Když jsem se ráno probudila, pořád jsem tomu nevěřila. Všechno to bylo tak úžasné. Do pokoje zářilo sluneční světlo, takže jsem když jsem vylezla z postele byla jsem plná života. Došla jsem ke skříni a koukla se, co tam máme dál za oblečení. Vytáhla jsem si úžasný bílý top pod prsa s kostkovou košilý a kraťase. Moc princeznovsky to nevypadalo, ale mě to bylo fuk. Když jsem se oblíkla obula jsem si gladyátorky a nasadila si do vlasů korůnku.
Najednou mi do pokoje vtrhla Lucy. "To musíš vidět" řekla, chňapla mě za ruku a táhla dolů. Když jsem došla do jídelny byla jsem překvapená. Koukla jsem se na Lucy.
"Je docela sěsivý, že tu někdo byl, když jsme spali... ale nechali nám tu úžasnou snídani" což byla pravda. Celý dlouhý stůl byl plný jídla, až jsem se strachovala, že to budeme muset vyhodit. Ale když jsme se s Lucy najedli schovali jsme jídlo do kuchyně, do lednice. Už chápu proč je tak velká. Koukla jsem se na hodiny.
"Ježiš to už je tolik?" vyhrkla jsem "Jdu pozdě na obnovu hranic" rychle jsem se rozběhla z domu, k určeném místo. Bála jsem se, aby mi korunka nespadla. Cestou jsem zdravila staré páry, děti s jejími rodiči, kteří se na mě mile usmívali.
Došla jsem za Cloe ke kraji hranice. "Dobré ráno" řekla.
"Dobré" usmála jsem se. "Co mám udělat?" zeptala jsem se.
"Polož ruce na hranici a začni po mě opakovat" přikývla jsem a klekla si. Položila jsem ruce na hranici a začla opakovat, co říkala Cloe. Hranice se rozzářila. Cítila jsem jak se ze mně část magie přesunula do hranice. Když hranice přestala zářit koukla jsem se na Cloe.
"Hotovo" řekla a pomohla mi na nohy. "Teď hranice bude fungovat dokuď budeš žít"
"Jo to bude.... doufám dlouho" řekla jsem trochu nervozně. Protože jsem nebyla rozhodnutá dožít život jako čarodějka. Chtěla jsem být navždy s Lukem což znamenalo, že se ze mě stane upír. Cloe chtěla něco říct, když k nám doběhla nějaká žena.
"Mají mojí holčičku" vzlykala "překročila hranici a zaútočili na ní upíři" to mi stačilo, abych se rozběhla. Nevěděla jsem, kde je, ale moje nohy mě někam nesli. Běžela jsem jak nejrychleji jsem uměla. Když jsem konečně viděla chumel u hranice a pár čarodějů jak se snažilo porazit upíry, ale marně došlo mi, že jsem na správném místě. Přeběhla jsem hranici a porozhlídla se. 3 dospělý a hnusní upíři bojují a dva hlídají holku v mém věku, která vzlyká.
Všechny pohledy byla najednou na mě. Poznala jsem upíry, které jsem viděla ve skladě a podle toho jak se ten jeden koukl vyděšeně, poznala jsem, že mě taky poznali.
"Pusťte jí" řekla jsem a ukázala na malou "Víte co dokážu" tu tři upíři, kteří bojovali se přemístili předemně.
"Opatrovatelko klíče" promluvil jeden "Nechceme vás rozzlobit" uklonil se.
"Tím pádem pusťte tu dívku" řekla jsem.
"Tamtu" ukázal na ní druhý upír. "Offe ona jí chce nazpátek" zasmál se a koukl se na upíra, který stál u dívky.
""Když chce" pokrčil Off rameny. Něco tady nehrálo. Všimla jsem si krve u pusy dívky. Bože to ne... Než se stihla rozběhnout ke mě, Off jí zlomil vaz. Někde v zadu jsem slyšela křik její matky. Potom najednou zmizeli. Za hranicí jsem byla já, tři čarodějové a dívka ležící na zemi, které pomalu kolonovala upíří krev. Doběhla jsem k ní a klekla si. Vzala jsem její hlavu a položila jí do mého klína.
"Musíme něco udělat" začala jsem křičet. "Musíme jí pomoct, určitě tu nějaký lék je" Cítila jsem jak mi někdo položil ruku na rameno. Vzhlídla jsem a uviděla Cloe.
"Je pozdě... už nepatří mezi nás... musíme se jí.... zbavit" nevěřícně jsem se na ní koukla.
"Myslíš tím zabít?" zvýšila jsem hlas. "Není jí ani 15, kde je její matka?" položila jsem její hlavu zpět do trávy a stoupla si. Nikde jsem její matku neviděla.
"Odvedli jí, aby se uklidnila" zašeptala Cloe. Potom mě začala odvádět od dívky. Bránila jsem se, proto ke mě došel nějaký chlap a vzal mě do náruče. Bouchla jsem do něho pěstmi, zrovna když jsem se otočila dozadu, abych se koukla na dívku, viděla jsem jak jí do zrdce zabodli kolík. Vykřikla jsem a potom si pamatuju, jak na mě šla únava.
Probudila jsem se v postely, u postele na židly seděla Lucy a něco si četla. Když si všimla, že jsem vzhůru, položila knihu na stolek a chytla mě za ruku.
"Tak jsem se o tebe bála" řekla.
"Jak dlouho jsem byla mimo?" dostala jsem ze sebe.
"3 dny"
"3?" rychle jsem se posadila "Co Luke?" všechno se mi motalo hlavou. Ta dívka, co zabili... Zvedla jsem se z postele.
"Neboj se. Všechno jsem mu řekla... Od té doby čeká u hranic a nechce odejít" řekla. A to bylo dobře. Potřebovala jsem ho. Jeho vůni, hlas a objetí. Rychle jsem si natáhla džíny a tmavý svetr. Venku už byla tma.
"Hned dojdu" slíbila jsem a vyběhla z pokoje. Utíkala jsem po schodech jak splašená. Když jsem vyběhla z domu, první co mě napadlo, bylo že se ochladilo. To mi bylo, ale jedno a rozběhla jsem se lesem. Tuto cestu jsem měla už v paměti. Každý kámen, strom... Když jsem přeběhla hranici a nikde neviděla Luka. Napadlo mě, že tu ani není. Ale když jsem se otočila a uviděla ho jak se na mě kouká, rozběhla jsem se a objala ho.
"Luku, nevíš co se stalo. Bylo to tak hrozné..." šeptala jsem.
"Já vím... Ta tvoje kamarádka Lucy mi to řekla" zašeptal a jemně mě políbil do vlasů. "Teď jsem, ale tu a nehodlám tě pustit"
