Kill me!

Zvláštní den

Thomas

Další ráno, který jsem musel přetrpět bez Newta. Jsem tu už týden a stále na něj nemůžu přestat myslet. Chybí mi čím dál víc a já se k němu nemám jak dostat. Těším se na den, kdy ho zase uvidím, i když to asi nebude úplně za nejlepších podmínek
Zhruba za deset minut přišel Janson s hodně zvláštním úsměvem a ještě divnějším výrazem. Za tu dobu, co tu jsem se takto ještě netvářil. Docela by mě zajímalo, co má se mnou dnes v plánu
"Thomas O'brien. Náš nejnovější člen. Učíš se rychle a to se cení. Myslím, že brzo budeš vyslán na svou první misi" řekl na úvod celého svého proslovu a pak si sedl na židli vedle postele "víš Thomasi, přišel jsem ti oznámit několik info, co by tě měli zajímat. Jak jistě víš, jsi tu už týden a tvé zlepšení za těch pár dní je úchvatné. Ještě jsem nenarazil na nikoho, kdo by měl k boji tak úžasný potenciál, jako ty. Neměl bych ti to říkat, ale vkládám do tebe jisté naděje. Ne jak do ostatních členů této sekty. Ty to máš v krvi. Já to v tobě vidím, i když ty ne. Vidím ten tvůj talent a rozhodl jsem se pro tebe udělat pár věcí" upřel na mě svůj pohled "a jsem si jistý, že se ti to nebude zrovna moc líbit. Za prve se přesuneš do jinýho pokoje a za druhe přitvrdímeve výcviku. Další nepodstatný informace se dozvíš vždy na místě. Vím, co chceš říct. Ale máš smůlu" vstal a šel ke dveřím, kde se ještě otočil "jo a hned po snídani se stěhuješ" pak teprve odešel
"Cože?! Sakra proč?" nečekal jsem nějakou odpověď, ale z chodby se ozval smích na tu moji reakci
Myslím, že ho zabíju, pokud se mnou má v plánu něco hnusnýho
Hodil jsem na sebe věci, co jsem měl přehozený přes židli a šel jsem si najít nějaký to jídlo, než mě přestěhuje. Cestou do jídelny jsem viděl spoustu nových tváří a to převážně kluků. Nikdy dřív jsem je neviděl a zvláště ne zde
Po jídle si mě okamžitě našel jeden z Jansonových strážných
"Tak pojď hochu" vzal mě za paži a vedl pryč. Pohledy všech ostatních se na mě okamžitě upřely, až mi to přišlo děsně nepříjemný. Strážný mě dovedl do zvláštního pokoje. Vypadal spíš jako VIP pokoj, než pokoj pro vězně, jako jsem já
"Zůstaň tu a pro zatím se rozkoukej. Za pár minut si pro tebe příjde Janson, takže buď připraven" zavřel dveře a mě nechal na pospas osudu ve VIP pokoji. Ne že by ten pokoj nebyl špatnej. Narozdíl od toho minulýho se v tomto dalo aspoň žít, ale stejně nechápu smysl mýho přestěhování
"Co se mnou máte všeci kurva v plánu?" vypleskl jsem se na postel a jen čekal, až se Janson uráčí objevit. Myslel jsem že uběhla snad hodina, než se otevřely dveře a on stál v nich. Pomalu přišel ke mě a opřel se o zeď kolem oken
"Jak se ti tu líbí?" vyzvídal
"Ujde to. Spíš by mě ale zajímalo, proč jsi mě nechal přestěhovat sem?"
"Potřebujeme pokoje pro nováčky. Proto jsi musel jít pryč"
"Aha, chápu. A jak se sem dostali? Stejně jako já, nebo já jsem byl jedinej?"
"Všem jsme vám zachránili život, tak drž pec. Ano?" řekl trochu víc nepříjemně, ale nevypadalo to, že mu ten tón hlasu ujel "Všichni tu jste, protože je to jediný místo, kde vás budou všichni brát vážně" řekl vážně "ale to teď nech být. Pojď se mnou, mám pro tebe dárek" trochu mě to zarazilo a ten úšklebek mě dorazil
"Co.. myslíš tím dárkem?" zeptal jsem se nejistě
"Pojd a uvidíš" rozešel se ven, kde na mě počkal a vedl mě do mně neznámé části tohoto bludiště
"Kam mě vedeš?" ptal jsem se, protože jsem měl v plánu ještě žít
"Uvidíš" zamumlal a po pár minutách jsme se octli v docela temné místnosti. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukal, i když tam svítilo tlumený červený světlo. Uprostřed celé místnosti byla postel, nebo spíš divný lůžko a kol toho dva stolky s lampičkou
"Kde.. kde to jsme?" ta místnost mě začínala děsit
"Jen pojď dál" vzal mě za ramena a proti mé vůli mě dotlačil tam "nic se ti nestane. Strach mít nemusíš. Jen si to tu pořádně prohlídni, protože tady budeš mít největší zásluhu ty"
"Zásluhu?"
"Ano. Uvidíš, bude se ti to líbit. Ale prvně si to vyzkoušíš" zastavil mě u toho "lehni si na to"
"Proč?"
"Dělej!" zvýšil hlas a já ho raději poslechl. Lehl jsem si na to. Docela pohodlný i když tvrdý, ale tak co už, že. Deset sekund na to, jsem měl přivázený ruce i nohy řetězy
"Co to děláš?!" uviděl jsem kol sebe i jiný věci, krom těch dvou stolků. Kol mě bylo několik počítačů, zvláštní tabule, hodně zvláštní nástroje na těch stolkách a ještě cosi, co vůbec netuším co je a k čemu to slouží
"Jen klid. Když se budeš vztekat, bude to ještě horší" mluvil s nehorázným klidem, což mne až děsilo. Poslechl jsem ho a víceméně jsem se uklidnil, ale měl jsem ještě větší strach, než do teď
"C-co se mnou máš v plánu?" mumlal jsem, když si natahoval rukavice
"Zavři oči" řekl a přiložil mi ruku na břicho
"Cože?"
"Uvolni se" zavrčel, ale já nemohl. Nedokázal jsem se uvolnit, protože jsem věděl, že to nedopadne dobře. A měl jsem pravdu
Janson si začal něco mumlat. Nerozuměl jsem mu, což si myslím, že bylo jen dobře. Nepotřebuji vědět, co mi dělá dřív, než s tím bude hotový. Vyjel mi rukou k hrudníku, kde do mě zabodl svý prsty. Zařval jsem, ale to nebylo nic oproti tomu, co udělal pak. Jak měl ty prsty zarytý v mé kůži, tak jimi sjel zpátky k mýmu břichu. Vůbec mu nevadilo, že jsem tady řval a skoro omdlíval bolestí. Jen si dál mumlal to svý a mírně se usmíval. Po chvíli mi došlo, že je ta místnost zvukotěsná, jinak by tu už musel někdo přijít a zastavit ho. Roztrhl mi tím triko, za což mu vděčný nejsem, protože to bez něj bolelo snad ještě víc, než doteď
Dál nevím, co se dělo. Musel jsem omdlít, protože si dál nepamatuju vůbec nic. Jediný, co jsem si ještě pamatoval, než jsem se vzbudil bylo to, že mi položil druhou ruku na hlavu a něco mi dal do pusy, až jsem se málem udusil