Kill me!

Ústav pro změnu chování

Newt

Jo, to bylo něco. Vzbudil jsem se vcelku brzo, o asi tři hodiny dřív, což není dobrý. Cítil jsem se zvláštně, taky když byly tři ráno, ale co se dá dělat. Potichu jsem slezl ze schodů, abych nevzbudil Navara, kterej ani nevím, jestli je dole, nebo šel do Tommyho pokoje
Nikdo dole nebyl, takže jsem si rožnul malý led světýlko v kuchyni, abych aspoň něco viděl, než bude světlo
Po tom, co jsem si dal vařit vodu na.. už ani nevím, co to mělo být, jsem se vypařil do koupelny. No to co, jsem tam viděl, bylo k nepoznámí. Ta osoba v tom zrcadle, to snad ani nebyla moje maličkost
Vůbec se nepoznávám, vypadám jako bych byl snad o deset let mladší. Ale kurva, vždyť je to blbost! Hidalgo byl přece.. teda měl mít.. nojo. Vždyť se tvrdí, že zemřel ve vysokým věku, ale co když ne? Co když umřel v kurva mladým věku?
Ne, ne. Dost!
Už se to nedalo dál snášet, moc nad tím začínám přemýšlet a to mě jednou zabije. Pustil jsem si studenou vodu a opláchl si obličej i si schladil hlavu. Bylo to suprový, dokud se mi nezatmělo před očima a já ztratil rovnováhu

Probral jsem se o hodinu později s pocitem, že mi asi brzo rupne hlava. Po tom, co se mi povedlo vstát a bez vrávorání dojít do kuchyně, kde jsem vypnul světlo, jako v koupelně i s vodou, jsem se dobelhal do svýho pokoje a majzl sebou do postele. Tak tak mi to vyšlo. Kdybych šel jen o dvě sekundy pomalejc, tak ležím na koberci
Zababušil jsem se do peřiny, jak nejlíp to šlo a zavřel jsem oči. V momentě jsem byl tuhej, ale zdál se mi k tomu zvláštní sen. Nepamatuju si ho sice vůbec, ale jedno vím jistě. Od teď si začnu znovu dávat pistoli pod polštář, páč mám pocit, že se něco podobnýho tomu snu brzo semele

