V náručí smrti //LS// ✓

14.

Louis byl zamlklý. I Eleanor si všimla, že se něco děje, protože na něj upírala své oříškové oči, ale neptala se. Po celou cestu autem oba mlčeli, pouze brunetka sem tam od času upozornila na odbočku, aby trefili.

Díky trapnému tichu, které po celou dobu panovalo, byl modrooký nesmírně rád, když se konečně dostali na místo. Jestli svého rozhodnutí doteď nelitoval, nyní už určitě ano.

Narozeninovou párty si upřímně představoval úplně jinak, ale co vlastně čekat od dvacetileté holčiny. Hned při vstupu do dveří Louis s El uhnuli modrovlasému hromotlukovi, který se vyvalil ze dveří a zřejmě měl v úmyslu se vyzvracet. Louis nad ním ohrnul nos a s přítelkyní po boku vkročil do domu.

Sám se ani jakkoliv nestihl zorientovat a už mu pod nos přistála sklenička nějakého alkoholu.

,,Klidně pij, já to odřídím," přitakala a vydala se davem víc do středu dění. Louis klukovi, který mu panáka podával kývnutím poděkoval a vyklopil do sebe celý jeho obsah. Bylo mu zde trapně. Vůbec nikoho neznal, cítil se nemístně, jelikož to vypadalo, že je tady snad i nejstarší, což mu na náladě taktéž nepřidávalo. Navíc se mu Eleanor vypařila z dohledu a on nevěděl, s kým by se měl bavit a jak se pokusit alespoň trochu začlenit. Co si ale měl počít. Neměl být tak bláhový a myslet si, že ho alespoň představí.

Frustrovaně si prsty projel vlasy, očima těkaje po místnosti, hledaje El. Štěstí mu však očividně nepřálo, a tak se rozhodl, že se uklidí někam na stranu a prostě počká až se Eleanor pobaví a pojedou domů.

,,Dávej pozor kámo," vyhrkl snědý černovlásek, když se oba nepěkně čelně srazili. Louis se s tichou omluvou, která pravděpodobně ani přes hlasitou hudbu nemohla být slyšet, dovlekl do rohu místnosti, kde stála pouze skupinka nějakých střeštěných puberťaček. Zapochyboval, že jim je nad osmnáct. Znuděně se zadkem opřel o stůl, který byl odsunutý u zdi, aby nepřekážel.

Chtěl už být doma. Bezmyšlenkovitě hleděl do prázdna. Na mysl mu vyvstanula myšlenka, jak by to asi vypadalo, kdyby tu takhle byl s kudrnatým. Mohl by mít po boku člověka, kterého by na sebe ve volných chvílích tiskl a líbal ho do vlasů a na rty. Člověka, o kterém bude vědět, že tu pro něj vždycky bude. Ve chvílích jako je tato, že se na něj bude moci obrátit.

,,Sám?" Cukl sebou, když se u něj objevila vysoká dívka. Byla vyšší než on, což mu na náladě zrovna nepřidalo. Dívka měla výrazné oči, plné kulaté tváře a vlasy spletené do dvou ledabylých copů, co jej však nejvíce překvapilo, že byla oblečená v dlouhém černém roláku a byla viditelně jediná takto zahalená, protože většina děvčat tady byla až skoro nahá. Rozhodně se ale neměla za co stydět.

,,Mám tu někde přítelkyni," odtušil a dál hleděl do davu. Dívka zvědavě naklonila hlavu na stranu.

,,Můžu vědět její jméno?"

,,Eleanor Calder."

,,Ty jsi ten Louis!" pousmála se dívka a přátelsky k němu natáhla ruku.
,,Gigi, ráda tě poznávám," uculila se a bez ostýchání se posadila na stůl vedle Louise.
,,Moc se tu asi nebavíš, co?" odtušila, houpajíc nohama ve vzduchu. Zvědavě taktéž přejížděla očima po davu a viditelně také někoho hledala.

,,Ani ne," přiznal.
,,A co ty?"

,,Mám tu kluka, momentálně nám šel pro nějaký pití," mykla rameny a on přikývl. Byl dívce vděčný, že jí stál za pár slov. Všichni se tu bavili, zatímco on stál jako tvrdý Y. Takhle mu to alespoň nebylo tak tak blbé.