"Zabít?" zešeptala jsem. Derek přkývl. "Proč mě nechceš zabít taky?" zeptala jsem se.
"Protože tě Luka má rád... a ať už jsem udělal hrozné věci kluky mám pořád rád" usmál se na ně. Všichni sklopili pohled.
"Jak se znáte?" nedalo mě a musela jsem se zeptat.
"Vychovával jsem je, když je ta dívka promněnila" řekl Derek "Jsem něco jako jejich nevlastní otec a mám je rád jako své syny"
"Proč jste mi to neřeli?" zeptala jsem se kluků. Luke se na mě koukl.
"Nechtěli jsme o tom mluvit" vyhnul se odpovědi.
"A já to chápu kluci" řekl Derek "Udělal jsem strašné věci..."
"To si udělal" promluvil Ash a zvedl se a odešel. Nechápavě jsem se za ním koukala. Kluci vypadali smutně, jakoby tu bylo něco na co nechtěli vzpomínat.
"Takže.." promluvila jsem "mě chtějí zabít? Dostají mojí moc tak i tak?" Derek přikývl. Zvedla jsem se a prohrábla jsem si vlasy. "To nemůže být pravda..." zašeptala jsme spíš pro sebe. Koukla jsem se na Dereka. "Co mám dělat?" zeptala jsem se.
"Těžko říct" řekl. Začala jsem kroutit hlavou a couvat. Otočila jsem se a utíkala nahoru. O jeden schod jsem si vyvrkla kotník. Kousla jsem se do rtu, abych nevykřikla. Vyšplhala jsem nahoru a zavřela jsem se u sebe v pokoji. Začala jsem přecházet po pokoji. Najednou mě něco napadlo. Zhodila jsem všechno ze stolu a vytáhla krabici s máminimi věcmi. Rozložila jsem je po stole.
Hledala jsem nějakou stopu. Jak porazit upíry. Docela srandovní... Nevím jestli jdou porazit, ale doufám, že jo. Prohledala jsem všechny složky. Nic, co by mi pomohlo tu nebylo. Sedla jsem si na židly a zaklonila hlavu. Najednou jsem ucítila ostrou bolest v hlavě. Chytla jsem se za ní.
"Bože!" vykřikla jsem. Všechno se semnou točilo.
"Co se děje?" vletěli do pokoje kluci s Derekem. Nemohla jsem mluvi. Pokusila jsem se postavit, ale hned se podlomili kolena. Luke byl hned u mě a chytl mě. Vzal mě do náruče a položil do postele. Všechno se semnou třáslo. Moje tělo se třáslo.
"Co se to s ní děje Dereku?" otočil se na něho Luke.
"Já nevím Lucasi" řekl Derek a přešel ke mě. Položil obě ruce na mé čelo. "Má šílenou horečku"
"Bolí to....!!!" vykřikla jsem znovu. Zaťala jsem ruce a zavřela oči. Lucas dával klukům nějaké poveli, ale ty jsem neslyšela. Všichni zmizeli a Luke si sedl ke mě. Vzal mě do náruče.
"Vše bude dobré" zašeptal a dal mi pusu do vlasů. Z úst mi unikl další výkřik. Koukla jsem se ke dveřím a uviděla nějakou dívku. Luke se koukl stejným směrem a stoupl si.
"Mio" vydechl. Rychle jí objal a ta Mia došla k mé postely.
"Teď se na chvíli prospíš" řekla jemným hlasem a mávla nademnou rukou. Hned se mi zavřeli oči a bolest přešla.
Probudila jsem se a venku byla tma. Bolest jsem už necítila. Porozhlídla jsem se po pokoji a uviděla Luka jak se dívá s okna. Odkašlala jsem si. Luke sebou cukl a potom se otočil. Rychle přešel k postely a sedl si. Vzal mě za ruku. Všimla jsem si jeho obav v očích.
"Co se děje?" zeptala jsem se. Byla jsem šokovaná tím, jak můj hlas zní unaveně.
"Bude to dobrý" zašeptal.
"Luku já se ptám, co se děje"
"Nevíme" řekl "Ale Mia si myslí..."
"Počkej, počkej" skočila jsem mu do řeči "Kde je u všech všudy Mia?" Luke sklopil pohled a já zalitovala, že jsem se vůbec ptala.
"Dávná kamarádka" odpověděl na konec. Neměla jsme sílu se ptát dál. Posadila jsem se a nohy si přitáhla k tělu. Luke mě palcem hladil po ruce. Pořád se mi, ale vyhýbal pohledem.
"Co se děje?" zeptala jsem a chytla ho za tváře. Donutila jsem ho, aby se na mě koukal.
"Mia je... Mia byla moje holka" řekl.
"A proč už není?" zeptala jsem se.
"Myslel jsem, že odemně odešla, ale byla donucená..." zašeptal.
"Panebože" zašeptala jsem se. Odtáhla jsem se od něho a stoupla si.
"Takže ste se nerozešli" usoudila jsem. Luke zakroutil hlavou. "Cítíš k ní ještě něco?" musela jsem se zeptat. Luke sklopil pohled a já měla jasno. "Aha" špitla jsem. Došla jsem ke dveřím a otevřela je.
"Kam jdeš?" zeptal se.
"Dolů" odpověděla jsem a odešla. Když jsem vešla do obyváku Cal mě už držel v náruči.
"Jsi vpohodě?" zeptal se, když mě pustil. Koukla jsem se na Miu, která seděla v křesle a jenom jem pokrčila rameny. Mia se zvedla a odešla nahoru.
"Jak se cítíš?" zeptal se Derek, který tu stále byl.
"Unaveně... a zlomeně" zašeptala jsem. Derek chápavě přikývl. Všimla jsem si, že Ash tu není. "Kde je Ash?" zeptala jsem se.
"Nevíme" řekl Mikey "Ještě se nevrátil" všimla jsem si, že je to trápí. Báli se o něho.
"Bude vpořádku kluci" řekla jsem povzbuzivně, ale moc to nevypadalo. "Hned jsem zpět" dostala jsem nápad, ale k tomu jsem potřebovala mapu. Vyběhla jsem nahoru a vešla jsem do svého pokoje. "Eh pardon, že ruším" řekla jsem Mie, která byla až nebezbečně blízko Luka.
"Tiffani nic tu neděláme" odtáhl se od ní Luke.
"Je mi jedno, co tu děláte... Jen chci mapu" vzala jsem si jí s poličky a odešla zpět dolů. Sedla jsem si ke stolu a vzala jsem si Ashův šátek a položila ho vedle. Natáhla jsem nad mapu ruce a začala odříkávat kouzlo hledání. Dívala jsem se jak se na mapě udělala tečka a posouvala se dál a dál až se zastavila.
"To né" řekl zamnou Derek. Nechápavě jsem se na něho koukla "Území čarodějnic"
Na boku Derek :)