Asi v sedm mě přišel vzbudit Navar. Málem jsem ho přetáhnul polštářem, protože jsem chtěl ještě spát
"Newte, musíš vstávat. Někdo za tebou přišel" stahnul ze mě peřinu
"Nechci nikam. Pošli ho pryč"
"No nevím, ta holčina se nenechala odbýt"
"Nenechala?" sedl jsem si "tak to bude buď Ariana nebo Brenda"
"Je to Brenda. Takže se normálně obleč a jdi dolů, prej pro tebe něco má"
Pozvedl jsem obočí a docela neochotně se šel oblíct, ne vážně. Mě se dolů nechtělo a už vůbec ne do práce, i když tam dnes budu už muset
"Newte, kde to vázne. Nemám na tebe celej den" ozvala se ze spodu
"Vždyť už jdu" zavolal jsem na ni a taky se tak stalo. Během deseti sekund jsem byl dole
"No konečně"
"Tak fajn, co jsi chtěla? Prej pro mě něco máš"
"Přesně tak. Šéf, protože si nepřišel do práce, mě poslal, abych ti dala toto" předložila přede mne složku s lejstry
"Co to je?" vzal jsem to do rukou a už se to chystal otevřít
"Já ani nevím, co to je. Řekl mi, abych ti to dala"
"On ti neřekl, co to je a proč mi to máš dát?"
"Ne, neřekl mi nic. Jen to, že tě to nejspíš potěší" usmála se a já tu složku otevřel
"Ústav pro změnu chování?! Děláte si ze mě prdel?"
"Proč? Ty to znáš?"
"Mám pocit, že už jsem tam někdy byl a myslím si, že vím kde to je, i co to bylo dřv"
"Aha. Myslíš, že to šéf věděl, když ti to posílal?"
"Pochybuju. Stejně si myslím, že to, co jsem si vybavil ono nebude" mykl jsem rameny
"Fajn, takže do zitřka se vrať a pak nám máš přijít říct, co si tam zjistil. Jasny?" tvářila se, jako bych byl magor
"Já znám svý pravidla a povinnosti. Takže pokud se nemýlím, tak mi nemusíš krom lhůty říkat nic jinýho"
"Jo ježiš, vždyť se nic nestalo"
"Ne, ale vím, že ty ráda poučuješ ostatní"
"Achjo, znáš mě až moc dobře na to, že sem chodíš jen tak málo let"
Já se jen zasmál a nechal ji v klidečku odejít. Potom se moje pozornost obrátila k lejstrům a začal jsem je pročítat
Kurva cože?! Dvěstě lidí? Myslím, že to brzo někdo schytá. A ten někdo bude Janson, pokud se tam vůbec ukáže
Dlouhou půl hodinu jsem si to pročítal, abych zjistil, co tam píšou o lidech, jež tam mají. Chci si udělat taky seznam lidí, ale jen těch, co jsou noví. Třeba mezi nima najdu někoho, koho znám a pomůžu jim se dostat pryč z toho proklatýho místa
"Navare? Budeš tady, nebo jedeš se mnou?"
"Em, proč? Kam jedeš?" došel ke mě
"Sem" předloži jsem mu ty lejstra "myslím že by nebylo na škodu, kdyby jsi tam jel se mnou. Mohl by jsi mi aspoň říct něco, co o nich nevím"
Začal tím listovat a občas i něco pročital. Sem tam narazil na něco, co tam bylo špatně
"Barlog s nima byl tajně v kontaktu, měli by tam mít minimálně dvacet nových kluků"
"Odposlouchával je?"
"No.. dá se to tak říct"
"To je fajn, pokud proti nim teda něco má a snaží se je usvědčit"
"To nevím, mě se nesvěřuje. Ale je to dost možný, ti dva proti sobě už jak dlouho soupeřijou"
"Super. Tak jedem" zavelel jsem a jelo se. Nasadil jsem si sun glases a dal si šatek kol krku, abych nebyl tak moc poznat a mohl tam v klidu pracovat
Bylo chvíli po desáté, když jsme dojeli na místo. Venku byl jeden chlapek, tak jsem šel k němu
"Zdravím. Jsem Eddie Marsow a přišel jsem udělat průzkum a menší sčítání lidí ve vašem podniku, abychom měli přehled o změnách ve zdech vašeho.. pracoviště" moc jsem nevěděl jak to nazvat a jen doufal, že mi na to skočí. Chvíli na mě jen tak hleděl
"A toť ten prcek je tvůj pobočnik?"
"To je Freddie, můj bratr" usmál jsem se a on taky
"No dobře, tak pojďte. Čekali jsme kontrolu, ale že by poslali vás dva, by nás nikdy nenapadlo" zasmál se a vzal nás dovnitř
Pořádně jsem si to tam začal prohlížet. Přišlo mi to nějak moc povědomý, ale zatím jsem tomu moc nevěnoval pozornost
Ne, to se nedá jen tak zazdít. Musím přijít na to, proč mi to tu přejde tak moc povědomý. Vždyť jsem tu nikdy nebyl, jen jsem přesně věděl, kde to je a ne, jak to tu vypadá
Došli jsme do.. asi jídelny, kde bylo kurva moc lidí. I si myslím, že tam bylo skoro víc než tři sta lidí, a to jich tam mělo být jen dvě stě pasedát
