Kill me!

Žádost o pomoc - přijmou ji, nebo zavrhnou?

Newt

"Pomůžeš mi to sepsat" zasmál jsem se
Milý Bowene,
Potřebuji tvoji pomoc. Nastala taková menší obtížná situace, ve kteté jde o život několika lidem, jen proto, že si jeden idiot usmyslel, že mě zabije. Pořeboval bych od tebe a tvého lidu pomoct s tím, aby bylo zbytečně prolito velké množství krve.
Ptáš se, kolik životů by tento boj stál? Sám nevím. Vím jen, že když mám zemřít já, není důvod, aby umírali i ostatní. Jasně, že do boje nepůjdu sám, ale i tak chci udělat všechno pro to, abych ochránil co nejvíce svých i jeho lidí. Ano, tušíš dobře. Janson je ten, proti komu budu stát a od koho chci vysvobodit nevinné, které přefiltroval a udělal z nich stroje na zabíjení.
Proč potřebuji tvoji pomoc? Protože jsi elf a máš jisté schopnosti, co by nám pomohly zabránit obrovskému krve prolití. Moc tě prosím, princi z Melas. Přijeď nám na pomoc, jednoho dne ti to všechno vrátím.
Tvůj věrný přítel,
Newt Sangster
"Co myslíš Bubo? Asi blbost, že ano?"
"Hu, hú"
"No, já si myslím, že je to kravina, ale když říkáš, že je to dobrý" usmál jsem se a mezi tím, co jsem dával dopis do pofiderní obálky, jsem Bubovi sdělil adresu
"Hú"
"Díky. A prosím, vrať se s odpovědí. Budu tě čekat" vypustil jsem ho z okna. Pozvedl jsem obočí, když jsem zjistil, že je venku tma a že kostelní hodiny hlásí pět hodin. Rozesmál jsem se, protože jsem tento krátký dopísek psal dvě hodiny
No nic. Zavřel jsem okno, sebral Snížka a prostě jsem to tady už zapíchnul. Pro jistotu jsem to byl ještě oznámit Dastanovi, kdyby mě náhodou hledal a vypadl jsem
"No krása" vypadlo ze mě, protože venku začínalo sněžit "to nám ještě scházelo. Teď to bude ještě zajimavější, jestli se budeme bít v metru a půl sněhu. Ale co, pojď Snížku, proběhnem se"

Navar

Bylo chvíli po půl šesté, když Newt dorazil domů. Zasněženej
"Newte? Kdepak jsi se vyválel?"
"Ty nesměj se, sakra" rozesmál se s námi "nemůžu za to, že začalo sněžit"
"Už? Vždyť není ani listopad"
"No, tak se počasí zbláznilo" směje se
"No, to je možný. Pojď se ohřát, najíst a pak začnem plánovat, jak dojdou ostatní"
V klidu jsme ho nechali se najíst, i Snížkovi jsem dal žrádýlko a než se Newt najedl jsem hupsnul ke koním. Vzal jsem deky, co pro ně měl Newt nachystaný na zimu do boxu, aby líp uschli. Kasi i Morise jsem prvně zavedl do boxu, než jsem jim dal žrádlo a při té příležitosto je začal hřebelcovat
"Pomůži ti" ozval se za mnou za chvíli Newt. Vzal si další hřbílko a šel čistit Kasi, protože já byl u Morise
"Dobře" usmál jsem se
"A ber to pořádně" smál se provokativně "jednou za čas se musí lesknout, takže je pak vytřem do sucha"
"Rozkaz šéfe" stoupl jsem si na pár vteřin se smíchem do pozoru, pak jsem zas pokračoval. Sledoval jsem Newta, jak drbe Kasi na krku a ta ho s ušima dopředu ometá horním pyskem na rameni
"Am, neměl bys ji čistit, místo drbání? A drbat ju až po vyčištění?" neodpověděl mi, prostě ji drbal dál se hřbílkem strčeným v kapse. Nechal jsem ho a dodělal si Morise. Sice byl už Moris můj dobrý koňský přítel, ale chtěl jsem se s ním zpřátelit ještě trochu, tak jsem ho začal drbat taky
"Zkus to na kohoutku, tam to mají hodně rádi a když se mu to bude líbit hodně, bude ti pochodovat a posouvat se podle toho, kde chce podrbat" usmál se
"Díky Newte" taky jsem se usmál. Moc jsem tomu nevěřil, ale Moris mi po chvíli vážně začal pochodovat a nechal si prodrbat celou oblast, kam si nedosáhne. Newt mezi tím dočistil Kasi i s kopytama, pak se vypařil a donesl dva hadry
"Sice už jsou vyčištění, ale ještě úplně neuschli" hodil mi jeden hadr "vytři ho do sucha, deky na ně dávat nebudeme, zas tak mokří nejsou, ale už je necháme v boxech" usmál se a pustil se do práce. Já se bez řeči přidal
Bylo ticho. Slyšeli jsme jak padá sníh, mimo ježdění hadru po srsti a koňského dechu
"Hej Navi?"
"Ano?"
"Víš, co je dnes za den?"
"Ano, úterý. Proč?"
"Já jen, že máš dnes narozky, tak jsem ti chtěl předat dar" usmál se
"Cože?" podivil jsem se
"No co. Zjistil jsem si to, takže když dovolíš.." stále se usmíval
"Mám se bát?"
"Ne, nemusíš se bát. Vím jak rád to tu máš a vím, že se ti tu bude líbit ještě víc, když ti teď oznámím, že budeš mít vlastního koně"
"Cože? To kecáš"
"Nekecám. Kasi je můj miláček" dal ji pusu na čumák "a i když jsem si Morise vyprosil vím, že si vy dva rozumíte. Je to sice mustang, hřebec a mohl by být i plemenný, ale kdybych někdy odešel, Moris by potřeboval pána, když už je ochočený" podíval se na mě "Moris je od této chvíle tvůj"
"To nemyslíš vážně, že ne?"
"Ale ano, myslím to vážně" usmál se "Moris je tvůj"
"Děkuju" nevěděl jsem, co jineho říct, skoro až jsem skákal radostí a tak jsem skočil Newtovi kolem krku
"Věděl jsem, že budeš mít radost" objal mě taky "ale měl bys na něm víc jezdit, ať si na sebe víc zvyknete" z jeho hlasu byl slyšet úšklebek. Než jsem stačil cokoliv říct, seděl jsem na Morisovi
"Ale Newte.. "
"Žádný ale, zítra do práce nepůjdu. Slíbil jsem Marovi, že ho přiblížíme k ústavu a protože to má být nenápadně, tak nepojedeme autem"
"Takže.. já pojedu na něm?" musel jsem mít oči jak hvězdičky
"Ano, pojedeš na Morisovi. Ale protože je stále ještě trochu divoký a ty nejsi moc dobrý jezdec a ke všemu není na sedlo zbyklý, budu tě muset mít na zvláštním vodítku"
"Dobře"
"Hele, ty měsíčku na hnoji, ráno vstáváme brzo. Mám jen asi dvě sedla a ke všemu ani nevím, jestli nějaký z nich padne jednomu z mých koní. Pokud jedno bude Morisovi, bude si muset během krátké doby na to zvyknout, nebo minimálně na podbřišák.." odmlčel se "prostě uvidíme zítra. Kdyžtak něco vymyslím"