Kill me!

Přípravy na smrt

Janson

Jak krásný to pocit. Dnes je den zkoušek a příprav na smrt, které budou pokračovat tak dlouho, než budou všichni připraveni zemřít. Což nebude trvat ani měsíc
Oh já se tak těším. Hajzle Newtovskej, ty si to slízneš! Už teď miluju ten den, kdy se tě zbavím. Kdy tě zprovodím ze světa!
Někdo klepe? Zdá se mi to?
"Vstupte" zavelel jsem "aa, Vladislave. Co chceš?"
"Mám vám přinést snídani, ať nemusíte mezi běsnící dav lidí, natěšených na postupovky?"
"Ale, co se stalo?" probodl jsem ho pohledem "Ale ano, rád to uvítám, když nabízíš. Přines mi černou kávu a něco pořádnýho k zakousnutí" poručil jsem
"Jak si přejete" naznačil úklonu a zmizel
"Zvláštní, to jeho chování" velmi podezřele se choval, ale tak co, když chce dělat poskoka, tak toho využiju!
Donesl mi kýbl kávy, asi předpokládal, že bude perný den. Ani jsem nevěděl, že tu máme tak velký hrnky a k tomu nějakej sendvič
Snídaně o samotě, to je moje
Po jídle, když jsem se šel podívat, jak to vypadá, byli už všichni v pozoru u tréninkové haly a čekali jen, až jim umožním vejít a začít bojovat. Nechal jsem je čekat ještě půl hodiny, ale už byli v hale a ne před ní
"Tak, milí zlatí, začněmež! Postoupí ten, kdo proti mě vydrží nejdýl. Je jasné, že vás porazím, ale pokud to bude během pár chvil, máte smůlu. Kdo vydrží dýl jak pět minut, postupuje!" hned se ozval jásot. Nechal jsem vyklidit halu tak, aby se v ní dalo bojovat, takže všichni seděli v dostatečně velkém kruhu a uvnitř se bojovalo. Normálně bych jim nedovolil takto sedět a dívat se, ale protože to byly zkoušky na boj, mohli sledovat techniky boje všech svých společníků a né jen rivalů, jak při obyčejných soubojích
Začalo to
Prvních asi pět, no to nestojí vůbec za řeč. Vydrželi asi jen deset sekund, ti nemaj čanci nikde. Několik dalších, myslím, že jich bylo tak kolem deseti, možná patnácti, se snažilo. Bylo vidět, že trénovali, ale kdybych nenechal měřit čas, tak by neprošli. Drželi se. Drželi se celých pět minut. To se musí uznat, ale hned jak Mito zahlásil čas, měl ho hlásit každejch pět minut, tak těchto zhruba patnáct chlapíků odpadlo. Ale prošli
"No, trochu dopilujte výdrž v boji a budete skvělí" usmál jsem se na ně. Ptáte se, jestli jsem byl utahanej? Věřte, nebo ne, ale zatím ne. Zatím jsem se držel docela dobře. Bojím se ale, že moc dlouho nevydržím
Během dneška jsem se stihl utkat s pouhou třetinou mých úžasných experimentů. Samozřejmě, že bylo několik přestávek na jídlo. Ale nemění to nic na tom, že během dneška prošla ani ne polovina žáků, z již zmíněné třetiny. Sice nepřetáhli moc přes těch pět minut, ale byl jsem hrdý na to, kolik jich prošlo, i když jich nebylo moc
Následující den jsme začali o něco dřív, protože tentokrát čekat nemuseli. Dnešek mě nadchnul ještě víc. Dnešní zkoušky stály za to. Ano, ano, dnešek byl skvělý. Nestihl jsem sice během celého dne udělat druhou střetinu, jako včera, ale zase jich prošlo mnohem víc, než včera
"Děláte mi radost. Jen tak dál a jednoho dne vyberu z vás toho nejlepšího, kdo tu po mě převezme velení" kdybych to neřekl, možná bych udělal líp. Všichni se začali překřikovat a dohadovat, kdo z nich je nejlepší. Musel jsem je umlčet. Toto se nedalo poslouchat. Nastal božský klid. Vysvětlil jsem jim, že nástpcem se stane ten, kdo by mě byl schopen porazit a kdo by zabil Newta
Mlčeli, což se mi líbilo
"Tak, doufám, že jste pochopili. Rozchod, jděte spát. Zítra budeme pokračovat, ještě je vás tu hodně. Ale upozorňuji vás, že druhou šnaci nedávám. Pokud jste neprošli, sice vás do boje pustím, ale nepočítejte, že vydržíte" mlčeli. Někteří se na mě dívali jak na vraha, jiní zas jak na boha. Nakonec se všichni zvedli a odešli
