"Jsme upíři" řekl. Začala jsem se hystericky smát a Luke se na mě nechápavě koukal. Přestala jsem se smát a koukla se na něho.
"Řekni něco, co už jsem nezjistila" zašeptala jsem "Luku, řekni mi že to není pravda. Řekni mi, že se mi to zdá. Klidně, řekni že jsem cvok, pochopím to"
"Tiffani, nejsi cvok. Já i kluci, jsme upíři už 478 let." natáhla ke mě ruku, ale já se rychle odsunula. Luke ruku zase stáhl k sobě. "Tvoje matka to věděla.... protože..." odmlčel se a přemýšlel jestli mi to mám říct. Potom se nadechnul a pokračoval "Protože, jsem jí zachránil, když měli s tvým otcem nehodu"
"Zachránil si jí? A co táta? Proč si nepomohl jemu?" skoro jsem vykřikla.
"Protože jsem to nestihl" Luke si stoupl a dal si ruce za hlavu "Měl jsem čas zachránit jenom jednoho, a tvůj táta chtěl, aby to byla tvoje máma" Najednou mi něco došlo.
"Ty peníze, co nám docházeli na účet... To si byl ty, že ano?" Luke přikývl. "A taky čteš myšlenky" to už nebyla otázka, ale Luke stejnak přikývl. Trápila mě už jenom jedna otázka. "Jakou krev pijete?" zeptala jsem se a můj hlas se klepal. Luke si oblízl rty.
"Zvířecí krev... Už dlouhou dobu jsme nikomu neublížili. Teda kromě tebe. Je mi to líto" poslední větu zašeptal.
"Luku je pěkný, že si u ní vylejváš srdce, ale musíme si promluvit" Ashton mi nevěnoval ani jeden pohled, když došel za námi. Za ním šli kluci. Luke se na něho koukl a přikývl, potom se koukl na mě.
"Půjdeš prosím nachvíli pryč?" zeptal se. Přikývla jsem. Zvedla jsem se a tašku si vzala k sobě. Chtěla jsem jít nahoru, vážně, ale byla jsem zvědavá. Proto jsem se zastavila a schovala se za roh.
"Nenašli jsme ho Luku" promluvil podle hlasu Mikey.
"Jak to?" bylo slyšet, že Luke je naštvaný. "Kluci musíme ho najít... Jde po Tiffani" Hlavou se mi chtěla promítat, tolik myšlenek, ale nemohla jsem je vypustit ven, protože by je určitě Luke slyšel. Pomalu jsem se vydala ke vchodovým dveřím. Otevřela jsem je a vyklouzla do noční tmy. Když jsem zavřela rozběhla jsem se pryč od tohoto domu. Třeba mám štěstí, a jsem určitě blázen. Utíkala jsem jakoby zamnou hořelo. Moje vlasy neposlušně lítali do všech stran. Najednou jsem, ale do něčeho narazila. Nebo přesně do někoho. Byl to tak silný náraz, že jsem spadla na zadek.
"Proč prostě neposlechneš" řekl Luke a pomohl mi na nohy. Hned jsem od něho ustoupila a oprášila si zadek. "Tiffani, pochop, že mi ti neublížíme"
"A to mám vědět jak??!!" vykřikla jsem "Jste upíři sakra" tuhle větu jsem řekla pro jistotu jen potichu.
"Vrať se semnou domů" řekl.
"Nebo?"
"Nebo tohle" najednou mě vzal do náruče a vracel se zpět do domu. Kopala jsem a bouchala ho do hrudi, ale nc to sním nedělala. Když jsme byli doma, postavil mě na nohy. Odfrkla jsem se a založila si ruce na prsa.
"A co teď? Budete mě tady držet?"
"Tiffani, nebudeme tě tady držet. Jsi tady doma" oznámil. Znovu jsem se zasmála. "Jsi unavená, měla by sis jít lehnout" řekl.
"Jasně, aby ste se mě zbavili a mohli byste jít zabít nějaký zvíře" vyplivla jsem hnusně, ale hned jsem se zarazila. Tohle jsem nechtěla říct. "Luku..."
"Víš, co máš pravdu... Jestli to vidíš takhle" řekl bez emocí. Otočil se a zamířil pryč, směrem do kuchyně.
"Luku nemyslela jsem to" šla jsem rychle za ním. Nevšímala jsem si pohledů kluků, když jsme procházeli obyvákem. Určitě všechno slyšeli. Luke se zastavil v kuchyni a vytáhl sklenici, do které nalil wishky. Došla jsem k němu a položila mu ruku na rameno.. "Vážně se omlouvám" všimla jsem si , že Luke drží křečovitě. Najednou jí rychlím pohybem položil a chytl mě za boky. Přitiskl mě na kuchyňskou linku. Cítila jsem jeho dech. Najednou natáhl ruku a zastrčil mi pramínek vlasů, které mi spadli do obličeje za ucho. Potom se mi zadíval do očí. A já zase do těch jeho.
"Nikdo ti neublíží, slibuju" zašeptal " Ani já, ani kluci a ani nikdo jiný" potom mi dal pusu na čelo. Najednou se otočil a chtěl odejít, ale to jsem nemohla dopusti.
"Polib mě" vykřikla jsem. Luke se otočil a koukl se na mě. Potom dvěma rychlími kroky stál u mě. Potom zabořil prsty do mých vlasů a přitáhl si mě k sobě. Pomalu přiložil rty na ty mé.U tohoto polibku nás nevyrušil ani Calum a ani nikdo jiný. V břichu jsem cítila milión motýlků. Když se odtáhl, opřel se o mé čelo. Hrál si s mými vlasy.
"Měla by si jít spát" řekl s úměvem. Zasmála jsem se.
"Co máš pořád stím, abych šla spát?"
"Musíme jít nachvíli pryč" zašeptal.
"Počkám" zašeptala jsem nazpět.
"Zvládneš to tu sama?" zeptal se opatrně.
"Já? Já to zvládnu jako vždy" usmála jsem se. Luke se taky usmál a znovu mě políbil. Ani jsme nemrkla a on už byl pryč. Spěchala jsem do obyváku, ale po klucích ani stopy. Zabořila jsem se do gauče a usmívala se jako sluníčko. Zažila jsem svůj první polibek!!
Cítila jsem jak mě někdo nese po schodech. Myslela jsem se, že je to Luke tak jsem se k němu ještě víc přitulila. Ucítila jsem vůni. Né takovou vůni, jakou má Luke. Rychle jsem otevřela oči a spatřila zase muše s maskou. Začala jsem panikařit. Začala jsem sebou šít, ale muž mě držel pevně. Nic neříkal jen dýchal. Šel směrem na půdu.
Když jsme byli nahoře, bezcitně mě hodil na zem. Znovu jsem se udeřila do hlavy.
"Co chceš?" vykřikla jsem. Muž se na mě koukl. Neviděla jsem nic. Najednou se obrátil a mířil pryč. Vstala jsem a běžela za ním, ale odhodil mě. Zavřel dveře a já uslyšela svaknout zámek. Stoupla jsem si a přispěchala ke dveřím. Začala jsem do nich bušit, ale bylo to marné. Bezbranně jsem se sjela po dveřích dolů.
