Když jsem stála před velkým schodištěm a rozhlížela se, bylo to tu dokonalé. Dokonalé je slabé slovo. Vše bylo velké a starožitné, ale určitě drahé. Cloe zůstala venku a já pokračovala v prohlídce. Otevřela jsem jedny velké dřevené dveře a objevila jsem se ve velké knihovně. Tolik knih snad nikdy nepřečtu! Taky jsem poznala, že jsem tu byla v té vidině. Na zdi byli pověšené obrazy. Zastavila jsem se u obrazu, kde byla máma, babička, děda a strejda. Rychle jsem se odvrátila nebo, bych asi cítila slzy v očích. Pokračovala jsem a objevila jsem se v tanečním sále, který byl dokonalý jako všechno tady.
Dole byla kuchyň, jídelna, pár pokojů, záchod, obyvací pokoj, ale bez televize, kterou jsem si musela přidat na seznam NÁBYTEK, KTERÝ MI TU CHYBÍ. Nejvíc se mi líbila prosklený pokoj, jak jsem ho sama nazvala. Zdi i strop byl ze skla. Všude byli květiny a v rohu byl klavír. Byl tu bílý stoleček a dvě bílé židle. V tomto pokoji budu bývat asi často, pomyslela jsem. Potom jsem se vydala nahoru, ikdyž jsem neprošla celé první patro.
Zamířila jsem k prvním dveřím... záchod. Zkusila jsem ty další a objevila jsem se v dětském pokoji. Rychle jsem vyklouzla a dveře zavřela. Tak jsem zkoušela všechny a byla jsem v pracovně a věděla jsem, že jedna je i dole. Potom v ložnici, kde spali asi mý prorodiče, A v dalších dvou pokojích asi pro hosty. Musím uznat, že ten dům je opravdu velký, ale ještě jsem nenarazila na jeden důležitý pokoj. Na konci chodby mě lákali dveře, které byli natřené na bílo a na nich byli zlaté květiny. Vydala jsem se tam a e dveře jsem otevřela. Naskytl pohled na schodiště, které vedlo nahoru.
Pomalu jsem se vydala tam. Zeď byla jemná a na ní byli připevněná světla. Nahoře jsem uviděla světlo. Když jsem vyšla poslední schod usmála jsem se. Byla jsem na správném místě.Pokoj měl starý nábytek jako celý dům. Byl obyčejně zařízený a já věděla, že je to styl mámi. Stejně jako můj. Porozhlídla jsem se a všimla jsem si dvou dveří. Vydala jsem se k prvním a otevřela je. Koupelna. Vydala jsem se k druhým a udělala to stejné. To už jsem stála u šatny, která, ale končila dveřmi. Nechápavě jsem se tam vydala a otevřela je. Další schodiště, ale teď dolů. Rožla jsem a vydala jsem se tam.
Na konci schodiště byli další dveře, které jsem musela odemknout klíčkem v zámku. Když jsem otevřela dveře, objevila jsem se dole u hlavních dveří. Ani jsem si těch dveří nevšimla. Když jsem vyšla a zavřela byla jsem znovu ohromena. Dveře předemnou zmizeli. Pak mi to došlo... únikový východ. Lekla jsem se, když na mě Cloe promluvila.
"Líbí se ti tu?" zeptala se. Koukla jsem se na ní a přikývla.
"Je to velice nádherný dům"
"Měla by si vědět, že večer proběhne tvoje korunovace na princeznu" usmála se na mě.
"Nebudu muset mít dlouhé šaty s vlečkou, že ne?" Cloe se zasmála.
"Jistěže ne... stačí, krátké.... nějaké by měli být ve skříni tvé matky" usmála jsem se při představě, že mám na sobě, nějaké její oblečení. "Měla bych to jít připravit" Cloe se otočila, a chtěla odejít.
"Budu bydlet sama?" zeptala jsem se. Ta představa byla děsivá... Cloe se otočila.
"Je to na tobě... můžeš si vybrat kohokoliv..." pokrčila rameny.
"Ale mé přátele ne" zašeptala jsem.
"Tiffani, kdyby nebyli upíři tak to schválime, ale oni se sem stejnak nedostanou"
"Co by se stalo, kdyby překročili hranici?"
"Umřeli by" řekla Cloe a odešla.
Byla jsem v pokoji mé mámi a vybírala si z šatů, které tu měla. Bylo jich tu tak milion. Vážně, nekecám. Jak se zdá nenosila nic jinýho. Nebo možná jo, protože toho oblečení tu ještě víc, ikdyž to nebyli šaty. Jak mohla mít tolik šatů? Mám štěstí, že mám stejnou velikost, jako ona v mém věku.
"Princezno?" uslyšela jsem z dola, křik. Bože, to mi musejí říkat princezno? Seběhla jsem dolů. Moje kondička na tom není moc dobře. Uviděla jsem neznámého kluka asi o dva roky starší.
"Ehm ahoj" řekla jsem a prohrábla jsem si vlasy "Jsem Tiffani" natáhla jsem k němu ruku.
"Max" usmál se a políbil mě na ruku. Nervozně jsem jí zase stáhla k sobě. "Mám ti oznámit, že mám protebe dojít a vzít tě na tu korunovaci"
"Ale já ještě nejsem.." vyděsila jsem se. "Víš co.... počkej tu a chovej se jako doma" rozběhla jsem se nahoru do pokoje. Rozhlížela jsem se jaké šaty si teda vezmu. Sáhla jsem po prvních které tu byli. Byli bílé s květinymi těsně nad kolena. K tomu jsem si obula baleríny. Potom jsem se tajným východem vrátila dolů. Maxe jsem našla v obyvacím pokoji jak sedí na pohovce.
"Můžeme jít" usmála jsem se. Max se na mě koukl a přikývl. Společně jsme vyyšli z domu.
