Your body

31. Jsem mrtvá?

Poppy: Cítila jsem jak už na mně jde únava,špatně se mi dýchalo a hlava se mi neskutečně motala. Myslela jsem si,že to Justin stihne,ale jak by to mohl stihnout za tak krátkou dobu? Zažili jsme toho spolu hodně,jak špatně věci tak dobré. Nikdy v životě by mně nenapadlo,že Justin Bieber má city a že bychom se my dva mohli dát někdy dohromady. Celou dobu jsem si myslela,že je to bezcitny egoista,který myslí jen na sex a na svojí práci. Ale mýlila jsem se, teď nemyslí jen na svojí práci a sex,teď mezi ty dvě věci patřím i já. Miluju ho a on miluje mě.

V tom jsem v dálce uviděla nějaké auto. Přijelo k tomuhle domu a já hned věděla kdo to je. Justin,Paul a Zac vystoupili z auta. "Musí tady být okno s mřížemi,najděte ho" řekl Justin a všichni se rozutekli kolem domu. Chtěla jsem na Justina zavolat,ale nešlo to. Byla jsem totálně bezmocná. Já vážně umřu.

"Poppy" uslyšela jsem Justinovo hlas a mně se začali zavírat oči. "Tady je,pojďte sem!" uslyšela jsem Justinovo pronikavý křik. "Justine" vyšlo ze mně poslední slovo a mé ruce ochabli. Pustila jsem se mrží a dopadla na tvrdou zem. Před očima se mi zatmělo a já věděla že je konec.

_______________

O dvě hodiny později..

Jsem mrtvá? Kde to jsem? Všude je tma,nic nevidím kde to sakra jsem?! Asi jsem vážně mrtvá,nestihli mně zachránit. Moment,ale jakto,že mužů přemýšlet? Necítím nic,mám vůbec své tělo? Jediné co dokážu je přemýšlet.

Co teď budu dělat? Pokud to takhle vypadá po smrti tak to chci teda ihned pryč. Představovala jsem si,že budu v nebi u mně pravděpodobně v pekle a budu mít klid, kde mně nikdo nebude otravovat. Asi se zachvilku zblazním,nemůžu dělat nic. Necítím nic a ani nevím jestli jsem ještě vůbec bytost. Co když je ze mně duch,který nemůže ani do pekla a ani do nebe. Bože,mně vážně hrabe asi jsem se moc dívala na horory.

Moment je tu něco co cítím,mužů dýchat cítím jak vtahuje do svých plic kyslík,takže mrtvá nejsem. Žiju a možná se už neproberu? Co bych to byla za  mrchu kdybych se neprobudila? Nemůžu tam nechat Justina samotného. Noták Poppy prober se, otevři oči. Notáááák,říkala jsem si pořád dokola ale nic se nestalo.

Tohle je strašně velká bezmoc. Teď mohu jen čekat. Ale co když se neprobudím? Musím se probudit. Snažila jsem se pohnout nečím,ale přišlo mi jako kdybych byla bez těla, nebo jsem snad ochrnula? To doufám že ne. V mé hlavě se ted toho odehrává hodně,ale sakra kdy už budu něco cítít?! 

"Poppy" uslyšela jsem známý sametový hlas. Zdá se mi to,nebo jsem ted slyšela Justinovo hlas? "Poppy,Poppy, né! Pomocte mi jí vytáhnout" uslyšela jsem znova Justinovo hlas. "Zlato,dýchej prosím" uslyšela jsem zase Justinovovo hlas. Co se to děje?! "Miluju tě, prosím" zase Justin. Sakra, co to má být?! Já ho slyším,ale vždyt už uběhlo určitě spoustu hodin od toho co jsem byla v té mistnosti.

"Dýchá" řekl někdo a já si nemohla vzpomenout kdo to je. V tom jsem začínala cítit velkou bolest hlavy, cítila jsem celé své tělo. Mohla jsem pohnout prsty i rukou. Pokusila jsem se otevřít oči a podařilo se mi to. Otevřela jsem oči a prudce se posadila. Byla jsem nejspíše v Justinovo pokoji,protože vedle mně na posteli spal Justin. Jakto že jsem ted slyšela ty hlasy? Takže oni mně zachránili,ale pořád nechápu jak jsem mohla slyšet ty hlasy. Nejspíše mi mozek přehrával co si zapamatoval z toho jak mně zachránili.

Zhluboka jsem dýchala a dívala se kolem sebe. "Už jsi vzhůru" řekl Justin a posadil se. Protřel si oči a pokroutil hlavou. Hned se ke mně přiblížil a objal mně, já jsem mu s radostí objetí opětovala. "Bál jsem se o tebe, stačila ještě chvilka a mohla jsi umřít" řekl a mně se do očí nahrnuli slzy. "Nikdy mně nenechá napokoji" šeptla jsem a Justin mně hladil po zádech. "Kdo?" zeptal se mně. "Ty víš kdo ti to udělal?" zeptalal se mně znova. "Neznám ho-jí,ale už dělší dobu...." než jsem to stačila doříct tak jsem uslyšela zapípání mobilu. Odtáhla jsem se od Justina a podívala se na noční stolek, vzala jsem si z něj mobil a otevřela jsem zprávu od neznámého čísla: "Měla jsi jen štěstí,přístě to už nepřežiješ, to ti slibuju. A vím co se teď chystáš udělat,chceš to svýmu pejskovi říct? Řekni mu to a tvoji rodiče zítra zemřou. See ya later bitch" dočetla jsem SMS a zakousla jsem se do rtu. Tohle už je moc,nemůže ublížit mé rodině. Neublíží jí.

"Kdo psal?" zeptal se mně a já se na Justina podívala. Mám mu to říct? Měla bych. Podala jsem mu mobil a Justin si ho vzal do rukou. Celá jsem se třášla,ten dotyčný mi nikdy nedá pokoj. "Ne,ne,ne" řekl a já si povzdychla. Vzala jsem si svůj mobil a ukázala mu všechny zprávy které mi ten dotyčný poslal. 

"Ten dotyčný se tě snaží zničit a ty jsi jen panenka s kterou manipuluje. Už nikdy,opakuji nikdy ho neposlechni. Ten dotyčný tě chce zabít stejně jako Angelu. Měla jsi mi to říct" řekl a naštvaně hodil můj mobil o zeď. Vyděšeně jsem se na Justina dívala a snažila jsem se uklidnit. "Proto jsi se vyspala s Harrym" řekl a pokroutil hlavou. "Jsi paličatá víš o tom?" zeptal se mně a já přikývla. "Ublíží mojí rodině" šeptla jsem. "Neublíží,řeknu kluků aby šli hlídat Váš dům" řekl a stoupl si. "Ty by sis měla ještě lehnout a spát,je kolem třetí hodiny ráno" řekl Justin a já porkoutila hlavou. Stoupla jsem si a přešla k němu. "Musíme zjistit kdo ti posílá ty SMS"  řekl a přešel ke dveřím. Sebral mobil ze země a podíval se na mně.

"Justine" řekla jsem a přešla k němu. "Chci pomoct" řekla jsem vážně. "Jdi do obýváku, zbudím všechny a přijdeme dolů." řekl a jemně mně políbl na rty. Já jsem jen přikývla a z oka mi stekla slza. Justin si jen povzdychl a setřel mi slzu z tvře. "Vše bude v pořádku,slibuju" řekl a jemně mně políbil na čelo. "Věřím ti" řekla jsem a oba jsme vyšli z pokoje. Já jsem seběhla po schdech dolů a šla do obývaku.