V náručí smrti //LS// ✓

18.

Louis mezi předními zuby drtil spodní ret, když vcházel do domu. V domě bylo ticho, které by za normálních okolností bylo logické, vždyť Darcy ještě byla ve školce a El na městě, ale Louis moc dobře věděl, že tu byl ještě jeden obyvatel. V tichosti si z nohou zkopal boty a i stále v zimní bundě se vypravil do středu domu, přitom však měl ruce za zády jimiž držel rudou růží a dárkovou tašku. Musel se nervózně usmívat.

Hlasitě zavolal kudrnáčkovo jméno. Jednou, dvakrát. Zastavil se v obýváku a celou místnost přelétl očima. Po vytáhlém chlapci nebylo ani stopy. Znovu mezi zuby sevřel už tak pokousaný spodní ret a zamířil na chodbu a po schodišti do patra. Tady znovu na kudrnatého zavolal. Nedočkal se žádné odezvy z Harryho strany, což mu tvořilo vrásky na čele.

Zakaboněně nahlédl do prvních pár místností, jimiž byla koupelna, jejich ložnice a následně pracovna, která ještě pořádně nebyla zprovozněna.

Po Harrym jakoby se země slehla. Opatrně dárky položil na ošuntělou komodu na chodbě a vrátil se do přízemí, aby obešel zbytek spodního patra a poohlédl se i venku.

Harry říkal, že pro něj nebylo fyzicky možné opustit pozemky domu, takže logicky musel být stále někde tady.

S voláním chlapcova jména, obešel celý dům. Nic se nezměnilo, Harry byl stále nezvěstný.

Tentokrát, když Louis vcházel vchodovými dveřmi, ze sebe se zamračeným výrazem smetl sníh a stáhl si i zimní bundu. Znovu bezděčně prošel celé přízemí, první patro, načež po schodech vyšlapal i na půdu.

Když ho tam uviděl na zemi, opřeného o zeď, spadl mu kámen ze srdce. Na druhou stranu se mu úzkostí sevřel žaludek. Harry v rukou pravděpodobně předtím svíral knihu, ale ta se teď válela rozevřená po podlaze. Hlavu měl v nepohodlné poloze vyvrácenou na krku tak, že mu spočívala na rameni. Zelené oči byly překryté víčky.

Louis si k němu poplašeně poklekl, rukou jej pohladil po čele, zkoumavě mu hleděje do tváře. Kudrnatý anděl sebou cukl a okamžitě otevřel oči, ve tváři nepřítomný výraz. Párkrát zamrkal nechápavě se dívaje na Louise před sebou.

Tomu spadl další kámen ze srdce a jeho ustrašený výraz při pohledu na unavenou zelenoočkovu tvář zjihl.

,,Dobré ránko," usmál se a lehce položil i druhou ruku na jeho tvář, jejich obličeje přitahuje k sobě, aby mu mohl nos otřít ten svůj.
,,Ani nevíš jak se mi ulevilo. Hledal jsem tě všude," vyčetl mu. Harry stále vypadal dezorientovaně, ale drobně se usmíval.

,,Kolik je?" zahuhlal Harry snad nejvíce chraplavým hlasem, co to šlo a Louisovi se příjemným způsobem zkroutil žaludek. Dokázal by Harryho ranní hlas poslouchat už navždy.

Louis se opatrně odtáhl, vytáhl mobil z kapsy jeansů a pohlédl na rozsvícený displej.

,,Půl druhé. Za chvíli budu muset jet pro Darcy. Vyzvednout jí ze školky, prve tu ale pro tebe něco mám," široce se usmíval a vpíjel se očima do Harryho smaragdů.

,,Hmm?"

,,Vstávej ospalče," stoupl si Louis a gentlemansky nabídl kudrnatému pomocnou ruku. Ten vůbec nespolupracoval a nechal se pouze jeho silou vytáhnout na nohy.
,,Ty jsi mi taky špalek," zamumlal posměšně.
,,Stůj nebo spadneš."

,,Nechci," mňoukl Harry a znovu padl do Louisovy náruče. Louis ho chvíli rozhozeně přidržoval, než ho pravačkou zachytil pod kolenem a posadil si jeho nohu na pas, naznačuje mu, aby mu vyskočil do náruče.

Harry se pousmál, za Louisovy pomoci se tam pracně vyškrábal a pevně oba kotníky zkřížil na jeho bedrech, ruce obmotávaje kolem jeho krku a na jeho rameno si pokládaje hlavu, zavíraje oči.