Kill me!

Pomocná ruka se vždy hodí

Newt

Musím říct, že ty sny co se mi zdály byly spíš noční můry, než normální sny. Moc dobře se mi nespalo, ale co taky čekat s Hidalgovou myslí. Bylo kolem sedmé ráno a já si vzpoměl na Navara. Vůbec nevím, kam se poděl po tom, co já šel spát
Hodil jsem na sebe věci do práce, připnul jsem si pouzdro s pistolí k pasu a sešel jsem dolů se po něm podívat. Mělo mě napadnout hned, že bude spát na pohovce, kde jsem ho právě našel. Nechal jsem ho hajat a šel si do kuchyně uklohnit kafe, jako každý ráno
Jop, je to dobrý. Do osmi budu v práci, takže mám zatím času dost
Bylo teprve sedm deset, takže mám maximálně půl hodiny na postarání se o moje čtyřnohé lásky. Než jsem tam ale šel, tak jsem si dopil kafe a ujistil se, že Navar stále hajá a pak až jsem šel. Oba koně jsem pořádně vyhřebelcoval a nakrmil. Hřebeček se moc nenechal, ale i tak jsem se pomazlil s oběma, jako by to byli staří známí
Po té půl hodině ze dveří vylezl Navar a šel k nám
"Tak co? Jak zvládáš? Jsi připraven na práci?" usmál se a došel k nám
"Aji jo, ale budeš muset být u mě, jinak to nebude nejlepší a rozjebu tam celej štáb" mumlal jsem, ale víceméně jsem se i usmál
"Ty jsi toho asi moc nenaspal, co?" prohlidl si mě
"Nic moc, no. Tak trochu mi v tom bránila jedna noční můra, nebo jich spíš bylo víc, ale to je fuk" mykl jsem rameny a on přistoupil ke mě. Vzal mě za bradu a zahleděl se mi hluboko do očí, jako by hledal odpověď na nějakou z jeho nevyřčených otázek
Netuším, co v těch očích viděl, ale asi se mu to moc nelíbilo. Soudě dle jeho výrazu. Ale taky se můžu kurevsky mýlit, což bude větší pravděpodobnost
"Měli bysme jet, nebo příjdeš pozdě" řekl po tom, co mou bradu pustil a ukončil tak oční kontakt
Já mu na to kývnul a ještě se rozloučil se svými koňmi, než jsem se vydal za ním. Moc jsem ho ale nepotěšil, když jsem v autě kouřil elku cestou do práce
"To bys neměl" mumlal
"Ale mě to aspoň trochu srovna myšlenky v hlavě, víš?"
"Ale i tak bys neměl. Seberu ti to a uvidíš ten rozdíl" och ten byl milej, jak kat na popravišti
"Hele klidek, jo? Pokud by byla tvoje, tak si ji klidně vem. Jenže není, takže si ji s dovolením nechám a ty to prosím nech plavat. Vždyť je to jen elka, není to normální cígo"
"Okej, ale přede mnou to omez. Ju?"
"Fajn" přikývnul jsem "ale teď mi ju ještě nech" a naschvál jsem na něj vyfouknul ten kouř. Překvapilo mě, když zavřel oči a prostě se toho kouře nadechl a usmál
"Za jak dlouho tam budem?" zamumlal
"Ještě stále mi ji chceš zabavit?" usmál jsem se
"Dobře.. asi ne" zasmál se "jak daleko ještě?"
"Asi pět minut" usmál jsem se
"Fajn, ale co já tam budu vlastně dělat?"
"Krom toho, že se mě budeš občas snažit zklidnit.. nevím, můžeš nám třeba pomáhat. Pomocná ruka se vždy hodí, vždyť to víš" usmál jsem se a Navar přiývnul
"Pokud to nebudou žádný kraviny" zasmál se
"Kraviny? V policejním štábu? No to snad ne" rozesmál mě tím a začal se smát se mnou
"Jako.. já nevím, co tam děláváte. Taky se můžete ulejvat z práce, že ano?" žďuchnul do mě
"Jo, jasně. A když seš já, tak v jednom kuse skrz mise, no" smál jsem se
"Jak často býváš pryč?" zajímal se
"Dost často. Někdy jsem v práci jen den po návratu, protože pak jdu zase na další misi" odmlčel jsem se "a na dýlku mých misí se neptej. Pokaždý je jinak dlouhá" mykl jsem ramey a on se vážně neptal
Dojeli jsme ke štábu a já vystoupil. Navar vylezl za mnou a jen hleděl na tu budouvu, než se vůbec přemluvil ke kroku
"Vezmou mě?"
"Jasně. Jsi se mnou, takže nemusíš mít strach" usmál jsem se a pak jsem ho vedl do srdce štábu, což byl můj kabinet. Všichni na Navara tak nějak divně koukali, ale nikdo se mě neodvážil se zeptat, kdo to vlastně je. Tedy ne, kecám. Peťa mi skočil kol krku, až málem Navara sejmul
"Sakra Peťo"
"Konečně jsem se tě dočkal, Newte. Co jsem ti říkal, než jsi zase zmizel?" řekl přísně a pak se zasmál
"Že ti mám napsat, když budu někde moc dlouho?" ušklibl jsem se
"Takže, proč jsi mi nedal vědět?"
