Když jsem se probudila, ještě dlouho jsem se koukala na strop. Na tváři jsem měla šílený úsměv, když jsem si vzpomněla na Ashe. Ale ten hned zmizel, když jsem si vzpomněla na ten sen. Na Ashovi oči, když umíral. Sedla jsem si na postely a porhrábla jsem si vlasy. Když jsem se postavila ns studené podlaze projela mnou zima. Rychle jsem se vydala do šatny a přemýšlela, co si obléknu. Nechápu, proč mi záleží jak budu vypadt. Kvůli Ashovi?
Oblíkla jsem si sportovní podprsenku, dlouhé triko s výstřihem i na boku a k tomu černé legíny a tenisky (komentáře) a ujistila jsem se, že to vypadá dobře. Vlasy jsem si dala do vysokého culíku. Koukla jsem se na hodiny a zjistila, že je 11náct. Uznala jsem, že jsem spala docela dlouho. Potom jsem se vydala dolů a v jídelně jsem potkala Lucy, Seba a Charlese. Povzdychla jsem si a nalila si kávu.
"Promiň" omluvila se Lucy "Nechtěl odejít" koukla se na Charlese.
"To nic" usmála jsem se na ní, ale úsměv mě přešel když jsem se koukla na Charlese. Založila jsem si ruce na hrudi.
"Co potřebujete?" zeptala jsem se.
"Jsem si jist, že už víš o mém plánu" ušklíbl se. "Polovina lidí je na mé straně"
"Ano polovina" usmála jsem se "A ta druhá na mé..." došla jsem k němu. "A tu první dostanu na svou. A teď mě omluvte musím zajít za Cloe. Lucy vyprovoď je a dej pozor ať něco nezmizí" Lucy vyprskla smíchy a já jsem odešla. Vydala jsem se ke Cloei. Zaklepala jsem na dveře.
"Jsem vzadu" uslyšela jsem její hlas ze zahrady. Vydala jsem se tam a uviděla Cloei jak se sklání nad květinami. "Ahoj, stalo se něco?" zeptala se. Sedla jsem si na lavičku.
"Když jsem se probudila byl dole Charles" vysvětlila jsem. "Říkal, že má na své straně půlku lidu"
"Oh zlato" Cloe si oprášila ruce o zástěru, co měla na sobě a sedla si vedle mě. Objala mě okolo ramen. "Všechno bude fajn. Zvládneme to" pohladila mě po tváři. V ten moment jsem si vzpomněla na mámu. Tak strašně mi chyběla. "Vždy budu na tvé straně"
"Děkuju" zašeptala jsem. "Už bych měla jít... Musím ještě něco zařídit" Cloe přikývla a ještě jednou mě silně mě objala. Potom mi dala pusu do vlasů a já odešla. Nevšímala jsem si pohledů lidí a toho jak si šeptali. Došla jsem přesně na čas. Uviděla jsem Ashovo auto jak zastavuje. Ash vystoupil a opřel se o kapotu. Rychlím krokem jsem se vydala k němu a omotala ruce kolem jeho krku. Zabořila jsem hlavu do jeho trika.
"Tolik lásky?" zavtipkoval Ash,ale něco v té větě mě znervoznilo. Odtáhla jsem se a nervozně jsem si rukou přejela po vlasech. Ash nervozně natáhl ruku ke mě a konečky prstů se dotkl mé tváře.
"Co škola?" plácla jsem první, co mě napadlo. Ash stáhl ruku k tělu. "Jako jak to vzali učitelé, že už tam nejsem"
"Normálně" pokrčil rameny Ash. "Luke jim řekl, že si přestoupila"
"Aha" zamumlala jsem. Opřela jsem se vedle Ashe o kapotu. Naše boky se dotýkali a to mě nutilo, myslet na to jak chutnají Ashovi rty. Panebože Tiffani Grace na co to myslíš? Okřika jsem se v hlavě. "Nechceš se jít projít?" zeptala jsem se.
"Fajn" přikývl Ash s úsměvem. Šli jsme bok po boku beze slova po cestě. "Jak se ti jako princezna daří?" zeptal se.
"Popravdě? Jeden chlap mi chce vzít korunku a vládnout sám" odpověděla jsem "Prý nejsem dobrá" Ashova ruka mě chytla za zápěstí a tím mě zastavil. Otočil mě k sobě čelem a koukl se mi do očí.