Ráno, raníčko. Svíto sluníčko a zase sněží. Bylo mi to jedno, protože trénink začne, ať je venku zima, nebo ne. Po snídani se šlo zase do té haly. Ano, zbývalo něco málo přes třetinu experimentíků. Dnes to šlo rychle. Spíš jich víc vypadlo, než postoupilo, ale to je jejich problém. Nestihl jsem během dneška vyzkoušet všechny, ale tak co už, zítra je taky den. No, možná jsem to dnes úmyslně ukončil dřív, protože mě to s nima už nebavilo
"Cházka líná, nic neumí" zavrčel jsem u sebe "to není možný! Vždyť jim to tak hezky šlo" pleskl jsem sebou do postele "alee, co když jsem si jen vybral ty horší. Těch zbylých pár by mohlo být lepších. No, ráno moudřejší večera. Necháme se překvapit" usmál jsem se a šel spát
Ráno, když jsem šel kolem okna, jsem zjistil, že je venku metr a půl sněhu
No, jestli to takto půjde dál, budeme všichni nahraní
Po vydatné snídani jsme se všichni přesunuli znovu do tréninkové haly
"Dnešním dnem, bych rád ukončil postupové zkoušky. Jakmile je dnes dokončíme, můžete začít s pořádnými přípravami na zkutečný boj" jejich natěšený jásot mě dnes polil blahem a já zahájil testy, hned jak umlkli
Udivilo mě, když jsem zjistil, že byla pravda, co mě večer napadlo. Dnes postoupili všichni z těch, co zbyli. Už jsem to chtěl zakončit, když se přihlásil Maro, Vladislavus a Mito, že chtějí taky. Když chtěli, tak prosím. Oni nemuseli, ale šli do toho
První šel Maro. Ani jsem nevěděl, co v sobě má za sílu, dokud jsem se s ním teď neutkal. Překvapil mě chlapec. Já cítil menší únavu, ale nic vážnýho to nebylo. Vydržel dlouho. Porazil jsem ho, ale stejně byl mezi nejlepšími. Druhý na mě zaútočil Vladislav. Šel na to tvrdě. Byl by býval mě možná i porazil, ale měl pomalý vyhýbací reflexy, takže skončil na zemi. Jako poslední šel Mito. Vyzval mě k útoku tak, že jsem v podstatě první zaútočil já. Mitův styl boje byl velice zajimavý. Skvělý vyhýbací reflexy. Ale nemění to nic na tom, že několik ran schytal. Povedlo se mi, jako u všech, předpovědět jaký udělá další krok. V celé hale bylo napětí, prorože Mito se velice dobře držel. Chtěl jsem ho srazit k zemi, chystal jsem se už na poslední úder, který by ho dostal, ale on toho momentu využil. Vyhnul se a podrazil mi nohy. Já prohrál
Mito se smál, zatím co ostatní byli lehce vyvedeni z míry, ale pak začali hvízdat. Mito mi podal ruku a pomohl mi se postavit
"Teda, netušil jsem, že jsi takovej bojovník. Kde ses to naučil? Tento styl boje není odsud"
"Nevím Jasi, moc si nepamatuju, co jsem dělal, než jsem přišel sem. Prostě se to najednou vybavilo" usmál se a já se otočil k ostatním
"Vidíte? Tohle je rozený bojovník. Nechci, abyste si z něj brali příklad, to ne, ale vzhledem k tomu, že mě porazil, tak to teď bude on, kdo vám bude pomáhat se v něčem zdokonalit" moc se jim to nelíbilo "ale dál. Chtěl jsem vám oznámit, že jste všichni byli skvělí. Prošli vás dvě třetiny ze všech, možná více, ale stejně je to ohromný úspěch" a hned se mi do toho vložil Mito a pro jistotu si za mě stoupnul a zakryl mi pusu paží, abych mlčel
"Hoši, Janson je na vás moc přísnej. Vy co jste nepostoupili se tu se mnou potkáte po obědě. Uděáme si náhradní hodinu. Z mýho pohledu by totiž prošli skoro všichni z těch, kterým to neumožnil" překvapilo mě, jak s ním všichni souhlasili ale on se pak ještě otočil ke mě "zbytečněs je nenechal projít. Dobří byli všichni, jens z nich udělal ještě větší odpad a to se, Jasi, nedělá" řekl to tak, aby jej ostatní neslyšeli "nic proti tobě nemám, jen ti radím, abys toho nelitoval" usmál se a pustil mě. Měl jsem sto chutí mu jednu vrazit, ale došlo mi, že má asi pravdu a tak jsem to nechal být

