Kill me!

Kaspian, řečený Siva

Mito

Vzbudil jsem se natěšenej, že konečně uvidím brášku. Bylo ale bohužel teprve šest hodin a to mi nedlvolí za ním jít. Bráška rád vyspává. Ale stejně ho nechápu. Jak může spát třeba do desíti, ne kecám. Do jedenácti, pak nic moc nedělat. A když už, tak to byly jen tréninky do školy. Nechápu, jak si může udržovat štíhlou i když vypracovanou postavu
Dál jsem to nemohl vydržet. Už jsem měl hlad. Bylo půl osmé
Tak sákra. Dnes se tu nebudí nebo jak?
Jen jsem si sedl a převlíknul se, tak přišel Kasim
"Juj, ty už jsi vzhůru? Aspoň tě nemusím budit" zasmál se
"Co bráška?" vyzvídal jsem hned
"Ještě spí. Je to u něj normální?"
"Jop je" kývnul jsem "dřív jak v deset ho budit nechoď, jinak bude nevrlej"
"Ale kdyby se vzbudil dřív?"
"To se nestane. V deset, na minutu přesně, se probouzí, když nemusi do školy" usmál jsem se
"Paráda. Ale tady bude muset vstávat nejpozději v osm. Tedy pokud pro něj Janson nezmění pravidla" zamyslel se a pak mykl rameny "ale ty pojď. Budeš poslední a všecho ti snijou. To chceš?" zasmál se
"No to víš, že ne" vstal jsem z postele, obul se a oba jsme šli do jídelny. Bylo tam mooc lidí, dokonce jsem jich ani tolik nečekal. Snad dvakrát víc, než posledně, i když je to asi vážně dobrá blbost. Sedl jsem si na svý místo a ještě jsem se porozhlídl. V podstatě bez důvodně, protože brácha ještě vyspává. Místo něj jsem sle našel Jansona, což jsem tak úplně v plánu neměl, takže jsem šel raději jíst a nevšímal si ho
Dlouho jsme všichni strávili v jídelně. Netuším proč, ale celou tu dobu po tom, co jsme dojedli do nás Janson cosi mlel. Já ho ale poslouchal jen od jisté části
"Přátelé, dnes tu brzo přivítáme nového člena, který byl zachráněn díky pomoci našeho Mita" nelíbilo se mi, jak na mě ukázal a všechny pohledy si mě hned našly. V klidu ale pokračoval dál "dnes budete rozděleni na jisté skupiny podle vašich schopností. Poté si vyberete jistý sporty, co tu budete muset povinně dělat. Nevím, jak byste doháněli ztracený hodiny, když byste odmítli docházet v jistý čas" odmlčel se a pak cosi řekl jednomu chlapovi po jeho pravici a ten následně odešel "vy, co se budete chtít seznámit s Kaspianem tu zůstaňte. Zbytek se může odebrat za Marinem" ukázal na blonďáka po levé ruce "který vás dovede do rozdělovací místnosti, kde projdete kehkým testem a pak začne pravý výcvik" nikdo neodešel, všichni zůstali, aby se s mým malým bráškou seznámili
Netrvalo dlouho a uviděl jsem v chodbě mihnout se stříbrný vlasy. Nevím, jestli to byl dobrej nápad, ale jen co vešel do místnosti jsem vstal. Pochopitelně jako jedinej a okamžitě jsem ho letěl obejmout a on mě taky. Všichni na nás hleděli jak na magory
"Kaspiane!"
"Mito!" Prolínali se naše hlasy a rozlihali se po celé mistnosti. Objali jsme se jak milenci, co se neviděli pět minut. Bráška je o kousek menší než já, což se mi líbí. Po chvíli jsme ho pustil a hned se z davu ozval Kasimův hlas
"Přátelé, tomuhle se říká bratrská láska. Ne všichni, co tu jsme to už někdy zažili, ale tohle si zaslouží potlesk. Protože nebýt Mita.. kdo ví, jak by to dopadlo" usmál se a nastal aplaus. Po chvíli to ale přerušil jeden hlas kdesi z dálky
"Vždyť je to Siva!" bráchovy zelený oči hned našli zdroj této věty
"Máš snad problém s barvou mých vlasů?" otázal se hned, co se rozhostilo ticho
"Ne tak docela.." nedořekl to. Oba přerušil Janson letmým tlesknutím
"Notak pánové. Přeci tu nebudeme hned ráno vyvolávat nějaké konflikty?" všichni jsme přikývli, jen ten co brášku nazval Sivou se nějak netvářil "Teď jděte za Marinem" zavel. Janson se pak otočil na mne
