Ahoj jmenuji se Tiffani Cooper, je mi 17 a už přes rok bydlím s Lukem.
Vzal si mě do své péče před rokem, když mi zemřela máma.
V té době jsem ještě nic nechápala.
Třeba to, proč si mě bere úplně cizý kluk, který nevypadá ani na 19.
Teď už to vím, a vám to povyprávím.
Musíme začít, ale u toho dne kdy se to stalo.
Kdy jsem poprvé uslyšela jeho hlas, kdy jsem ho poprvé viděla.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
"Sešli jsme se tu na posledním rozloučení s Maggie Cooper..." stála jsem na hřbitově s lidma, který jsem ani neznala. Kněz říkal nějakou řeč, ale já ho neposlouchala. Přemýšlela jsem, co semnou bude. Plnoletá budu až za dva roky a nikoho, kdo by se o mě staral už nemám. Poslední osoba byla máma, která zemřela na rakovinu.
"Maggie byla milující matka své dcery Tiffany Cooper a dobrá přitelkyně" pokračoval. Všichni se dívali na mě. Jako dcera bych měla mít slzy v očích, ale já jsem nikdy neplakala. Máma mě učila, že musím být silná. A to já taky jsem. Přejížděla jsem rukou po mých černých šatech.
Všimla jsem si, že naproti stojí kluk, kterému určitě nebylo ani 19 a koukal se na mě. Nikdy jsem neměla kluka, ani jsem necítila, co je to láska. Vždycky jsem byla ,ta která sedí vzadu,. Moje máma se mě vždycky pokoušela zapojit, proto jsem chodila na balet, klavír, zpěv a bylo by toho určitě víc, kdyby nenašli mámě rakovinu.
Pohřeb byl u konce a všichni mi přišli přát upřimnou soustřast. Stáli ve frontě a já hledala pohledem toho kluka. Stál na konci fronty pomalu postupoval ke mě. Když byl na řadě natáhl ruku.
"Je mi líto tvé matky, Tiffany" pronesl tu větu a mě proběhl mráz po zádech.
"Ty mě znáš?" zeptala jsem se vystrašeně. On se usmál.
"Jsem Luke a měli bychom si promluvit, o samotě" Něco mi říkalo, že bych sním neměla nikam chodit, když ho ani neznám, ale já jsem pro ta špatná rozhodnutí a proto jsem přikývla. Luke kývl ať jdu za ním a vydal se dolú ze hřbitova. Pomalu jsem šla za ním. Když jsem prošla bránou a zastavila se na parkovišti, Luke se na mě otočil. "Tvoje matka po mě chtěla, abych se o tebe staral. Takže pojedeme k tobě domů, vezmeš si věci a odjedeme ke mě" zůstala jsem na něho zírat s otevřenou pusou.
"Na to zapoměň" odsekla jsem jako vždy, když se mi něco nelíbilo. "Nepůjdu ke klukovi, kterýho neznám a je mu míň než 19"
"Přesně 18" zašklebil se Luke. Zakroutila jsem očima "Tak pojď Tiff..."
"Neříkej mi Tiff" vyjela jsem na něho "Nikdy mi tak neříkej"
"Dobře, dobře" zvedl Luke naobranu ruce. Luke se vydal směrem k čenýmu autu a mě nezbývalo nic jinýho než jít za ním. Může to být masovej vrah. co mě zabije, ale stejnak už nemám nikoho, kdo by mě oplakával. Sedla jsem si do aua, do měkkých sedaček. Připoutala jsem se a Luke se rozjel pryč.
"Připoutej se" napomenula jsem ho. Luke se zasmál a koukl se na mě.
"O mě se neboj" řekl se smíchem. Jel tak rychle, že jsem si myslela, že se hned za rohem rozflákáme.
Dojeli jsme před můj dům, teda bývalí. Koukla jsem se na Luka.
"Zůstaň tu. Vezmu si jen pár věcí a vrátím se" řekla jsem. Luke přikývl. Vystoupila jsem a vydala se k domu. Odemkla jsme dveře a vešla. Ucítila jsem máminu voňavku. Chtěla jsem to mít zasebou tak jsem vyběhla nahoru, vytáhla tašku a začala tam házat oblečení. Když jsem chtěla odejít a procházela jsem kolem zrcadla, zastavila jsem se. Nemohla jsem na sobě mít ty černý šaty a baleríny ani o minutu dýl. Během sekundy jsem je měla sundaný a baleríny jsem kopla pod postel. Vytáhla jsem si džíny a modrá triko s dlouhým rukávem. Na nohy jsem si dala svoje oblíbený conversky a šla dolů. Z obyváku jsem si vzala společnou fotku mě a mámi. Potom jsem vyšla z domu a znovu zamkla. Luke seděl v autě a pozoroval. Nervozně jsem nasedla.
"Můžeme jet" řekla jsem a hodila tašku na zadní sedadlo.
"Vpořádku Tiffany?" zeptal se Luke. Přikývla jsem. "Mě nemusíš lhát" řekl a potom se rozjel. Naposledy jsem se koukla na můj dům.
Nevím jak dlouho jsme jeli, ale opusitli jsme město. Teď jsme projeli kolem značky WELCOME TO BROODWILL. První dojmy? Zvláštní pocit. Ale jako vážně museli byste tu být. Projížděli jsme a já neviděla ani jednu osobu. Venku poletovali havrani. Když jsme projížděli kolem střední, Luke trochu spomalil.
"Sem budeš od příštího týdne chodit, stejně jako já" mlčky jsem přikývla. Na minulé škole, jsem neměla žádné přátele, takže Roselink, nebylo tak těžké opustit. Projeli jsme branou a vyjeli kopec. Už zdálky jsem uviděla velký a starý dům. Když Luke zastavil a vystoupil, dlouhou chvíli jsem ještě seděla v autě. Luke na mě čekal, takže mi nezbývalo nic jinýho než vystoupit. Vzala jsem si tašku a vylezla z auta. Z toho domu jsem měla zvláštní pocit, stejně jako z celého městečka.
"Tak pojď, ukážu ti tvůj pokoj a potom zbatek domu." Luke otevřel mohutné dveře a počkal než vejdu. Ocitla jsem se ve velké hale. Zaujatě jsem si všechno prohlížela. Když se Luke vydal po dlouhých schodech nahoru, šla jsem za ním. Dovedl mě k prvním dveřím na pravé straně. "Otevři je" pobídl mě. Udělala jsem jak chtěl a otočila klikou. Zaraženě jsem zůstala stát, když jsem viděla, můj nový pokoj. Byl natřený na fialovou barvu, byla tu velká postel s nebesy, psací stůl, knihovna a dvoje dveře, které někam vedli.
"Můžu...?" ukázala jsem na dveře. Luke se smíchem přikývl. Došla jsem k prvním dveřím a otevřela. Ocitla jsem se ve velké koupelně. Nikdy jsem neměla vlastní koupelnu, vždycky jsem se o ní dělila s mámou. Potom jsem přešla k druhým a pomalu je otevřela. Byla to šatna ve velikosti mýho minulýho pokoje. Otočila jsem se na Luke.
"Zas tolik oblečení nemám" zasmála jsem se.
"Něco ti koupím" usmál se.
"To nemusíš, jsem spokojená stím co mám" začala jsem mu to rozmlouvat, ale najednou jsem uslyšela bouchnutí vchodových dveří. Nechápavě jsem se koukla na Luka.
"Pojď musím ti někoho představit" řekl a pomalu se vydal dolů. A já jako vždy za ním.
Na boku máte Tiffany <3 A co říkáte na story?
