V náručí smrti //LS// ✓

3. ✓

,,Nevrtej se v tom," plácl drobně Louis malou přes ručku, ve které svírala lžíci a s níž se přehrabovala v kaši.

,,Je to hnusné."

,,Ale ticho. Co se dá prosím tě zkazit na krupičné kaši?" zamručel nespokojeně a nahlédl do stále plného hrnce. 

,,To musíš vědět ty."

,,Darcy!" zvýšil varovně hlas a na dceru se otočil od hrnce čelem, ve stejný moment jako do kuchyně vešla Eleanor v dlouhém kabátě.

,,Mami!" vřísklo děvče radostně, nechalo jídlo jídlem a běželo obejmout maminku kolem nohou. Ta ji s povzdechem podrbala ve vlasech.

,,Kde jsi byla?" zajímalo Louise. S utěrkou v ruce se opřel zadkem o linku a s povytaženým obočím na svoji přítelkyni pohlédl. Ruce přitom zkřížil na hrudi a vyčkávavě čekal co si pro něj dnes za výmluvu nachystala.

,,Kamarádky," mykla ledabyle rameny, stáhla si z nich kabát a pověsila na židli. Znovu pohladila culící se Darcy po vláskách a pár kroky přešla k hrnci, nad který se se znechuceným výrazem naklonila.
,,Co jsi do toho prosím tě dal?" odtáhla se a s nakrčeným nosem od hrnce o pár kroků poodstoupila.
,,Radši objednám pizzu," pronesla s pokroucením hlavou. Darcy nadšeně zakřičela na souhlas a už nechala talíř s odpornou kaší talířem. Louise tato skutečnost bodla u srdce. Snažil se. Snažil se i za Eleanořiny nepřítomnosti, aby vše bylo v naprostém pořádku. Obskakoval bez řečí celou domácnost od praní k vaření, přesto však se mu dostalo jen pohrdání. A hlavně ze strany El ho to mrzelo.

,,Víš co?" mrskl utěrkou na linku.
,,Příště se od kamarádek vrať dřív a přijď nám uvařit sama," štěkl po ní a místnost opustil. Naštvaně se zatknutými pěstmi vyšel schody do patra. Pěnil vzteky. Snažil se ovládnout, i když mu to momentálně šlo dost těžce. Bouchl dveřmi ložnice a mrskl sebou na postel. Zavřel oči a snažil se uklidnit.

Za posledních pár dní toho na něj bylo příliš. Měl pocit, že začíná blouznit. Bláznit.

Rozvalil se na zádech v pohodlné posteli a rukama si promnul unavenou tvář. Znovu to cítil. Ledový vzduch se prohnal ložnicí a dosedal na okolí jako oblak kouře. Louisovi po těle naskočila husí kůže. Mlčel s obličejem stále zabořeným ve vlastních dlaních. Cítil dotek horké dlaně na svém stehně u kolene.

,,Louisi." Oslovený brunet se ani o píď nepohnul. Mlčel a až nepřirozeně moc vnímal dlaň položenou na svém stehně. Oči stále nechával překryté dlaněmi, dech se mu tajil.
,,Louisi," zopakoval hlas. Jemný, melodický, hřál Louise u srdce.

,,Nech mě dohajzlu být už. Baví tě mučit mě? Vypadni," teď ani na okamžik nezapochyboval, že je kudrnatý pouze výplodem jeho fantazie.

Nastalo ticho, dlaň však neopustila modroočkovo stehno, naopak. Na moment se její stisk zesílil, když se zelenooký z pokleku zvedal. Neodešel však, jak Louis očekával, ale jemně přelezl do jeho klína. Louis pouze pevněji semknul víčka k sobě a dlaněmi oči dál kryl, jakoby mu to mohlo v něčem pomoci. Modlil se, aby to už skončilo. Aby odešel. Aby ho přestal mást.

,,Odejdi pryč. Jsi jen nějaký přelud," drmolil si pro sebe tiše brunet, ležící na zádech. Snažil se tak sám sebe ujistit v tom, že neblázní. Že ví, že tohle všechno... že se tohle všechno děje jen v jeho hlavě. Odpovědí mu byl tichý smích. Jeho zápěstí lehce uchopily dlaně a ruce mu od obličeje odtáhly. Louis automaticky otevřel oči a oba se tak navzájem mohli v očích druhého ztratit.