"Mito, až se Kaspian nají, tak ho vezmeš do zkouškové místnosti, abyste se mohli rozdělit do skipun"
"Dobře" kyvnul jsem "a dá se nějak ovlivnit to rozdělení?"
"Záleží na tom, jak to myslíš"
"Jestli jsou tam jistý podmínky, nebo se zeskládáme do skupin jakých chceme"
"Prvně projdete testem na rozdělení do skupin a pak si vyberete, do čeho pomažete dál"
"Takže se může stát, že spolu nebudem?" zeptal jsem se a on přikývnul
"Přesně tak" pohlídl na brášku "co všechno umíš?"
"Řídit auto, střílet ze zbraní a pár bojových sportů. Bude to k něčemu?" odpověděl mu Kaspian bez jedinýho rozmyslu
"To víš, že bude" usmál se "ale teď se jdi najíst. Pak se bude pokračovat" a sám odešel i s většinou nováčků, co tam byli. Zůstal tam s námi Kasim a pár dalších, které ještě neznám
Tak nějak se začali seznamovat. Byl tam hezkej dlouho vlasej zrzek - Orin, pak blonďák - Jamie, černo vlásek - Alex a hnědo vlásek - Robin. Víc si jich nepamatuju. Bylo jich tam ještě tak deset, ale ti šli už mimo mě. Bráška si s nimi dobře rozuměl. Zvláště s Orinem. Kaspian i Orin jsou jediní, kdo má jinou barbu vlasů a v podstatě mají i podobnou délku
A když nad tím tak přemýšlím.. zajímalo by mě, jakou mají velikost
Nenápadně jsem si kluky poměřil, ale takto se to blbě určuje. Musel bych je vidět, abych se rozhodl. Ale kurva, co to plácám. Kaspian je tu teď hlavní, takže veškerej můj zájem patří dnes jemu
Musel jsem při tom přestat vnímat, protože nevím o čem se bavili. Zrovna si Kaspian s Orinem poměřujou délku vlasů, takže je Orin tozpustil. Kurva to je dýlka. Rozpuštěný je má do půlky prdele a Kaspian jen skoro pod lopatky. Taká škoda. A on je oproti Orinovi takovej malej s těma jeho plus minus sto sedmdesáti centimetrama. Je tak roztomile maličkej
"Hele kluci, pokecáme potom. Dostal jsem hlad" řekl Kaspian, ale nevím v jaké souvlisloti to bylo před tím
"Dobře. Tak večer" řekl Orin a s letmým úsměvem na rtech odešel i s ostatníma. Bylo mi blbý se mu nějakou otázkou prozradit, že jsem je vůbec nevnímal
"Dozvěděl jsem se od něj dost užitečný informace, brácha. Myslím, že s ním si budu rozumět" usmál se
"Tak to gratuluju. Já tu znám jen Kasima"
"Kasima? Toho ještě neznám.. Nebo to byl ten, co nás nazval tou bratrskou láskou?" usmál jsem se a přikývnul
"Jop, to je on. Je docela fajn. A to ho znám jen pár dnů" usmál jsem se a pozoroval ho, jak jí. Kurva, že on to do sebe naházel jak nic. Taky byla pizza, tak kdo by ne, že. Ale on zežral celou pizzu během pěti minut. No, chápete to? Já ne
"Sakra.. jak jsi mohl sníst celou pizzu za pět minut? To už i mě by bylo blbě" sledoval jsem ho udiveným pohledem
"No.. nevím jak dlouho jsem nejedl, ale hlad je prevít. Když je hlad, tak to u mne dopadá takto" zasmál se a já musel s ním
"Možná bysme už měli jít" zamumlal jsem
"Nee ještě ne. Ještě se tu porozhlídnu. Řekni mi kam jít a já se tam pak dostavím"
"Hele brácha, já bych tě neměl teď rozhodně nechávat samotnýho. Něco se ti stane a já si to neodpustím, nebo tě někdo najde při šmejdění a já budu mít průser"
"Mito klídek. Já si poradím. Umím se přece perfektně skrýt, že mě ani ty nejsi schopnej najít" usmál se
"Jo.. to je fakt. Ale i tak bych neměl.." zarazil jsem se, když jsem viděl náhlou změnu Kaspianova výrazu. Hleděl kamsi za mě. Nejspíš do zdi, asi tam něco viděl nebo nevím. Otočil jsem se, ale nic tam nebylo a on stále hypnotizoval to jedno místo "Jsi v pohodě brácha?" lusknul jsem mu prsty před očima a on zase začal reagovat
"Jo jasný" usmál se "jen jsem tam něco zahlíd"