"Měl jsem k tomu důvod"
"Jakej?"
"Jmenuje se Navar" usmál jsem se a ukázal na něj a on se usmál
Peťa se na něj podíval a prohlídnul si ho od hlavy až k patě. Z jeho pohledu se dalo vyčíst, že se mu na něm něco nezdá
"Navar?" zamumlal, ale pak se usmál "tak tě tu vítám"
Navar pozvedl obočí a zasmál se "Nemusíš mě tu vítat. Jsem tu spíš jako výpomoc tady Newtovi"
Peťa se na mě udiveně podíval a párkrát zamrkal "Cože? Ty potřebuješ pomoc?"
"Mno.. není to taková pomoc, jaká si myslíš"
"Aha, ale už vás nechám být" usmál se a zapadl do kanclu, já za ním však ještě nakoukl
"Hele, nechtěl ty jsi před týdnem s něčím pomoct?"
"Dobrý, to nespěchá" usmál se já mu tedy zavřel dveře. Otočil jsem se na Navara
"Tak pojď" usmál jsem se a zavedl jsem ho do svýho kanclu, cestou se k nám připojil ještě Kace, takže to bylo taky zajíamvý. Začal se vyptávat, kde jsem byl a tak, ale Navar to stihl říct za mne. Vymyslel si zajímavej přiběh o mé tajné misi, na které mi zachránil život. Kace to udivilo, ale dál se na to nevyptával. Spíš ho zaujal Navar, což se mi přestalo líbit, když z něj tahal milion šest různých info. Naštěstí mu neodpovídal po pravdě, jinak bych byl mrtvej, když by se dozvěděl, odkud jedem
Už jsme vcházeli, všichni tři, do mýho kanclu, když tu se najednou ozval šéf
"Kaci! Okamžitě sem!" měli jste vidět ten jeho výraz, když ho uslyšel na něj zařvat "Tohle mi budeš muset ještě vysvětlit!" dodal a Kace se už dekoval pryč. A ne, že by jak magor šel za ním. On zdrhnul pryč. Na druhou stranu, než byl Dastan. Jenže to neměl dělat, naštval ho a stejně si ho chytil a odtáhl do kanclu, kde ho pěkně seřval. Ano, i v mým kanclu to bylo slyšet, i když jsou o patro výš
Navar si prohlížel mou kancelář, když já jsem na stole hledal nějaký nový mise. Bohužel jsem nic nenašel, tak jsem se opřel a začal se do půl kruhu točit na židli
"Tak co? Jak se ti tu líbí?" zeptal jsem se po chvíli
"Máš to tu docela útulný, tedy až na ten bordel na stole" zasmál se
"Jo já vím, ale i když si tu uklidím, tak se mi tu brzo nahromadí další spisy atd, takže nemá cenu tu nějak moc uklízet" usmál jsem se a Navar došel ke mě
"Co tu vůbec máš?" ukázal na ty štosy lejster
"Tohle? To jsou různí kriminálíci a všechno možný" ukázal jsem mu na ty štosy po krajích stolu "a tohle jsou lejstra s misema" poklepal jsem prstem na pěti centimetrovou hromádku psaných misí
Navar si vzal pár těch listů a začal si je pročítat. Měl to celkem rychle zfouknutý, což mě překvapilo. No, očividně to jen prolítnul, protože i já nad tím sedím dýl a to čtu celkem rychle
"Máš vždy ve výběru misí tolik vražd a.. zmizení?" zajímal se a já přikývnul
"Bohužel. Toho je tam vždy hodně, ale pro zpestření mi tam dává i krádeže nebo něco se zvířaty. Jako byla má poslední mise" usmál jsem se "ale na druhou stranu, i zadaný vraždy jsou zajímavý už jen pro to, že jsou ve většině případů nebezpečný a mě nebezpečný mise baví"
"Máš rád nebezpečí?" pozvedl zvědavě obočí
"Jop. Mám" přikývnul jsem "proč se ptáš?"
"O něčem bych věděl, ale to by musel schválit tvůj šéf. Je totiž dost možný, že to vůbec není v policejních záznamech" usmál se a já bleskově zapnul noťas
"Povídej, zkusíme to najít"
"Je to společný s úderem blesku" mumlal a mě se nechtěl zapnout noťas, což mě teda hezky nasralo
"S bleskem?" koukl jsem na něj a on přikývnul
"Byla to parta přátel a do jednoho z nich uhodil blesk, když ho nechali jít prozkoumat okolí v bouři, protože se sami báli opustit jeskyni"
"Jo, to byli dobří přátelé, když ho poslali na smrt"
"Jo, ale schytali to i další. Přežil jeden, kterej do nich měl údajně strčit a zachránit si tak život. Druhej je v nemocnici a ostatní jsou mrtví. A asi odhaduješ dobře, že ty zbylý zabil ten kluk, když je jako oběti strčil do toho blesku"
"Zajímavé, ale nevím jestli se to dá počítat jako vražda, nebo celově jako případ pro policii" mumlal jsem a zamyslel se nad tím. Konečně se mi zapnul noťas, ale vlezl sem Dastan
"Newte" podíval se na mne "kde jsi kurva byl? Byl jsi tu potřeba" byl hezky nasranej
"Promiň, byl jsem mimo město"
"Mimo město? A můžu jako vědět kde, když jsi mi nic neřekl?"