"Hej lidi! Všichni na svá místa, je tu kontrola!" zvolal ten týpek a předal mi slovo
"Zdravím vás. Jmenuji se Eddie Marsow a toto je můj bratr Freddie Marsow. Teď tu ze seznamu přečtu vaše jména a všichni se mi popravdě nahlásíte, že tu jste. Posléze si sepíšu seznam všech nováčků" vzal jsem do rukou ty lejstra, našel si stránku se jmény a začal jsem číst. Tedy ne, přerušil mě pozdní příchod klučiny s kapesníkem u nosu
"Omlouvám se, že jdu pozdě. Měl jsem nějaké neshody s bratrem" mumlal a sednul si nejspíš ke své partě. Jeden chlapík ho napomenul a já naznačil Navarovi, aby šel zjistit o co go. Teprve pak jsem začal číst ty jména. Samozřejmě nebyly popořadě, ale to mi vůbec nevadí
"Kasim Konroj.. Ian Wallace.. Jamie Benett.. Jim Barton..." a tak dál. Všichni se mi hlásili. Některé jména byly napsány bez příjmení, nevím proč, ale potkalo mě to na konci, kdy jsem četl poslední jména, co zde byly uvedeny "Robin.. Ziko.. Orin.. Alex.. Marino a Mizio" při těchto jménech se musím přiznat k tomu, že jsem se snažil skrýt zděšení. Já ty lidi znal i když asi pod jiným jménem, ale znal jsem je, všech šest
Nemohl jsem si nevšimnout, že oni poznali mě. Já to na nich viděl, já je i slyšel. Moc dobře vím, co si povídali
"No ty pičo" špitl Ziko
"Co se děje?" odvětil tiše ten, jež jsem ho neznal
"Kaspine, my ho známe. Víme, kdo to je a vsadím svoje boty, že on zná nás" šeptal dál
"Ou shit, tak to musíme jít pak probrat na pokoji. Nechci ho nijak prozradit, mohl by nám pomoci" špitl Orin
"No fajn" souhlasil Kaspian "a kdo to teda je?" dožadoval se tiše odpovědi
Ziko se k němu nahnul a do ucha mu tichounce špitnul moje jméno. Kaspian žasl nad tím, že mě tu vidí a slíbil, že bude mlčet jako hrob a souhlasil s tím, že se se mnou pokusí všichni spojit
"Tak, to nejhorší máme za sebou. Teď mi prosím řekněte, kolik nováčků vám tu přibylo?" zvedl jsem pohled a zpočítal jsem všechny nové tváře. Bylo jich čtyřicet dva
"Máme tu zhruba sto deset nových lidí. Seřadím vám je, abyste si je mohl zapsat" jak řekl, tak i udělal. Já si je všechny hezky zapisoval a poslední šel Kaspian, který mi nenápadně něco strčil do dlaně, když jsem si ho 'měřil', jako všechny ostatní, a s úsměvem odešel
"Já tu mám zapsáno jen a pouze sto sedm lidí. Kam se ztratili ti tři, co tu mají ještě být?" zabrousil jsem pohledem v davu a ozval se jeden z dozorčích
"Marku! Goshi! Okamžitě se mu jděte nahlásit!" poslechli ho, ale mě stále někdo chyběl
"A ten poslední? Musím v tom mít jasno, takto to nemůžu odevzdat, pochopte" načež vstal Kaspian a oznámil mi jméno toho zbývajícího chlapíka
"Mito Nazae, pane. Můj bratr tu chybí, není mu dnes moc dobře, tak zůstal v pokoji" bylo jasný, že lhal, ale já si ho zapsal, se snad i úsměvem
"Tak. Mám vás konečně všechny. Ou, málem bych zapoměl, potřebuji ještě počet ostrahy a znát jméno vašeho šéfa, pokud se tedy změnilo"
"Je tu dvacet hlídačů, pane a šéf je stále stejný"
"Ahm.. takže stále Janson?" zapisoval jsem si to důkladně
"Ano, stále on"
"Fajn. Teď mě proveďte, aby byla kontrola úplná a neměli jsme tu žádné resty"
Chlapi jen přikyvli a tři z nich se nás ujali a provedli celou budovou. Tedy tvrdili nám, že to bylo vše, i když to byla jen jistá část. Ve zbytku musí mít něco tajnýho, když nás tam nevzali
Asi v šest večer to bylo všechno hotovo a vyvedl nás ten samý člověk, co nás vedl dovnitř
"Doufám, že jste spokojeni s výsledkem pánové"
"Ano, naprosto spokojeni. Děkuji vám za krásnou prohlídku této budovy a doufám, že se brzo shledáme" usmál jsem se
"Ale, to si zase nemyslím. Tak brzo se tu vaše agentůra neukáže. To mi věřte" zasmál se
"Dobrá, tak se tu zatím mějte"
To si piš, že se brzo uvidíme
Nasedli jsme do auta a odjeli jsme. Cestou do štábu jsem zavolal na tu agenturu a sdělil jsem jim, že jsem tam byl dnes místo nich a podal jsem jim jisté info, které po mě požadovali. Po mém výkladu byl jejich šéf velice spokojen a poděkoval mi, že tam už nemusí posílat své lidi