Your body

37. Viděla jsem ho

Z pohledu Justina: Hned co Poppy odjela svým autem neznámo kam,jsem si vzal jejího strejdy klíče od auta a vydal se za ní. Nevím co se stalo,ale dobrý pocit jsem z toho neměl. Křečovitě jsem svíral v rukou volant a modlil se,aby nebyla někde daleko. Nezvedala ani svůj mobil a já z toho byl pořád víc a víc nervózní. Určitě v tom měl prsty ten dotyčný co jí posílá ty SMS,protože sama od sebe by neodjela aniž by mi neřekla jediné slovo. Bál jsem se o ní,moc dobře jsem věděl,že ten člověk,který zabil Angelu chce ublížit i Poppy,nejlépe jí přinutit k sebevraždě a pokud se to nepovede,tak to udělá sám. Byl jsem si na sto procent jistý,že to je nějaký chlap,protože žádná žena by nedokázala být tak bezcitná a hlavně by tolik neriskovala.

Už jsem začínal být zoufalý,pořád dokola jsem vytáčel na mobilu její číslo a ona pořád ne a ne přijmout hovor. Cítil jsem se tak bezmocný,Poppy je strašně tvrdohlavá a místo toho,aby se mi svěřila si všechno nechá pro sebe a pokusí se to vyřešit sama. Ona ale nikdy nepochopí,že lidé v jejím okolí nejsou tak hloupý,jsou schopni ji zabít dřív než stihne jednou mrknout. Já vím o čem mluvím,sám takový jsem,je to moje povinnost,ale až takový psychopat,abych zabíjel bez důvodů nejsem. Poppy si možná hraje na tvrdou holku,která všechno zvládne sama,ale o životě skoro nic neví. Pokud chce přežít,musí mít vždy aspoň jednoho člověka,který ji bude krýt záda,sama přežít nedokáže a asi to nikdy nepochopí.

Jel jsem a na nic jiného než najít Poppy jsem nemyslel. Musel jsem jí najít dřív,než udělá nějakou hloupost. Nedokážu si vůbec představit,že by se ji něco stalo nebo ji někdo ublížil.

Konečně jsem poznal jaký je to pocit milovat,klidně by jste pro svojí polovičku zemřeli,stejně tak jako já pro ní. Nevěřil jsem,že by jsme se někdy mohli dát dohromady a ke všemu zamilovat se do sebe.

Když jsem zatáčel v poslední zatáčce tak jsem si v dálce všiml něčeho z čeho se mi asi nachvilku zastavilo srdce. Auto,převrácené v příkopu,celé potlučné a hořelo. Bylo to Poppy auto! Hned jsem prudce zabrzdil vedle příkopu a vyběhl ven z auta. Přeběhl jsem k autu a všiml si Poppy,která byla skoro celá od krve a nehýbala se. "Poppy ne!" zavolal jsem a snažil se ji z auta dostat,nakonec se mi to podařilo.

Vzal jsem ji do náručí a odnesl dál od auta,které mohlo každou chvilku vybouchnout. Poté jsem ji položil na zem a snažil se jí probudit. "Poppy ne,ne,ne prosím" řekl jsem s třesoucím hlasem a všiml jsem si,že Poppy nedýchala.To mi nemůže udělat proboha! Nemůže mě opustit. Začal jsem jí hned dělat masáž srdce,pak umělé dýchání. Nic. Oči se mi už mlžili od slz,ale pořád jsem pokračoval,nehodlal jsem to jen tak vzdát. "Notak Poppy" zašeptal jsem a v tom vedle mě zastavilo auto,nějaká ženská vyběhla z auta a zakryla si pusu rukama. "Zavolejte kurva záchranku!" křikl jsem a v tom jsem dal Poppy znova umělé dýchání. Poppy se zhluboka nadechla a otevřela oči,začala kašlat a já si sundal své sako,které jsem jí dal pod hlavu. "Poppy" zašeptal jsem a všiml si její krvácejíci rány na břiše. "Bolí mě celé tělo" zahraptěla a já viděl jak se jí protáčí oči. "Musíš to vydržet,záchranka je tu zachvilku, jen prosím neusínej" řekl jsem zoufale a ta žena obvázala Poppy ránu na břiše.
"Viděla jsem ho" řekla s těží a já se snažil zastavit krvácení z její paže. "Koho? Ten co..." nedořekl jsem to a Poppy jen přikývla. Bylo vidět,že bojuje s tou bolestí a že se snaží neusnout."Objevil se u mého auta,když jsem už skoro nic nevnímala a..." nedořekla to a hned se rozkašlala. "Asi má zlomená žebra" řekla ta žena a celou dobu se dívala na Poppy. "Kdo to byl?" zeptal jsem se Poppy a ona se jen znechuceně zatvářila. Otevřela pusu,že něco řekne,ale pak se znova rozkašlala a na to se jí zavřeli oči.

"Ne! Poppy!" zavolal jsem a začal s ní třast. "Miluju tě,tak prosím" řekl jsem a hlas se mi nakonci zlomil. Z očí mi už vytékaly slzy a já jim nechal volný průběh.

"Prosím,probuď se" šeptl jsem ji do ucha. "Nejspíš omdlela bolestí" řekla znova ta žena,ale já jí moc nevnímal,potřeboval jsem,aby Poppy otevřela oči. "Prosím..." zašeptal jsem, ale nic se nestalo. Pořád nehybně ležela,uslyšel jsem houkání, ale jediné na co jsem se zmohl bylo brečet nad jejím tělem,nedokázal jsem se smířit s tím,že pokud se nestane zázrak,tak o ní přijdu.

____________