Mito

Jak jsem slíbil, tak jsem i udělal. Všichni, kteří u Jansona neprošli se se mnou sešli a bez problému udělali u mě zkoušky, ne jak u Jansona. Ptali se mě, i jestli v něčem nedělaj chyby, nebo tak. Poradil jsem jim, ovšem že, nejsem přece hajzl. Po zbytek dne jsme blbli v té hale. Proměnili jsme trenink na zábavu, aby se jim to líp učilo, nebo tak
I to vyšlo podle mých představ, ale nenapadlo mě, že tam zůstanem skoro do půlnoci. Rozpustili jsme to, protože bylo pozdě a ráno by hoši nevstali. A tak se taky stalo. Hoši dorazili na snídani kolem desáté a tam jsem jim oznámil, že mi Janson řekl, že je mám na starost do onoho dne
Jo, byli šťastní a tak jsme si zabrali jednu z trénovacích hal, ale jen takovou akorátní, kam bysme se vešli všichni. Sice mi přidělil jen tuto třetinu všech, ale i tak jich bylo dost a tak mi přišli pomoct Maro s Vladislavem. Každej z nás měl třetinu, z této třetiny, což v přepočtu vychází zhruba tak na čtyřicet učňů
Za tři týdny se nám třem povedlo z Jansonova odpadu udělat jedny z nejlepších bojovníků. Ale porazit nás? To ne, to jsme se nikdy nenechali, ale Jansona by v podstatě už schopni porazit byli. Teď už jen záleží, co na to řekne a jestli je pustí do boje proti Newtovi. Čas, na kdy to plánoval, se krátil. Už zbýval jen týden a jemu docházely síly z vidatných tréninků s ostatními. Nabídli jsme mu pomoc a rozdělili si jeho asi dvě sta čtyřicet učnů mezi nás čtyři

Bowen

Strávil jsem u Newta a Navara asi týden, než dorazili moji drazí elfíci. Podle toho, co mi sděloval za info, mi bylo jasný, že toto není ten Newt, kterýho já znám. Pomáhal jsem mu obsedat, nebo spíš přivykávat na sedlo jeho mustanga, respektive Navarova mustanga. Moc se nám to nedařilo, když venku byly tři prdele sněhu a žádná krytá hala v okolí není
"Myslel jsem, že se spíš budeš připravovat na ten den?"
"Jo, to bych asi měl, ale řekl jsem si, že je to zbytečný"
"Proč? Co kdyžs vyšel ze cvyku?"
"Tak si pak, pár dnů před, skočím do štábu do treninkove haly a procvičím se"
"Dobře, půjdu s tebou"
"Dobře" přikývl a já si všiml špičatých uší. Skočil jsem po něm a shodil ho na zem
"Kdo jsi?"
"Jak jako, kdo jsem?"
"Newt Sangster neměl nikdy špičatý uši, neumě moc jezdit a už vůbec ne obsedat koně. Dokonce ani neměl tak tmavý oči, jako ty! Ptám se proto znovu, kdo jsi?"
"Ne! Slez z něj!" zařval na mě Navar
"Proč?"
"Jsi blázen? Jestli se nasere, zabije tě!" a v ten moment mi to došlo
"Hidalgo" vyvalil jsem oči, slezl z něj a pomohl mu vstát "promiň Newte, nevěděl jsem to"
"Co jsi nevěděl?"
"Že se Hidalgo převtělí zrovna do tebe"
"A co, že tě tak zarazily ty uši?"
"Hidalgo byl elf. Ten nejhorší možný elf, který kdy žil. Nějak mi uteklo, jak zemřel, ale ty zvěsti o něm nejsou pravda. Díky němu, teď ty budeš žít minimálně šest set let"
"Co prosim??"
"Ano, je to tak" přikývl jsem a asi dvě hodiny jsem mu vyprávěl, co je Hidalgo zač. Pochopili to oba, což mě neskutečně potěšilo, ale i překvapilo. Ale co už
Když dorazili ostatní elfové, málem je z Newta trefil šlak, když ho viděli. Poznali ho v něm
Asi tak dva a půl týdne, myslím, jsme se bavili přivykanim Morise na sedlo. Věděli jsme, že to bude trvat ještě dlouho, ale aspoň už bude načnutej. Střídali jsme se i s pár elfama, kteří se nabídli k pomoci, ale když Newt nějakým záhadným způsobem zjistil, že už se blíží den střetu, nechali jsme Morise už být a druhý den jsme vyrazili do štábu, se trochu potrénovat
No, nevím jestli trochu je zrovna to pravý slovo. Stál jsem proti Newtovi a porazit ho bylo nemožný. Jak v boji z blízka, tak ve střelbě z luku, nebo pistole. I v boji s meči byl lepší než já. A to ja jsem údajně býval jeden z nejlepších a v podstatě neporazitelných elfů. No tak, už asi ne, když Newt mě ve všem porazil a to je člověk. I když díky Hidalgovi, je to spíš poloviční elf
Z Newta vyzařovala podivná energie a, i když jsme se snažili jak chtěli, Newt byl neporazitelný. Asi bude něco pravdy na Hidalgovým přenosu schopností
Trenovali jsme se každej den. Aspoň tak šest hodin v kuse a asi pět dnů před údajným střetem jsme toho nechali
Během trenování se k mám přidali ještě jacísi Newtovi známí, Ziko, Marino, Kaspian, Mizio, Alex, Robin a Orin. Plus taky Kace, prej syn jeho šéfa. Musím uznat, že všichni bojovali dobře. Očekával jsem, že s náma bude trenovat i Navar, ale Newt mi vysvětlil, že je to jeho nejbližší společník a ublížit mu nehodlá