"Rád bych, ale byla to soukromá věc"
"To máš jediný štěstí" téměř zavrčel a pohled zabodl do mrňouse vedle mě "a tohle má být jako kdo? Vůbec ho neznám a bez mého svolení tu nováčky nepříjmáme"
"Uklidni se, ano?" vstal jsem "tohle je Navar, pomohl mi v nesnázích, tak jsem ho na oplátku vzal sebou, aby viděl, jak to tu chodí a kdyžtak by i pomohl" snažil jsem se být přesvědčivej, což se mi povedlo
"Těší mě, pane. Rád bych tu nějaký čas zůstal, pokud by to bylo možné" usmál se na šéfa Navar a on víceméně roztál
"Pomocná ruka se vždy hodí. Dej mu práci" řekl a odešel. S Navim jsme se na sebe nechápavě podívali a já dostal nápad
"Hej kámo, nejlepší práci, co ti tu můžu nabídnout jako výpomoc je pomoc ostatním s jejich prací. Pokud tedy všemu rozumíš" usmál jsem se
"Ale jo, něčemu trochu rozumím" zasmál se
"Dobře, tak tedy pojď" usmál jsem se a šli jsme mezi lidi, tedy pokud se lidem z našeho štábu dá říkat lidi, když jsme spíš zvířata
Navarova spolupráce se docela osvědčila. Všichni byli rádi, že se jim snažil pomoct, i když ne vždy všechno věděl, ale i snaha se cení. Docela dlouho jsme jim pomáhali a jen jednou se mě musel Navar zklidnit, když si všimnul něčeho zvláštního v mým chování. Já to ani nepostřehl, když mývám změny chování a nálad docela často. Že je se mnou něco v nepořádku jsem poznal dle jeho věty
"V pohodě Newte?" drbnul do mě
"Jo, dobrý" usmál jsem se a s klidem jsme jim dál pomáhali. Příjde mi strašně divný, že z nich stále nikdo, tedy většina, neumí poznávat stupně obvinění. Podle mě by tomu už měli rozumět, když s tím denně pracujou
Projel jsem skoro každej kancl, než mě stihl zastavit Peťa. Prostě a jednoduše mě vzal za ruku a už šel k sobě
"Newte, potřebuju od tebe laskavost" usmál se
"Týká se to práce?"
"Jo, moc nerozumím tomu programu, co tam teď mám" odmlčel se "pomůžeš mi s tím, že ano?"
"Jo pomůžu, pokud tomu budu rozumět" usmál jsem se. Došli jsme k němu a on si hned sedl k noťasu a našel mi tam to, s čím si neví rady
"Tak se na to prosím jukni" pustil mě k tomu
Program, kterej má tu schopnost, že je schopen určit, co je to za stupeň obvinění a zařadí podezřelou osobu do databáze dle nebezpečmosti
Fikaná věcička, ale taky to může rozdělovat mise dle obtížnosti, což se taky hodí
"Tak co?" zeptal se po chvíli ticha, kdy jsem jezdil myší po obrazovce a prohledával jsem to
"Myslím, že vím, jak na to" usmál jsem se a opřel se lokty o stůl "sleduj"
Peťa přikývnul a já mu začal pomalu vysvětlovat, co to umí a jak zjistit potřebný věci. I když jsem sám ještě nevěděl, jak to funguje, tak jsem to v tom programu stejně našel a vysvětlil mu všechno potřebný. Dokonce jsem i zjistil, jak to rozděluje ty mise dle obtížnosti
Při mým vysvětlování se tam objevil Navar, kterej slyšel minimálně půlku z toho, co jsem Peťovi říkal. Nevím sice, jestli oba všemu rozuměli, ale aspoň se tak tvářili
Pomocí toho programu jsem udělal jednoho podezřeýho Peťovi a s dalšíma dvěma jsem mu max poradil, prorože to už zvládal docela sám
Když už si byl jistej tím, že to zvládne sám, tak jsem vzal Navara a šli jsme dál pomáhat ostatním. Jop, dnes mě to docela bavilo. Ne vždy to tak totiž bývá
Za ten týden, co jsem tu nebyl se tu objevilo pár novejch posil, což je skvělý. Je nás tu víc, ale už hezky docházijou místa, což je špatný
Bylo kolem půl osmé, když jsme skončili s pomáháním ostatním. Většina z nich vůbec netušila, co má s čím dělat
Ještě jsme tam s něčím pomáhal, než jsem vzal Navara zase ke mně domů, kde mi pomohl se postarat o moje koně. Trvalo nám to zase dlouho, ale ne dýl než mě samotnýmu. Šli jsme spát kolem půl dvanácté, což je u nás tak jako normální čas