Your body

39. V nemocnici

O deset dní později...

"Justine, měl by ses uklidnit" řekl Paul a já se na něj podíval. Poppy se před šesti dny probudila,dokonce u ní trávím věčinu času a dělá velké pokroky. Už se dokonce dovede sama postavit. Má pohmožděné skoro celé tělo, na břichu má stehy a zápěstí obvázané. Doktoři tvrdili,že všechno jde podle plánů,její stav se zlepšuje a prý by jí za týden mohli poslat domů. Bohužel Poppy má menší výpadek paměti, naposledy si pamatuje jen,jak ji někdo poslal SMS. "Ten dotyčný co málem zabil Poppy je pořád naživu,tak mi řekni ,jak se mám kurva uklidnit?" zvýšil jsem na něj hlas a zvedl se z gauče. Měl bych jít zase zkontrolovat Poppy.

"Dej nám čas,přijdeme na to,kdo to je" řekl Harry a já se ironicky zasmál. "Potom už bude pozdě" odpověděl jsem podrážděně a zatahal se za své konečky vlasů.  "To vás nikdo nenapadá?!"  řekl jsem už docela zoufale. Je toho moc. "Ne, Austin ani Adam to není. Musí to být někdo kdo tě zná hodně dobře Bieber"  podotkl Paul a já si povzdychl. "Budu muset zajít za Lilem,ten zná všechny tady ve městě a určitě bude schopnější než vy"  prskl jsem znechuceně a přešel na chodbu,kde jsem se obul a vyšel ven z domu. Nasedl jsem do auta a vyrazil do nemocnice. Lila jsem neviděl už celých pět let,ale myslím si,že mi pomůže. Byl jsem to já,kdo mu zachránil tenkrát zadek před policií. Dluží mi to. Říká se,že si založil rodinu, má prý dceru,manželku a je obchodní manažer. Prý s tím seknul,ale stejně by mi mohl pomoct.

Když jsem dorazil před nemocnici,tak jsem vystoupil z auta. Porozhlédl jsem se jestli mě náhodou někdo nesleduje a potom vešel do nemocnice. Vydal jsem se nahoru rovnou do pokoje 32. Vešel jsem dovnitř a všiml si Poppy, jak pije brčkem nějaký džus a sleduje televizi. Usmál jsem se sám pro sebe a zavřel dveře. "Ahoj zlato" řekl jsem, jemně jsem jí políbil na rty a posadil se vedle ní do křesla. "Ahoj" šeptla a položila sklenici. Trošku se narovnala a hned na to se chytla za břicho. Věděl jsem, že není ještě úplně v pořádku. "Je ti líp?" zeptal jsem se jí a chytl jí za její ruku. "Dokud mě dopují prášky,tak jo" řekla a usmála se. "Ale teď vážně, je mi líp než včera." řekla a já přikývl. "To je dobře" šeptl jsem a propletl si s ní prsty. Jsem vážně rád,že už jí je líp. Ta představa,že jsem jí málem ztratil mě mrazí po zádech.

"Co ty?" zeptala se mě nejistě. "Fajn." odpověděl jsem bez jakékoliv emoce. "Lžeš,ale tentokrát tě nechám být." řekla přísně a podívala se znova na obrazovku. Já se jen zasmál a pokroutil nad tím hlavou. Věděl jsem,že to nenechá jen tak být.. "Takže..." řekla a při tom se dívala na nějaký film,myslím,že to byla komedie. Jak jsem říkal,chtěla odpověď. Nemělo cenu jí lhát. "Pořád nevíme kdo to je...vlastně mě ani nikdo nenapadá." odpověděl jsem s povzdychem. Už jsem popravdě z toho všeho unavenej, hledáme někoho,koho vůbec neznáme...nebo aspoň si to myslíme. Chvilku bylo ticho,pak Poppy promluvila. "Co Angela?" zeptala se mě a já nadzvedl obočí. Angela?

