Your body

36. Společně to zvládneme,nebo ne?

**O pár hodin později**

Poppy:  "Zítra to nezvládnu" šeptla jsem a položila tašky z nákupu na postel. "Zvládneme to spolu" šeptl Justin a ruce obmotal kolem mého pasu ze zadu. Jen jsem si povzdychla a snažila se nemyslet na rodiče,protože určitě bych se pak znova rozbrečela a to nechci. Nechci aby se Justin trápil tím, že bych já brečela.

"Budu tam s tebou až do konce" řekl a já se jemně usmála. Odtáhla jsem se od něj a otočila se k němu čelem. Dala jsem mu malý polibek na rty a pak přešla ke dveřím. "Měli bychom si jít udělat večeři" řekla jsem a Justin se zasmál. "Zase máš hlad?" zeptal se mě udiveně. "Vždyť už je kolem sedmé večer" řekla jsem a nevině pokrčila rameny.

Seběhla jsem po schodech dolů až do kuchyně a z lednice vyndala okurku. Dala jsem je na kuchyňskou linku a ze šuplíku si vytáhla nůž. "Salát? To je jídlo?" zeptal se mě Justin a posadil se vedle na kuchyňskou linku. "Hm..." vydralo se z mých úst a začala jsem loupat okurku. "Zlato" řekl Justin s menším povzdechem a já se na něj podívala. "Copa?" zeptala jsem se ho a snažila se zahnat své vzpomínky na rodiče,bohužel to moc nešlo a jak vím,tak mé druhé já je velmi citlivé.

"Pojď jsem" řekl a já k němu přešla, objal mě a já cítila jak mi slzy začali pomalu vytékat z očí,nebyla jsem dost silná. "Promiň" šeptla jsem a snažila se zhluboka dýchat,abych se uklidnila. "Neomlouvej se,jen si klidně pobreč, od toho tu jsem" řekl a já žmoulala jeho triko v rukou. Jsem tak ráda,že je tady,co bych dělala kdyby tady nebyl? Asi bych se dočista zbláznila.

V tom začal zvonit mobil a můj to nebyl. Proto jsem se od Justina odtáhla a usmála se. "Zvedni to" řekla jsem,ale Justin nechal mobil v kapse. Přitáhl si mě zpátky k sobě a svoje rty přitiskl na mé čelo. "Nezajímá mě to, ty jsi přednější" šeptl a já se jemně usmála. Je snad možné,aby tenhle kluk jménem Justin Bieber mě miloval? Pořád jsem ze všeho v šoku i z toho,že s Justinem teď tvoříme pár. Jak vždycky byl nedostupný a tvrdý,prostě nikdy bych netušila,že by byl schopný lásky.

Mobil konečně utichl a já se podívala Justinovi do očí, do jeho nádherně karamelověhnědých očí. "Miluju tě" šeptla jsem a Justin se usmál. Jemně mě políbil na rty a pak se od de mě odtáhl. "Já tebe víc" řekl s úsměvem na tváři. V tom Justinovi znova začal zvonit mobil. "Asi je to důležité" řekla jsem a přešla znovu ke svému místu a vyndala ze skříně misku. "Dáš si taky?" zeptala jsem se ho. "Ne.. počkej moment" řekl a seskočil z kuchyňské linky na zem, poté přijal hovor.

"Co se děje?" zeptal se Justin celkem podrážděně a poté odešel z kuchyně do jiné místnosti. Já jsem mezitím dodělala okurkoví salát. Vzala jsem si ze šuplíku vidličku a sedla si ke stolu,hned jsem se pustila do jídla. Když už jsem akorát dojídala tak Justin přišel do kuchyně, vypadal celkem naštvaně a unaveně zároveň. "Stalo se něco?" zeptala jsem se ho a odnesla prázdnou misku do myčky.

"Ne, vše je v pořádku" řekl rozhodně a já si povzdychla. "Lžeš,vidím ti to na očích" řekla jsem a přešla k němu. "Paul říkal,že nikdo nedokáže vystopovat toho dotyčného co ti posílá ty SMS. Prý je to nějaký profík,jinak se to vysvětlit nedá. Pak něco o Austinovi,ale to kluci vyřeší dneska večer za mě. Jinak Paulovi se moc nelíbí to,že spolu oficiálně chodíme,takže asi nějak tak no..." řekl Justin vyčerpaně a já ho pohladila po tváři. "Je toho moc" šeptl a já si povzdychla. "Nevím jestli tě dokážu ochránit,bojím se o tebe Poppy,vážně se bojím" řekl a já pokroutila hlavou. "Společně všechno zvládneme. Teď pojď, půjdeme už spát,zítra to bude náročné" řekla jsem a táhla Justina nahoru do pokoje.