Probudila jsem se v osvětlené místnosti připojená na hadičky. Na židly vedle postele seděl Calum.
"Co se stalo?" zamumlala jsem. Calum se na mě koukl.
"Panebože Tiffani, víš jakej jsem měl strach... Měla si krvácení do mozku, mohla si umřít" začal mi vyčítat, strašně nahlas.
"Sklapni ty troubo bolí mě hlava" okřikla jsem ho. Calum na povel zmkl, ale moje hlava se rozbolela ještě víc, když do pokoje vběhl Luke. Když viděl, že jsem vzhůru, došel až ke mě.
"Zahrávala ses ze životem" vykřikl. Chytla jsem se za hlavu, protože mě vážně bolela. "Mám tě na starost, co bych asi tak asi dělal?" než stihl pokračovat přerušila jsme ho.
"Šel by si za Gabi! Neprosila jsem se o to, aby sis mě vzal k sobě" vyprskla sem se na něho. Calum se díval z jednoho na druhého. "Odejdi" řekla jsem.
"Co?"
"Neslyšel si? Vypadni!" vykřikla jsem. Luke přikývl a odešel. Calum chtěl něco říct, ale otočila jsem se na něho. "A ty nemluv a nebo můžeš taky odejít" potom jsem se k němu otočila zády.
Calum odešel tak jsem zůstala sama. Než odešel věnoval mi tablet a můj mobil a iPod. Hned jsem si začala hledat na internetu.
Nic nejí+ nic nepije+ objeví se tajemně+ někdy ví myšlenky
Dala jsem hledat a potom jsem klikla na zajímavý článek a hned začala číst.
Lidé, které jste nikdy neviděli jíst a objevují se záhadně, můžeme považovat za blázny, ale není to tak. Existují ezi námi upíři... Někteří mají zvláštná moc, třeba čtení myšlenek. Možná se vám zdá, že tento článek napsal blázen, ale není to tak!! Zkuste si jestli váš, člověk není monstrum... Zkuste si udělat nějakou ránu, aby vám tekla krev...
Vypla jsem tablet. Nemohla jsem to dočíst. Nebyla to pravda! A nebo ano? Upíři jak směšná myšlenka. Zasmála jsem se do ticha. Lekla jsem se, když mi zabzučel mobil na stolku. Natáhla jsem se pro něho a přečetla si jméno odesílatele. LUKE. Otevřela jsem zprávu.
Luke: Za pár minut jsem u tebe
Co to sakra bude dělat? Co nepochopil na tom, vypadni? Ale mohla bych zkusit ten pokus. Bože jsem paranoidní. Ani ne za pět minut, se otevřeli dveře a v nich se objevil Luke. Došel ke mě a bezeslova mi podal čokoládu. Bez poděkování jsem ji položila na stolek. Uviděla jsem špendlík a nenápadně ho vzala.
Hlavně na to nemysli říkala jsem si. Opatrně jsem si ho přiložila na prst. Bylo to lehké, jelikož se mi Luke nevěnoval a psal SMS. Zapíchla jsem a po prstě mi už stékala kapka krve. Chvíli se nic nedělo, ale potom Luke vzhlédl od mobilu a upřel oči na mě. Počkat ne na mě, ale na můj prst. Všimla jsem si, že jeho oči jsou znovu černé. Najednou se mi koukl do očí. Všimla jsem si jeho špičatých zubů.
"Panebože..." zašeptala jsem.
"neměla jsi to dělat" řekl. Než jsem stihla něco udělat byl u mě a držel mě pod krkem. "Tak krásně voníš" nepoznávala jsem ho. Toto nebyl Luke, kterého jsem potkala na pohřbu. Chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem. Najednou přiložil rty na můj krk a zakousl se. Neskutečně to bolelo. Bránila jsem se, odstrkovala ho, ale nešlo to. Cítila jsem se unaveně. Moje oči se zavírali. Pil moc krve.
"Luku dost!" zakřičel někdo přes pokoj a Luka odhodil. Jediné, co jsem poznala byl mužský obrys.
Probudila jsem se, ale už jsem neležela v nemocnici. Myslela jse, že jsem v nebi, ale potom jsem zjistila, že jsem u sebe v pokoji. U Luka doma. Došlo mi, co se stalo. Moje ruka vylítla k mému krku. Nahmatala jsem náplast.
"Riskovala si" ozvalo se z rohu místnosti. Než jsem si zvykla na tmu. chvíli to trvalo. Potom jsem poznala Mikeyho. Co když je jako on? Přitáhla jsem si deku co nejvíc nahoru. "Neboj se" řekl a chtěl jít ke mě.
"Zůstaň stát" zarazila jsem ho. Mikey poslechl. "Co jste zač?" zeptala jsem se.
"To už víš ne" vstoupil to pokoje Ash a za ním Calum.
"Nevěřím tomu" zakroutila jsem hlavou "Je to jen sen" řekla jsem si spíš pro sebe.
"Chceš důkaz?" zasmál se Ash a Calum ho bouchl do ramene.
"Ne díky" odsekla jsem "Kde je Luke?"
"Chceš, aby se znovu zakousl?" řekl znovu Ash jedovatou poznámku. Měla jsem toho dost, zvedla jsem se z postele a ignorovala, že mi je blbě. Stoupla jsem si přesně před Ashe.
"Můžu klidně vypadnout, jestli ti tady tak vadím" řekla jsem "Nebudu první bezdomovec" otočila jsem se na podpadku a vytáhla tašku. Začala jsem si tam házet věci do tašky.
"Tiffani on to tak nemyslí" snažil se mě zastavit Calum.
"Sorry kluci, není to nic kvůli vám, ikdyž jsem se právě dozvěděla, že nejste lidi. Nemůžu tady být" řekla jsem. Zapla jsem zašku a hodila jsem si ji přes rameno. Když jsem odcházela z pokoje naschvál jsem narazila ramenem do Ashe.
Když jsem byla dole a natahovala se, že otevřu dveře předemnou se zjevil Luke.
"Nech si to vysvětli" řekl. Koukla jsem se mu do očí, které už byli modré.
"Nechci nic vysvětlit.... Chci jen vypadnout" řekla jsem. "Takže jestli ustoupíš"
"To by mi tvoje matka neodpustila" řekl a prohrábl si vlasy. Nevěřícně jsem se na něho koukla.
"Jasně.... Onaby ani nechtěla, abych byla s tebou... Ani nevěděla co si zač"
"Pleteš se" řekl potichu.
"Pletu? Tak mi sakra řekni co se děje?" vykřikla jsem. Myslela jsem, že se zase vykroutí, ale on přikývl. Vzal mě za loket, a táhl mě do obyváku. Vytrhla jsem se mu a šla sama. Sedla jsem si, a on si sedl naproti.
"Začni" vyzvala jsem ho.
"Dobře...." začal.