"Nemožné,Angela už je dávno po smrti" řekl jsem a Poppy se na mě konečně podívala. "Vím,že to z ní divně,ale kdo jiný by to mohl být?" zeptala se mě a já přimhouřil své oči. "Blbost" řekl jsem hned a pokroutil nad tím hlavou. "Byl jsi na jejím pohřbu?" zeptala se mě. "Nebyl,ale..." nedořekl jsem to a Poppy mi skočila hned do řeči. "A byl jsi někdy u jejího hrobu?" zeptala se mě. "Ne" odpověděl jsem jednoduše. "Tak jak si můžeš být jistý,že je mrtvá? Co když někdo její smrt jen nahrál?" zeptala se mě a popravdě mě Poppy začínala máct. Angela je mrtvá. "Nemohl nikdo její smrt nahrát. Kam by pak zmizela její matka?" zeptal jsem se jí. "Možná v tom autě Angela nebyla" odpověděla a já se jí podíval do očí. 

"Proč by to dělala? Tohle nedává smysl, co tvůj strejda? Byl z toho zničenej,ona by nikdy nikomu z rodiny nedokázala ublížit"  řekl jsem a Poppy souhlasně přikývla. "Máš pravdu,ale tak mi řekni,kdo jiný by to mohl být?" zeptala se mě a já si  unaveně prohrábl své vlasy. "Co tvůj strejda?" zeptal jsem se i když jsem věděl,že to není moc pravděpodobné. Poppy zalapala po dechu a podívala se na mě. "Sakra Justine, proč by to můj strejda dělal? Proč by zabíjel svojí dceru ,manželku a moje rodiče? A proč by chtěl zabít pak i mě? Tohle je totální nesmysl." řekla se zvýšeným hlasem. "Máš pravdu" odpověděl jsem. Její strejda to na sto procent být nemohl. Hlavně si pamatuji jak z té smrti dcery a manželky byl zničenej...

"Vážně si nevzpomínáš na tu autonehodu?" zeptal jsem se,už jsem se jí na to ptal asi milionkrát,ale doufal jsem,že si vzpomněla. Poppy si jen povzdychla a pokroutila hlavou.  "To nevadí." šeptl jsem a sedl si na její postel. Poppy se opatrně pošoupla a já si lehl vedle ní. Minule nám zdravotní sestra dala celkem velkou přednášku,že si nemám lehat na lůžku,ale nakonec nás nechala být. Její poslední slova byla jen,že doktor chodí okolo páté odpoledne a sedmé ráno.

Poppy se ke mě přitulila a já si obmotal své ruce okolo jejího těla. Cítit jí zase u sebe je dokonalý pocit. "Už chci být doma" vydechla a přejela mi svou rukou po mé hrudi. "Za pár dní tě snad pustí." řekl jsem a dal jí jemnou pusu na čelo. "Miluju tě,víš to však?" zeptal jsem se jí. "Vím, taky tě miluju" šeptla a natáhla se pro polibek, já jí polibek opětoval a svou rukou přejel na její tvář,po které jsem jí pohladil jemně palcem. Poté jsem se od ní trošku odtáhl,ale pořád jsme byli u sebe tak blízko,že se naše rty skoro dotýkali. Znova jsem jí jemně políbil a pak se od ní úplně odtáhl.

Už jsme ani jeden nepromluvili a dívali se společně na nějaký film,který jsem vůbec nevnímal. Plánoval jsem si,co musím všechno ještě udělat a zařídit. Až Poppy bude doma,tak zajedeme společně za Lilem. Až skončí navštěvy,tak pojedu na hřbitov zkontrolovat,jestli tam je vážně Angely hrob. Ano,to co Poppy řekla mě totiž docela zmátlo. Já jen doufám,že toho dotyčného co nejdřív najdeme,nedovolím aby Poppy ublížil, už ne. To se raději nechám zabít dobrovolně,protože ten co to dělá chce především zničit mě.

___________