Kaspian

"Mito klídek. Já si poradím. Umím se přece perfektně skrýt, že mě ani ty nejsi schopnej najít" usmál jsem se, ale hned se vše změnilo. U zdi za Mitem jsem uviděl postavu zahalenou do černých šatů. On to byl spíš černo rudý plášť a zvláštní černé oblečení na postavě s plavými vlasy a rudým pruhem látky kol krku. I těch zbraní kol pasu jsem si nemohl nevšimnut. Periferně jsem si všimnul, že se Mito otočil, ale asi neviděl to, co já. Bohužel se postava rozplynula, když po chodbě někdo prošel
Kdo.. kdo to byl? Proč mi přišel tak nehorázně povědomej? Ta tvář.. ty vlasy i oči..
Viděl jsem ho už někdy.. Vím to. Jenže kde a kdy? Musím zjistit, kdo to byl a z jakýho důvodu se mi zjevil
Začalo se mi v hlavě něco rýsovat. Nevěděl jsem vůbec, co to bylo a proč si to vybralo zrovna mě. Ale jednín jsem si jistej byl. Ten přízrak byl někdo skutečný a já ho kdysi znal
"Jsi v pohodě brácha?" vytrhlo mě z mých myšlenek a hypnotizování zdi jeho hlas doprovázenej lusknutím prstů. Rychle jsem zamrkal
"Jo jasný" usmál jsem se a odtrhnul oči od zdi "jen jsem tam něco zahlíd"
"No dobře. A co budeš dělat teď? Jdeš tedy na průzkum nebo mě necháš žít a půjdeš se mnou dolů?" zajímal se, ale já s ním jít nechtěl. Ne teď, dokud nezjistím to, co je třeba
"Půjdu s tebou" usmál jsem se. Neumí prokouknout mou lež. Nikdy ji neprokouknul, což je výhoda pro mne. Mito se s úsměvem zvednul, počkal na mě a šlo se
Procházeli jsme zvláštní chodbou, na jejímž konci byly lítačky. Paráda, protože se jich dá perfektně využít. Pořádně jsem se rozhlídnul, jestli tu někde nebude třeba místo, kde se dá schovat. Jedno jsem našel na stropě u těch dveří. Bylo to sice vysoko, ale zeď je hrubá, takže tam půjde na pohodu vylízt. Nepozorovaně, tím jsem si jistej. Hlavně u něj
Pomalu jsme se blížili ke dveřím, když v tom mi to tu začalo být nějaký povědomý
Deja-vu
Využil jsem chvilky mého zmatení, protože jsme se dostali ke dveřím a když Mito sahal po klice, tak jsem se tiše rozběhl a vyhoupl se na tu římsu nad dveřmi. Byla tam socha dravce, tudíž mě za ní neuvidí, jak si všimne, že tam nejsem
Byl jsen rád, že ty dveře vržou, jinak by se mi to asi nepovedlo a já měl po srandě
"Kaspiane? Brácha kde jsi!" začal mě na té prázdne chodbě hledat všude. I na strop se ho napadlo podívat, ale za sochu ne. Otočil se ke dveřím a já uslyšel.. asi Jansonův hlas
"Co tu děláš? Máš být už dávno dole, tak pohni"
"Ale.." zmumlal Mito
"Žádný ale. Mazej nebo tě přiřadíme k nejhorším" došlo mi, že to musel být někdo, kdo neví že tu jsem, jinak by bylo peklo. Měl jsem to já ale štěstí, když oba zmizeli. Chvíli jsem počkal, než jsem se spustil zpátky na zem a odkradl se tiše chodbou pryč
Neměl by jsi tak riskovat. Jednou to posereš a víš, kde budeš. Ser na to a vrať se tam, kde máš být. Poslechni mě Kaspiane. Dostaneš se do pěknýho maléru
Jo, to vím. To co se mi snažilo mé svědomí nakecat, byla pravda a to docela nepříjemná. Neposlechl jsem ho, jako bych to taky někdy udělal
Došel jsem na místo, tedy doběhl, kde jsem tu postavu spatřil. Nikde ani noha a já tak měl volnou cestu. Nalezl jsem různý místnosti, kde nikdo nebyl, ale na sto procent to byly laborky nebo něco pro pokročilý
Všechno mi připadalo tak nehorázně.. povědomý. Z neznámýho důvodu jsem si vzpoměl na slova, co mi říkal Orin
"Kaspiane, teď ti dám malou radu do života. Nikdy nechoď do chodby, ve které jsou pozlacený dveře všech místností. Jestli se tam někdy dostaneš, tak okamžitě vypadni"
"Proč? Co je na té chodbě tak zvláštního?"
"Dělají se tam různý pokusy na špatných členech v této budově. Celkově se tam dějí různé věci, které by jsi nechtěl zažít ani za milion. Tím jsem si jistj"
Mluvil z vlastních zkušeností a já v tý chodbě zrovna byl. Poslechl jsem, co mi poradil před dvěma hodinama a vypadl jsem tak rychle, jak to jen bylo možný
Jen co jsem se octl v bezpečné vzdálenosti, což bylo u jídelny, jsem se vydal tam, kam jsem měl původně jít s Mitem. Netušil jsem kam se jít mělo, ale tak nějak instinktivně jsem se dostal tam, kam jsem měl. Málem mi od bráchu přistála facka, ale já mu tu ruku chytil ještě hezky skoro u jeho těla
"Ještě jsem pořád starší než ty. Až tobě bude minimálně o rok víc, než mě, tak si mi tu facku vlep. Do té doby máš smůlu" škodolibě jsem se usmál, protože se to nemůže nikdy stát. Leda že by... Ne, to je blbost. To se nikdy stát nemůže