V náručí smrti //LS// ✓

20.

,,Půjdu spát," pronesl po chvíli Louis pevným hlasem, kdy Harryho svíral ve svém objetí paží. Kudrnatý přikývl a nepatrně se od něj odtáhl, aby mu umožnil bez problémů vstát, načež Louis tak nepřítomně učinil.

Za drobný úsměv, který mu visel na rtech jen a pouze kvůli Harryho přítomnosti, schovával strach a nejistotu. Nemotorně se vyhrabal na nohy a beze slov Harrymu též pomohl na ty své, pevně jej přidržuje za paži.

Na nepatrnou chvíli se na sebe upřeně dívali, než se znovu objali. Tentokrát oba dva ve stoje.

,,Jsi zamlklý víc než si pamatuju," pronesl Louis řečnicky a odtáhl se jen tak, že to vypadalo, jakoby Harryho chtěl políbit, místo toho jej však popadl za dlaň proplétaje si s ním prsty a zamířil s ním z chodby po schodech do patra.
,,Harry?" otočil se na něj Louis s otázkou v očích, dožaduje se odpovědi.

,,Mám tě rád," zahučel Harry výmluvně a stiskl mu pevně ruku. Louis neodpověděl, ale stisk mu oplatil. Oba dva po svém boku v tichosti vyšlapali schody až do patra.

Konečně až v ložnici Louis Harryho dlaň pustil a přešel kousek blíž k posteli, vědom si Harryho smaragdového pohledu na svém těle, si přes hlavu přetáhl tričko a jen ve volných vytahaných teplácích se posadil na postel.

,,Půjdu spát, potřebuju, aby dnešek už skončil," prohlásil Louis, mračeje se na displej, kde si nastavoval budík na ráno, takže si nevšímal, jak Harry několikrát za sebou roztěkaně zamrkal.

,,Půjdeš zítra do práce?" zajímal se tichým hlasem Harry, načež až tehdy Louis konečně od displeje zvedl zrak a pohlédl na Harryho před sebou.

,,Jsi bledý, pojď sem," natál se směrem ke kudrnatému. Ten uposlechl a přešel až k němu, takže mu nyní stál mezi nohama s rukama v těch Louisových. Nedokázal zrak odtrhnout od jeho nahé, potetované hrudě.
,,Půjdu do práce, nemám jediný důvod proč bych neměl," pousmál se smutně, palcem přejížděl po hřbetu Harryho ruky.

,,Odpočinout si?" hlesl kudrnatý a přenesl váhu z jedné nohy na druhou, což byl pro Louise takový nepatrný signál, aby si ho za boky stáhl na klín.

,,Odpočívat můžu pak, alespoň takhle přijdu na jiný myšlenky," opřel si čelo o Harryho rameno a zavřel oči.

,,Můžeme si povídat," navrhl Harry stále tichým hlasem.

,,O čem?"

,,O tobě." Louis se uchechtl.

,,Není úplně o čem." Harry se mu na klíně neklidně zavrtěl.

,,Přijde mi, že o tvé minulosti nevím v podstatě skoro nic. Chci tě poznat." Louis se znovu uchechtl, tentokrát ale v jeho hlase nezazněl žádný náznak pobavení.

,,Budeš tu se mnou?" otočil Louis zničehonic. Kudrnatý přitakal souhlasným zabručením.
,,Tak vydrž," zamumlal Louis kousek od jeho ucha, než jej ze sebe opatrně stáhl a posadil na matraci, aby se sám mohl postavit a následně přejít k oknu, aby zatáhl žaluzie a zamezil tak paprskům pohasínajícího slunce vstup do místnosti a sobě tak zajistil lepší spánek. Přesto v místnosti nastalo pouze šero, takže i tak stále perfektně viděl Harryho, který jej po celou dobu bez mrknutí oka sledoval a kousal si nevědomky ret.

Jakmile se brunet zpět do postele nasáčkoval, si jej ke svému tělu pevně přitáhnul, přičemž přes ně oba přetáhl peřinu. Pod pokrývkou nahmatal Harryho úzký pas, za nějž si jej pažemi přitáhl k sobě. Harry se hodnou chvíli neustále ošíval, jak hledal pohodlnou polohu, načež oba nakonec zůstali otočení čelem k sobě, s nohama propletenýma v milostném gestu a Louis si podpíral pravačkou hlavou, levačku líně přehozenou přes Harryho tělo.