V náručí smrti //LS// ✓

9.

Eleanor hlasitě oddechovala, ale Louis spát nemohl. Bez přestávky ho užírala myšlenka na kudrnku. Neustále se přetáčel z boku na bok, jak se snažil najít pohodlnou pozici, která by mu přinesla vytoužený spánek, avšak ji ke své nelibosti nenacházel. Navíc mu po chvíli pod peřinou začalo být i nepříjemné horko.

Znaveně se převrátil na záda a chvíli pohledem hypnotizoval strop, který vlastně ani přes tu tmu okolo neviděl.

Rukou si frustrovaně promnul obličej, než se co nejtišeji vymotal z přikrývek, které měl kolem boků neustálým přetáčením omotané jako svěrací kazajku.

Snažil se tropit co nejmenší rámus, aby nevzbudil Eleanor. Upřímně, momentálně na ní vůbec neměl náladu.

V co největší tichosti, v jaké být dokázal, vyklouzl na chodbu, opatrně za sebou v tichosti zavíraje dveře do ložnice. Jakmile je za sebou zavřel, s povzdechnutím zavřel oči a zády se opřel o stěnu, nasávaje výrazně do plic vzduch.

Mysl mu neustále osídloval jen a pouze kudrnatý zelenoočko. Styděl se za to. A ohledně Eleanor a Darcy se cítil vinný, ale nedokázal své myšlenky ovládat a usměrňovat. Ať si to zakazoval čím více chtěl, tím více propadal. Zakázané ovoce chutná nejlépe, to si na vlastní kůži momentálně zkoušel.

Cítil se opět jako puberťák. Zmatený a nejistý si sám sebou.

Prudčeji, než měl v úmyslu, zaklonil hlavu a zátylkem se praštil do zdi. V tento okamžik však byl za tu bolest vděčný. Alespoň na chvíli zahnala ty pomatené myšlenky.

V tichosti se po zdi sesunul, pokrčil kolena, o něž si opřel lokty a znovu zavřel oči, naslouchaje tichému domu, nechávaje myšlenky volně proplouvat svou myslí jako list po vodní hladině.

K jeho uším dolehl vítr prohánějící se krajinou venku. Bez hlesu naslouchal jeho zpěvu a přemýšlel nad svými pocity. Nad svojí přítomností. Nad El a Darcy, nad svatbou a jejich rodinou. A krásným životem, který mohli vést, přesto však to zkazil. Jeho tělo, které po Harrym toužilo. Jeho srdce, které zelenoočko pobláznil a tahal jej za něj k sobě.

Nejhorší pro Louise však bylo přenést se přes tu možnost, že by mohl... že by mohl něco cítit k muži. Vždyť to bylo absurdní. Do dnešního dne neměl potřebu po jiných ženách či mužích pokukovat. Měl Eleanor a... byl s ní šťastný a spokojený.

To si alespoň myslel do dne, kdy spatřil Harryho. Ty pocity, které v něm kudrnaté inviduum vyvolávalo byly nepopsatelné. Bylo to něco víc než tenkrát, když se seznámil s brunetkou. Eleanor se mu víc, než líbila. Byla roztomilá, krásná, měla úžasný úsměv, ale Harryho úsměvy byly pro Louise jako magnet. Nakažlivé a přitažlivé. Doslova před vnitřním zrakem viděl, jak se mu ty srdcové rty tvarují do úsměvu, který mu rozechvívá srdce. Jak mu na tvářích vyvstává dvojce nevinných ďolíčků, jak drobně krčí nos a mezi obočím se mu rýsuje drobná, téměř nepatrná vráska, které se Louis tolik chtěl dotknout.

Hlasitě zakňoural a obličej zabořil do rukou. Vůbec ho neznal, a přesto všechno cítil, že ho jeho srdce zná víc než dost. Bylo to všechno tak praštěné, nepochopitelné a zmatené. Odolával neskutečné touze si vlasy vyškubat zoufalstvím.

Odmalička vyrůstal v rodině, kde nebylo homosexualitě zrovna fanděno. Bylo to u nich takové tabu, fenomén mladší generace, jak se stát známějšími a populárnějšími. K tomu byl alespoň odmalička veden.

Přesto, když se nad tím zamýšlel, v koutku duše tak nějak věděl, že byl odmalička jiný. Konečně až od svých jednadvaceti - od doby, kdy se na jedné zábavě potkal s Eleanor - si začal sám sebou být více jistý.