"Území čarodějnic?" najednou toho na mě bylo moc. Jsou tam lidi jako já? "Tak tam jdeme" stoupla jsem si.
"Spomal" řekl Mikey. "Je tu jeden malinkatý problém" koukla jsem se na něho.
"Jaký?"
"Na území čarodějnic, mžou jenom čarodějnice" vysvětlil Calum.
"Jestli tam můžou čarodějnice, jak se tam dostal Ash?" řekla jsem pochybovačně. Kluci i Derek pokrčili rameny. "No to je jedno tak pro něho půjdu já" došla jsem do haly a oblíkla si kabát, protožr tam bylo docela chladno. "Jdete?"
"Ty to neřekneš Lukovi?" zeptal se Mikey. Koukla jsem se na schodiště.
"Ne... on si toho ani nevšimne" vyšla jsem ven.
Zastavili jsme u lese. Koukla jsem se pobaveně na kluky. "Chcete říct, že území čarodějnic je v temném lese jako v nějakým filmu" Calum přikývl. "Fajn" vystoupila jsem.
"Počkej Tiffani" zastavil mě Derekův hlas, když jsem chtěla vyjít do lesa. Otočila jsem se.
"Koukej" ukázal na zem, kde jsem si až teď všimla bílé čáry "Toto je hranice, za ní nemůžeme... Kdyby něco utíkej, nebo se přenes. Až budeš mít Ashe napiš" přikývla jsem. "Dávej na sebe pozor, Luke by mi to neodpustil"
"Neboj se" chvíli jsem váhala a potom jsem ho objala. Když jsem se odtáhla zamávala jsem klukům, kteří seděli v autě. Překročila jsem hranici. Cítila jsem jak se moje síla rozšířila. Vydala jsem se dál až jsem najednou uviděla v dálce světlo. Že by měli čarodějky v lese elektřinu? Musela jsem se usmát při té představě.
Došla jsem k místu a schovala jsem se za strom. Dívala jsem se na lidi, kteří stáli v kruhu kolem ohně. Jestli jsem si představovala čarodějky se špičatým kloboukem a bradavicí na nose pletla jsem se. Vypadali úplně obyčejně.
"Neschovávej se dcero Benolová" ozval se hlas a ve mě hrklo, když jsem slyšela mámino příjmení, za svobodna. Vylezla jsem ze svého úkrytu.
"Jak znáte příjmení mé mámi?" zeptala jsem se. Jedna žena se zasmála a pokračovala.
"Tady ho zná každý... Je velice důležité"
"Důležité?" nic jsem nechápala.
"Ponoř se do dějin" zašeptala a vše upadlo do černoty.
Probudila jsem se na studené podlaze. Postavila jsem se a porozhlídla jsem se. Byla jsem v draze vypadající ložnici. Na zdech byli obrazy žen a mužů. Dokonce i celých rodin. U jednoho obrazu jsem se zastavila. Byla to dívka, kterou jsem až moc dobře znala. Držela v ruce růži a usmívala se. Na sobě měla květované šaty a ve vlasech zapletené perly.
Najednou se dveře pokoje otevřeli. Chtěla jsem se schovat, ale když jsem si všimla, že si mě nikdo nevšiml uklidnila jsme se. Poslední do pokoje vešla dívka z obrazu. Vypadala jakoby mi z oka vypadla. Nebo spíš naopak.
"Meggie pospěš si!" křičel na ní malý chlapec, asi 10ti letý. Máma mi nikdy nic neříkala ze své minulosti, ale asi tu bylo něco, co mi čarodějky chtějí říct. Vydala jsem se tedy za nimi. Všimla jsem si, že máma má něco třpytivého ve vlasech. Zaostřila jsem na to víc pohled a zjistila jsem, že je to korunka.
"Henry počkej" zavolala na chlapce máma se smíchem. Vzpomněla jsem si jak se máma omylem zmínila, že měla bratra- Henryho. Nikdy jsem se nedozvěděla, co se sním stalo. Henry a máma běželi po domě, který mi připadal jako zámek. Vyběhli ven a já za nimi. Jak jsem zjistila měla jsem pravdu. Byl to dokonalý zámek z pohádky.
Uslyšela jsem stráž, která promluvila na mámu. "Dobré jitro, princezno" zarazila jsme se. Moje máma a princezna? Co se tu sakra děje.
"Co mi tím chcete říct?" zakřičela jsem. Nikdo se na mě ani nekoukl. Pokračovala jsem dál za mámou a jejím bratrem, kteří už seděli na lavičce.
"Meggie a až budeš královna čarodějek budeš mít na mě pořád čas?" zeptal se.
"Jistě" pohladila ho po vláskách.
Máma byla princezna v čarodějnickém rodě?
Obraz se změnil. Stála jsem znovu v zámku, ale všude byl kouř a oheň. Slyšela jsem křik lidí, kteří byli uvězněni. Běžela jsem přes plameny, které mi nic nedělali. Doběhla jsem k mámě, která zoufale chtěla otevřít dveře, ze kterých šel slyšet křik. Poznala jsem křik ženy, muže a malého chlapce. Babičky, dědy a mého strejdy, které jsem nikdy nepoznala.
"Princezno musíme zmizet" zatahal za ruku jeden strážní. Všimla jsem si jak mámě po tváři tečou slzy. Zakroutila hlavou a zkoušela použít svou moc.
"Musíme něco udělat" vzlykla. Všimla jsem si jak se jí zavírají oči. Kouř na ní začal působit. Strážní vzal mámu do náruče a odnesl jí pryč. Bylo mi špatně, když jsem slyšela jak umírají. Chtěla jsem zmizet.
Jak rychle se tento výjev objevil i zmizel. Teď jsem stála vedle mámi, která držela v ruce korunku a dívala se na nějaké ženy.
"Vzdávám se toho... Včera mi umřela, celá moje rodina. Nechci mít už nic společného s kouzly. Chci být obyčejná dívka"
"Princezno to nejde. Jste poslední z rodu Benelů" promluvila žena uprostřed.
"Najděte si někoho jiného" řekla máma a otočila se a odcházela od nich.
Rychle jsem zamrkala a rozhlídla jsem se. Zjistila jsem, že jsem zase v lese. "Co to bylo?" zeptala jsem se.
"Minulost" promluvila znovu ta žena a já poznala, že je to i ta, která mluvila s mámou "Jsem Cloe" uklonila se "Princezno" dodala.
"Princezno? Něco tady nehraje... Jaká princezna? Jsem obyčejná holka od obyčejné ženy" promluvila jsem to.
"Ne.. ty jsi poslední z rodu Benelů a taky naše budoucí královna" řekla.
