V náručí smrti //LS// ✓

22.

Neptejte se mě, proč jsem tu tak brzo, prostě jsem dnes měla volný den, tak jsem jej celej propsala:D snad se bude líbit xxx

***

,,Oops! Omlouvám se," hekl Louis, když se ve vchodu do nemocnice srazil s vysokou dívkou. Oba dva to tak tak ustáli, dívka tedy převážně díky chlapci, který šel po jejím boku.

,,Louisi?" Brunet nadzvedl zarudlé oči směrem k dívce a následně k jejímu chlapci.

,,Gigi?"

,,Co tady děláš?" Dívka se na něj šťastně usmála, načež Louis mohl sledovat, jak jí ten krásný úsměv pomalu z tváře slézá, čím déle jej totiž pozorovala, tím více si všímala jeho bolesti.
,,Stalo se něco?" prosebně se ohlédla na černovlasého přítele, aby jí pomohl. Ten neohrabaně přistoupil a dlaní jí pohladil po zádech. Louis raději znovu sklopil zrak na své ruce.

,,Eleanor měla autonehodou," dostal ze sebe přiškrceně. Gigi na něj vykulila oči. I Zayn se zamračil a svoji dívku letmo objal kolem pasu.

,,Je tady? A je v pořádku?"

,,Ano, ona je v bezpečí, ale Darcy," zlomil se mu hlas. Neměl sílu větu dokončit. Nedokázal už ani brečet jak byl vysílený. Dívka však viditelně pochopila. Pustila se Zayna a pevně objala Louise kolem krku, zatímco on své paže umístil na její útlý pas a tvář zabořil do jejího ramene.

,,Bože, hrozně mě to mrzí Louisi."

,,Mě taky."

Když se od sebe odtáhli, Louis si všiml, že také Gigi má zarudlé oči a Zayn vypadal značně rozhozeně. A potom to zaslechl.

Na okamžik si myslel, že špatně slyší a že se mu to jenom zdá. Tenhle hlas by ale poznal všude.

,,Louisi," oslovený se překvapeně otočil.

,,Zdáš se," vydechl. Úplně zapomněl na Gigi a Zayna a otočil se k vysokému chlapci, jehož tvář lemovaly kudrnaté prameny vlasů.

,,Louisi," pousmál se Harry zničeně. Byl bledý jako sama smrt.

Natáhl před sebe ruce v tiché prosbě, načež ho Louis uposlechl a rychlejšími kroky překonal nepatrnou vzdálenost, která je od sebe dělila, popadnul silně Harryho a vtáhl do své náruče, pevně ho k sobě mačkaje. Zrychleně oddechoval a tiskl si vysokého kudrnáčka ke svému tělu.

,,Jak mám vědět, že se mi teď kurva nezdáš a že mě nepošlou do blázince," šeptal zoufale a prsty putoval po Harryho zádech, jakoby si chtěl podvědomě zkontrolovat, zda-li doopravdy objímá svého kudrnatého.

,,Jsem tady," přisvědčil tiše Harry. Byl celou vahou opřený o Louise, s očima pevně zavřenýma, nos zabořený v jeho kůži na krku, kde vdechoval Louisův odér, který se kolem jeho těla vznášel a otupoval Harryho mysl.

,,Jak," dostal ze sebe Louis ochraptěle. Byl zmatený a zoufalý.

,,Teď ne prosím," zašeptal kudrnatý tak, aby to byl schopen zaslechnout pouze modrooký. Jasně cítil, jak se Louis chvěje. Drobně se od něj odtáhl, dlaně mu položil na široká, pod náporem bolesti nyní shrbená ramena a pomalým pohybem jimi přejel po jeho celých, ingoustem pomalovaných, pažích a následně ho pevným stiskem uchopil za ruku. Pevně mu ji stiskl, naznačuje mu, že tu není sám. Že tu po jeho boku bude stát, dokud to bude v jeho silách.
,,Vrátíme se?" nechal Harry z úst vyplynout tichou otázku, panenkami putuje po Louisově tváři, čekaje na jakoukoliv reakci.

,,Budeš tu se mnou prosím?" Louisův hlas zněl raněně. Upřeně zíral do těch smaragdových očí, plných naprosté oddanosti a podpory. A Harry se smutně pousmál. Pevně mu stiskl ruku, načež mu Louis stisk vrátil. Stalo se to pro ně momentálně takovou tichou rozumovou, kdy kdykoliv se Louis cítil nejistě, Harrymu stiskl jeho dlaň a stejně pevného stisku se mu dostalo z druhé strany. Chtěl ho ujistit, že není sám a že tu bude stát, dokud si to bude Louis sám přát.