"To mají pravdu" přikývl a mě se zastavilo srdce "Ty jsem víc než skvělá" zašeptal. Nasucho jsem polkla. Koukala jsem se do jeho úžasných očí a přemýšlela, co mám dělat. Mám se natáhnout a políbit ho? Nebo prostě odrhnout pohled a pokračovat v cestě? Vybrala jsem druhou možnost. Odtrhla jsem pohled a vydala jsem se dál. Chvíli jsem neslyšela zasebou žádné kroky, ale pochvíli jsem věděla, že Ash jde zamnou. Hned mě dohnal a znovu šel v mé urovni.
"Ashi můžu se na něco zeptat?"
"Ty vždy" přikývl Ash. Pousmála jsem se.
"Byl jsi někdy zamilovaný? Tedy kromě Angel?" zastavila jsem se, abych viděla Ashovi do tváře. Ash se koukl bokem a asi přemýšlel, co mi říct. Proč jsem tak moc chtěla slyšet, že ne? Že čeká třeba na tu pravou?
"Chceš slyšet pravdu?" zeptal se a otočil se zpět ke mě. V jeho očích jsem viděla nějaké jiskřičky. Přikývla jsem. "Ne" zakrotil hlavou. "Do té doby, než jsem tě potkal Tiffani..." zašeptal a natáhl ruku k mé tváři. Konečky se dotkl mé tváře. "Tak moc bych tě chtěl políbit..."
"Tak mě polib" vypadlo ze mě dřív, než jsem si to stačila promyslet. Ash se na mě šokovaně podíval. "Polib mě" zopakovala jsem. Ash se usmál a přitlačil mě na stom. Dal mi svoji ruku pod záda, aby mě kůra stromu natlačila. Zadívali jsme se do očí.
"Jsi tak nádherná..." zašeptal. Potom překonal těch pár milimetrů a přitiskl své rty na ty mé. Jeho polibky, byli úplně jiné než Lukovi. Lukovi polibky, byli jemné, ale Ashovi byli.... páni to neumím popsat ani slovy. Po celou domu líbání jsem měla zavřené oči. Najednou jsem, ale na svých rtách nic necítila. Nechápavě jsem otevřela oči a zjistila jsem, že se Ash odtáhl. Vytáhl ruku a o pár kroků ustoupil. První myšlenka, která mi proběhla hlavou byla: "To líbám tak blbě? Proč mi to Luke neřekl?!" ale když jsem se na Ash pořádně koukla, bylo mi jasné, že to nemá s líbaním, co dělat.
"Co se stalo?" zeptala jsem se a došla jsem k němu. Chtěla jsem ho chytnout za ruku, ale ucukl. Založila jsem si ruce na hrudi. Ash nic neříkal a já jsem chtěla vědět, co se stalo. Proto jsem se zeptala jsem ještě jednou. "Ashi, co se stalo?"
"Víš, co se stalo Tiff?" zeptal se ironicky Ashton a já v jeho očích viděla ten pohled hned jak jsem ho poznala. Zlost, ironie a pobavení. "Líbal jsem Lukovi holku!"
"Nejsem jeho holka!" ohradila jsem se. "Už ne..." dodala jsem.
"To je fuk byla to chyba" Ash se otočil na odchod. Šel tak rychle, že jsem musela běžet, abycho ho dohnala. Chytla jsem ho za ruku a donutila jsem ho zastavit.
"Pro mě to nebyla chyba..." zašeptala jsem. Ash se zasmál smíchem, který se mi nelíbil.Potom se na mě koukl a já věděla, že ta milá stránka Ashe zmizela. Vytrhl se z mého sevření.
"Pro mě to byla jenom zábava. Chtěl jsem vědět jak líbáš. To sis myslela, že z toho něco bude?" zasmál se. Cítila jsem jak mi něco teče po tváři.
"Možná jo..." zašeptala jsem. "Ale byla jsem naivní..... Nenávidím tě Irwine! Běž za Lukem! Zasmějte se spolu jak jsem naivní princezna!" zařvala jsem na něho. Na okamžik byl jeho výraz jako předtím, ale hned zase zmizel. Díval se na mě neultrárním výrazem. Znechuceně jsem zakroutila hlavou. "Už radši půjde. Doufám, že se ztratíš!" místo domů jsem se rozběhla k tátovi. Po tváři mi stékali velké slzy a já je nemohla zastavit. Najednou mi někdo přes hlavu přetáhl pytel a já nic neviděla. Snažila jsem se bránit, ale pachatel mi dal ránu do hlavy a já omdlela.
Ashi pomoz mi...
