Kill me!

Hrozná pravda

Thomas - Mito

Ráno mě vzbudil hluk na chodbě. Vylezl jsem z postele, něco na sebe hodil a pádil ke dveřím. Otevřel jsem je, ale nevím, co se dělo. Po chvíli pozorování mě upoutala skupinka lidí, kteří ve vedlejší chodbě vezli na lůžku něčí tělo. Byo přikryté nějakým plátnem, ale zřetelně se dalo poznat, že je to mužské tělo. Zalezl jsem zpátky a šel se obout, abych mohl jít zjistit, kam ho vezou
Bohužel. Nestihl jsem to. Ve dveřích pokoje se objevil Janson a netvářil se moc mile. Zůstal jsem stát na místě a doufal, že mi nejde oznámit to, co si myslím
"Ahoj Mito. Co všechno jsi schopen udělat pro svýho bratra, aby žil?" ptal se a já mu bez rozmyšlení odpověděl
"Všechno. Nechci ho ztratit" odmlčel jsem se "proč se ptáš?"
"Mám pro tebe dvě zprávy"
"Jaký?" mumlal jsem nejistě
"Ta první.. tvůj brácha právě zemřel" málem jsem se neudržel na nohou
"A.. ta druhá?" dostal jsem ze sebe násilím
"Stále ho můžeš zachránit" usmál se
"C-cože?! Jak??"
"Vdechneš mu nový život, ale neboj. Bude si pamatovat vše, když uděláš co po tobě žádám"
"Udělám vše, je to přeci můj bratr"
"Pojď tedy se mnou" zavedl mě do odlehlé temné místnosti, která byla osvětlená jen tlumeným červeným světlem. Uprostřed bylo lůžko a na něm ležel brácha. Kol něj bylo spousta krámů. Přišlo mi to nějaký povědomý. Asi deja-vu
Když jsem došel k němu, tak jsem viděl počítač a za ním různý tabule, co ukazovaly jistý info o něm. Moc jsem tomu nerozuměl, ale bylo divný, že tam nebylo jeho jméno. Vůbec nikde
Tak.. asi se tam pak objeví. Možná ten stroj teď neví, kdo to je. Jinej důvod nevidím
Janson mi vysvětlil, co nám dělat. Nezbylo mi nic jinýho, než ho poslouchat, abych bráškovi pomohl
"Takže Mito, teď mne dobře poslouchej. Než začneme, tak si nasaď rukavici na levou ruku. Poté mu pravou ruku přilož na břicho a řekni mi co cítíš"
Udělal jsem, co po mě žádal. Ucítil jsem zvláštní sílu, což pro mne bylo znamení, že ještě není pozdě, abych ho oživil
"Cítím zvláštní sílu. Je to dobře?"
"Ano, je to dobře. Teď mu prsty vyjeď na hrudník a bez milosti mu je zaryj do kůže. Poté je vrať zpátky k břichu, ale nesmíš oddělat ruku z jeho kůže i za cenu toho, že mu poteče krev" přišlo mi to hrozně nechutný, ale musel jsem poslechnout. Ještě mi k tomu dal jakýsi malý papír se zvláštními slovy "Odříkávej to tiše při tom. Až s tím budeš hotov, tak mu polož druhou ruku na čelo. Až ucítíš tok energie, nebo čakry, říkej si tomu jak chceš. Tak mu dáš tuto tabletku do pusy. Až skoro do krku. Vdechneš mu tím nový život a vrátíš mu všechny vzpomínky"
"A.. co když to nevyjde?" měl jsem strach
"Vyjde. Uvidíš" usmál se, ale zůstal tam, aby mě sledoval a já tedy začal
Pomalu jsem odřikával ty divný slova a vyjel jsem prsty na jeho hrudník. Zaryl jsem mu je do kůže, až se mi kol prstů pomalu řinula krev. Pokračoval jsem dál, i když to bylo nad mé síly. Chvíli mi to přišlo, jako bych neměl city, protože bych se tu jinak rozbrečel a nedodělal bych to ani, když je to můj bratr
I když jsem už měl hotovo, tak jsem stále odříkával ta.. snad latinská.. slova a dodělal jsem to i s tou hlavou. To bylo více obtížné, protože chvíli trvalo, než jsem přes tu rukavici ucítil tok jeho čakry. Ulevilo se mi a narval jsem mu tu tabletku do krku. V momentě se mu zvedl hrudník a rány se ztratily. Začal dýchat a já ucítil i jeho tep
"Výborně. Myslím, že tě nechám dělat tuto práci. Zvládl jsi to na výbornou. A to se cení" usmál se "zítra už bude normálně fungovat. Takže ho tu můžeš provýst a pak začnete s tréninkem. Jo a mimochodem, tohle bude tvá práce, takže v bráškovi se už vrtat nebudeš"
"Děkuju, že jste mi umožnil mu vrátit život" usmál jsem se taky a šel jsem si umýt ruce a pak jim pomohl ho odvíst na pokoj
Myslel jsem si, že už mám pokoj, ale hovno tak. Janson mě vzal do té místnosti znovu a něco mi tam dal
"Co je to?" nevěřícně jsem si to vzal
"Něco, po čem se ti uleví z šoku po tom zákroku" usmál se "možná tě po tom bude bolet hlava, ale spíš ne"
Hodně nevěřícně jsem to zapil a bum. Jako kdyby to neřekl, ta hlava vážně začala bolet jak prase. Myslím, že jsem na chvíli byl mimo, ale pak bylo všechno v pořádku
"Jak se cítíš?" zeptal se mě. Že jsem stále v té místnosti mi došlo až po chvíli
"Dobře, docela" lhal jsem mu. Měl jsem totiž pocit, jako by mě něco opustilo. City vůdči ostatním nebo nevím
"Paráda. Naučím tě tedy zacházet s tímto zařízením. Je to jednoduchý. Sleduj" a začal s předváděním
Ukázal mi, na kterým displeji můžu vidět jistý tok čakry mé oběti. Zjistil jsem, že každej má svoje body, který můžou přerušit jen ten tok a oslabijou tě skoro do bezvědomí. Dál mi ukázal, kde se objeví jméno osoby, ale musel jsem si lehnout na to lůžko, abych to viděl. Protože, když tam nikdo neleží, tak to vidět nejde
Dál mi vysvětloval, co všechno ještě k čemu je. No, bylo toho moc, ale musel jsem to nějak dostat do té hlavy
Úplně nakonec toho všeho, mi dal do rukou ten text a řekl mi k němu
"Tohle se naučíš na zpaměť. Nemůžeš pracovat stále s listem v ruce. Teď jdi do pokoje a uč se. Zítra budeš mít další oběti" usmál se a odšel jsem do pokoje. Sedl jsem si na postel a začal číst ten.. stopro latinskej text
"Hodie manibus tuis est vita mea. Erit anima tua hodie mutare. Et conversi sunt et novus humo. Et originali suo nomine et perdet novum gradum accipere. Vestri 'iens ut serve et auxiliatus sum mundi. Ut youll 'nunquam satis omne opus tu et.
Hoc erit nomen novum da, et novam vitam novam memoriam. Hoc erit indicant novum scopum. Non enim fieri potest ut quae non memini, sed crede. Non memini, cum te invenies quod tibi amissa"
Kdybych tomu rozuměl, tak bych ho šel beztak zabít, takže má štěstí, že tomu nerozumím a kvůli němu se latinu učit nebudu. To vážně ne