V náručí smrti //LS// ✓

11.

Modrooký brunet udýchaně, díky schodišti, které naráz vyběhl, vpadl do ložnice. Zrak mu padl na napůl sedící napůl ležící Eleanor, o jejíž ňadra měla malá opřené temeno hlavy a na tvářích měla zaschlé cestičky od slz, rudá líčka a nosánek. Tohle všechno byl schopen vidět díky rozsvícené lampičce na stolku El.

,,Co se stalo?“ zašeptal poplašeně, snažně se pokoušeje vydýchat z běhu. Nevědomky si přitom pohrával s gumičkou navlečenou na zápěstí.

,,Kdes byl?“ zamračila se na něj Eleanor nepěkně a sledovala jak si čupl, aby měl tvář své dcery na stejné úrovni jako svůj obličej a opatrně k její uslzené tvářičce natáhl ruku a jemně jí po ní přejel hřbetem.

,,V koupelně,“ odpověděl jí nejistě, stále od malé neodtrhávaje starostlivý pohled. Nesnášel jí vidět uplakanou.

Darcy se při doteku jeho dlaně ze spánku pousmála a něco nesrozumitelného zamumlala.

,,Odnesu jí do postýlky a zůstanu tam. Kdybys mě hledala,“ starostlivě se postavil dlaněmi si přejel po stehnech, jako by se z nich snažil dostat neviditelný prach. Pod upřeným zvědavým pohledem Eleanořiných očí dívenku opatrně podebral pod koleny a kolem ramen a vytáhl si jí do náručí jako princeznu. Brunetka se k němu automaticky přivinula a jeho tričko na hrudi sevřela do pěstiček.

,,Dobrou noc,“ zamumlal směrem k brunetě ležící na posteli a nohou si otevřel skřípající dveře od jejich ložnice. Zarazil ho však její hlas.

,,Louisi?“ Byl doopravdy překvapený, že na něj promluvila a zvědavě se ohlédl.
,,Jsi skvělý otec,“ zašeptala. Kdyby neviděl, jak se jí ve světle noční lampičky pohly rty, myslel by si, že ho šálý sluch. Na rtech se mu objevil nefalšovaný úsměv a on s drobným kývnutím hlavou se spící dcerkou zamířil do jejího pokojíčku. Ucítil osten provinění, který ho bodl v hrudi a snažil se myšlenku na polibek s kudrnatým potlačit. Možná to vážně byla chyba líbat se s ním. Vždyť začal hrát dvoustrannou hru. Podváděl. V tichosti malou položil do její postýlky a narovnal se, aby za sebou ještě šel zavřít dveře, ale k jeho zmatení už byly zavřené.

Nezavíral je za sebou, to s jistotou věděl. Strnul a očima těkal po místnosti.

,,Harry?“ byl paranoidní.

,,Tady,“ upozornil na sebe z tmavšího koutu místnosti bledý chlapec. Louis ho probodl modrým pohledem než se s promnutím kořenu nosu otočil zpět k malé a opatrně si k ní vezl, přitahuje si ji k hrudi a přes oba přehazuje peřinu.

Natáhl se k nočnímu stolku kde zhasl dětskou lampičku a nechal místnost zahalit rouškou tmy. Bylo ticho, pouze opakovaně naslouchal rytmickému tikání nástěnných hodin, přičemž natahoval uši a nenápadně se tak snažil zachytit jakýkoliv zvuk poukazující na Harryho stálou přítomnost. Nakonec to stejně nevydržel.

,,Jsi tu ještě?“ snažil se šeptat, aby malou nevzbudil.

,,Ano.“ Louis zavřel oči a přerývaně se nadechl.

,,Eh, půjdeš blíž? Nevidím na tebe a je mi to docela nepříjemný,“ zabručel. Místností se rozlehly pomalé kroky, které se po chvíli zastavili, když se chlapcova tmavá postava zhmotnila kousek před Louisem. Brunet neviděl víc než pouze tmavý obrys jeho těla.

,,Ráno vstáváš Louisi, běž spát,“ upozornil Harry, načež se Louis zašklebil. Pochyboval však, že by to kudrnáč viděl.

,,Ano mami,“ zabručel. Těmito slovy kudrnáčka tiše rozesmál.
,,Jen chci od tebe něco vysvětlit,“ přivřel oči a zaměřil se zrakem na místo kde předpokládal, že jsou Harryho zelené čisté smaragdy v podobě dvou očí.