Your body

30. Zkouška?!

Poppy: "Už jsem připravená" řekla jsem a stoupla jsem si před Justina. "Sluší ti to" řekl a políbil mně na rty,poté se od de mně odtáhl. "Můžeme vyrazit?" zeptala jsem se ho natěšeně. "Pokud chceš" řekl a chytl mě za ruku. "Jasně,že chci" vypískla jsem a tahala Justina ke dveřím. Věděla jsem,že je doma strejda,ale bylo mi to jedno. Justina a mně nerozděli.

Vyšli jsme ven a nastoupili do Justinovo auta. Připoutala jsem se a vyrazili jsme. "Až budeme na letišti,tak já koupím letenky do Paříže, co kdyby jsme tam zůstali třeba dva dny?" zeptal se mě Justin a mně se rozšířili zorničky. "To by bylo super,ale co kluci? Vždyť oni neví kde jsi,měl bys jim to říct" řekla jsem starostlivě. "Neboj se,oni ví moc dobře kde jsem,dokážou mně přes telefon vystopovat" řekl Justin jednoduše. "Už mi Paul,volal asi dvacetkrát" řekl Justin a já viděla jak si na jeho tváří pohrává úsměv. "Třeba potřebují tvoji pomoc" řekla jsem vážně. "Oni to beze mně dva dny vydrží" řekl Justin a sledoval silnici. "A co jim pak řekneš?" zeptala jsem se. "Řeknu jim,že to není jejich starost kde jsem byl. Podle mého ví,že jsem s tebou" řekl jednoduše a já si povzdychla.

V tom mi zapípal mobil a já se modlila,aby mi nepsal ten neznámý. Otevřela jsem SMS a četla: "Dnes začne tvoje druhá zkouška. Přežila jsi v tom lese,tak by mně zajímalo jak zvladneš dnešní zkoušku. Zemřít nebo žít?" dočetla jsem SMS a nehnutě jsem se dívala na tu zprávu. Jaká zkouška? To v tom lese byla jen zkouška jestli přežiju? Co má tohle sakra znamenat? Dneska budu mít další zkoušku? Dnes jedu s Justinem do Disneylendu,nemůže mi nikdo ublížit.

"Kdo ti psal?" zeptal se mně Justina já se na něj podívala. "Nikdo" řekla jsem a uzamkla mobil.

Po dvaceti minutách jsme přijeli na letiště a s Justinem jsme vystoupili z auta. "Tak jdeme" řekl Justin a ruku v ruce jsme vešli dovnitř. "Dojdu koupit letenky,počkej tu" řekl a já přikyvla.
Justin přešel k pultu a říkal něco té paní. Po chvilce se ke mně otočil,aby se ujistil že jsem v  pohodě. Jen jsem se pousmala a Justin se otočil zpátky.

V tom mi někdo dal před pusu nějaký kapesník, než jsem si stačila  uvědomit  co se děje,tak mně obklopila nekonečna tma...

______________
Probudila jsem se na pípaní svého mobilu. Hned jsem se posadila a chytla se za svou hlavu,kde to jsem?  Byla jsem v jedné tmavé místnosti s jedním oknem na kterém byli mříže. Jak jsem se sem dostala?

Hned jsem si začala vzpomínat na to co se stalo na tom letišti. "Sakra" řekla jsem a postavila se. Přešla jsem ke dveřím a snažila jsem se je otevřít,bohužel dveře byli zapečetěné. Sakra,jak se mám teď odtud dostat?!

"Halo?" zavolala jsem,všimla jsem si že vedle dveří je nějaká trupka. Hned jsem si klekla a podívala se dovnitř té trupky. Bohužel jsem nic neviděla,byla tam jen pouhá tma.

Proto jsem si stoupla a vytáhla jsem si mobil z kapsy. Měla jsem přes šedesát zmeškanych hovorů od Justina a také jednu zprávu od neznámého čísla. Hned jsem tu zprávu otevřela a četla: Tady je tvá další zkouška,z té trupky u dveří se vypustí za pět minut plyn. Musíš se pokusit dostat ven,když se ti to nepodaří tak zemřeš a pokud se ti to podaří tak stejně po čase zemřeš, mrcho. Zavolej klidně policii,ale myslíš si že tě dokážou za tak krátkou dobu zachránit?" dočetla jsem zprávu a nehnutě jsem stála na místě. Co má kurva tohle znamenat?!

Hned jak jsem  si uvědomila v jakých jsem sračkách tak jsem vytočila Justinovo číslo,policie by mi nepomohla. "Poppy" uslyšela jsem Justinovo hlas. "Justine,potřebuju pomoct" řekla jsem rychle.

"Kde jsi?" zeptal se mně nervózně. "Já nevím,dveře jsou zapečetěné a nemohu se dostat ven. Je tu jen jedno okno na kterém jsou mříže a za pár minut se mi sem spustí plyn. Pomoc mi,prosím" řekla jsem zoufale. "Najdu tě a zachráním tě,jen musíš počkat" řekl Justin a já uslyšela jak něco záskřípalo.

"Justine prosím,já chci pryč" řekla jsem a chtělo se mi z téhle situace brečet. "Kluci už ví kde jsi,za deset minut jsem u tebe" řekl Justin a já si všimla,že plyn se spustil. Začínalo to tu pomalu smrdět a já věděla že to není dobré. "Justine,deset minut je příliš mnoho. Plyn se spustil a já tak za pět minut umřu" řekla jsem a hlas se mi na konci zlomil. "Ne to ne,výdrž,hned tam budu" řekl Justin a tipl hovor. Já jsem si mobil zastrčila do kapsy a začala jsem panikařit. Co teď?! Justin to nemůže stihnout,teď vážně umřu.

V tom mně něco napadlo. Rychle jsem si sundala triko a snažila jsem se ucpat tu trupku. Bohužel se mi podařilo ten plyn jenom zpomalit,hned jsem se rozkašlala a přeběhla jsem k oknu. Pokusila jsem se vyrazit ty mříže,ale nepovedlo se. Teď je to jenom na Justinovi,buď to stihne nebo ne. Buď přežiju nebo umřu. Chvilku to tady vydržím,ale bojím se že ani ta chvilka nabude stačit.