neppodařilo se to. Spíše jsem se odřela o tu kůru stromu. "Pomoc!" zavolala jsem a naivně jsem si myslela,že mi někdo pomůže. Byla jsem vystrašená,vůbec jsem nechápala co tu dělám. Vůbec si nic nepamatuju,jen vím že jsem se šla projít..

"Pomocte mi někdo!" zakřičela jsem a škubla rukama. Bohužel se nic nestalo. Nikdo mě neslyšel a ani jsem se neuvolnila z provazů. Co ted budu dělat? Jak se odtud dostanu? Kdo mi tohle udělal?

V hlavě jsem měla totální zmatek. Nevěděla jsem kde jsem,ani proč tu jsem. Byla jsem vystrašená a popravdě se mi chtělo i brečet. Z tich provázu mi totiž nešlo se dostat. Co by jste dělali na mém místě? Jen na co jsem se zmohla bylo volání o pomoc a pokoušení se dostat z tich provazů. Bohužel při každém škubnutí jsem si svojí kůži odřela o kůru stromu.

Po chvilce jsem to vzdala a sesunula se na zem s rukama přivázanéma pořád okolo stromu. Proč se tohle děje pořád jenom mě?

Začalo se stmívat a já si povzdychla. Odtud se nedostanu,bud mě tady sežere nějaké zvíře nebo tady umřu žízní. Pak mě ale něco napadlo. V kapce bych měla mít ještě ten zapalovač. Pomalu jsem is stoupla a jednou nohou jsem se pokoušel vystřit zapalovač z kapci ven. Bylo to těžké, pořád jsem se dřela o kůru stromu. Nakonec mi ten zapalovač vypadl z kapsy na zem. Pokusila jsem se otočit kolem toho stromu abych na to dosáhla rukama a ikdyž to bolelo tak jsem se otočila.

Klekla jsem si a snažila jsem se sebrat zapalovač,nakonec se mi to podařilo. Zmáčkla jsem ho a z otvoru vyšel malý plamínek. Snažila jsem se ten plamínek dát na ten provaz,ale moc dobře jsem na to neviděla. Hned jsem se spálila do ruky a sykla jsem bolestí. Zhluboka jsem se nadechla a i přes únavu a bolest jsem si zapalovač přiložila k tim provazů znova.

V tom se mi povolil ruce a zapalovač spadl na zem. Moje ruce byli volné,provaz jsem schodila na zem a hned jsem si dala ruce k sobě. Na zápěstích jsem měla krvavé rány, a ruce jsem měla drobet odřené od té kůry stromu. Popravdě jsem byla ráda že jsem se z tich provazů dostala.

Jenže když jsem se otočila k tomu stromu tak jsem viděla jak ten strom začíná hořet a větve na zemi také. Sakra, já ten zapalovač nevypla. Nohou jsem se snažila uhasit ten oheň na zemi,ale nepodařilo se. Oheň se rozšiřoval kolem mě velkou rychlostí, proto mi nezbývalo nic jiného než utéct.

Otočila jsem se a utíkala jsem pryč,nevěděla jsem kam běžím,ale každý les má svůj konec že? Bežela jsem jak nejrychleji to šlo,ale byla jsem unavená,proto jsem začala zpomalovat. Najednou jsem ale o něco zakopla a spladla na zem. O kámen jsem se bouchla do hlavy a já jsem se hned za hlavu chytla. Strašně to bolelo a já jsem jen tak na zemi ležela a držela se za svojí hlavu. Podívala jsem se na svojí ruku a všimla jsem si že mi teče malinko krev z hlavy.

Pomalu jsem si stoupla a opřela se o strom. Hlava se mi motala a celkem dost mě bolela. Podívala jsem se za sebe a všimla jsem si,že ohen se ke mě přibližuje. Nic jiného než utíkat mi nezbývá. Proto jsem se kulhavým pohybem vydala dál do hlubin lesa. Šediví kouř už byl všude kolem mě a a já se hned rozkašalala. Podívala jsem se za sebe a skoro nic kromě plápolajícího ohně a kouře jsem nic neviděla. Jen jsem se otočila a pokračoval dál ve své cestě.

Když už jsem byla vyčerpaná a všechno mě bolelo tak  jsem to chtěla vzdát, ale v dálce jsem viděla drobet světla. Oheň byl někde dál zamnou,ale za to jsem skoro nemohla dýchat kvůli tomu kouří. Snažila jsem se  dýchat přes tílko,ale moc mi to nepomáhalo. Věděla jsem že už je to jenom kousek,ale já dál nemohla. Byla jsem slabá a hlavně jsem pořád lapala po dechu.

Snažila jsem se jít rychleji ale když můj cíl byl skoro na dosah tak jsem spadla na zem. Ležela jsem na zemi a snažila se zvednou, po chvilce se mi to podařilo  a já pomalu šla dál. Už jsem skoro nic neviděla, všude byl ten kouř..

Pak najednou jsem vyšla ven z lesa a zase jsem mohla dýchat. Oči mi štípali z toho kouře a já jsem spadla na zem,vyčerpaná. Všimla jsem si,že kousek dolů je silnice a jezdí tam auta, takže jsem nebyla moc daleko od L.A. ....teda asi. Oči se mi začali pořád více mlžit a z ničeho nic jsem spadla uplně a zavřela oči. Pak mě obklopila nekonečná tma.