Kill me!

Šok

Mito

Janson byl jak v škou. Jako by se něčeho bál od té doby, co kluci utekli za pomoci toho světlovlasyho zmetka. Skoro vůbec nevycházel ze svýho kanclu, pokoje, nebo jak to nazvat, když tam i bydlí. Pomalu ani mě nenechal vejít do sveho pokoje, což mě dost mrzelo
Zašel jsem za jeho nejvěrnějším členem ochranky, už mi to nedalo a já se musel zeptat na podrobnosti někoho, kdo by o tom mohl něco vědět, což byl on - Vladislavus
"Zdarec, nevíš něco o tom, proč se zavřel před světem?" zeptal jsem se
"Ne, nevím o tom nic konkretniho. Vím jen to, co se tu říká"
"A to? Povídej, prosím" žadonil jsem
"Tak dobře" přikývl "říká se tu, že ten, kdo pomohl těm sedmi utýct, byl světaznámý legendární vrah. No a on se ho bojí"
"Bojí? On se někoho bojí? To není možný.. tomu nevěřím.. "
"Tak si nevěř. Ale co vím zase já, ten vrah se nikdy ničeho nevzdaval a nikdy se nebál, byl v ten moment jak bezbranej, jako by oběvil nějakou svoji slabinu, jako by mu někdy někdo ublížil, nebo on někomu, a on se kvůli nějaké osobě cítil provinile" říkal tak tajemně a u toho se na mě ještě tak zvláštně díval, jako bych s tím mě něco společnýho, ale je to blbost, toho vraha jsem viděl tehdy poprve

Janson

Hrůza a děs. Zasranej Newt. Věděl jsem, že je to on, ale byl jinej. Šel z něj strach. I když je to už týden, ještě ze mě ten strach z něj neopadl. Nechodím moc mezi ostatní už jen kvůli tomu, že by to na mě mohli poznat, což by mohlo poškodit moji reputaci a to nechci
Ještě pár dnů jsem zůstal ve svym pracovním pokoji, než jsem se uklidnil na tolik, aby to ostatní nepoznali. Protože jsem měl u dveří, jako hlídku, Vladislavuse, řekl jsem mu, aby kdyžtak všem co se ho zeptají, řekl, že jsem byl nemocnej, aby si zase něco nemysleli
V jidelně byl ohromnej rozruch, když jsem se tam objevil, ale nevnimal jsem to. Šel jsem v klidu dál si pro jídlo. Měl jsem hlad jak vlk
"Jansone!" zaslechl jsem, jak jsem šel ke svymu stolu. Byl to Mito. Moc jsem ho nevnímal, ale nešlo to
"Copak?" zeptal jsem se, když došel
"Už je ti líp? Prý jsi byl nemoc.."
"Ano, už jsem v pořádku" samozdřejmě, že jsem kecal, ale doufal v to, že na nic nepřijde
"To jsem rád. A nejsem sám. Všichni se už po tobě ptali a chtěli po mě pomoct se zkoušením"
"Jakym zkoušením?"
"No vždyť víš.. slibil jsi nam ty povyšovaci testy" mrknul na mě a mě došlo, že to musel zařidit on, nebo mu s tím někdo pomohl
"Joo jasný, už vím. Uplně jsem na to zapoměl. Na kdy jsem je planoval? A jakto, že jsi jim to řikal ty a ne ja?"
"Je to na přišti vikend aa ty jsi mě tím přece pověřil"
"Nojo vlastně, máš pravdu" usmal jsem se "a jak na tom jsou?"
"Skvěle. Vypadá to, že minimalně půlka by mohla postoupit do vyššiho levlu a přitvrdit treninky"
Užasny, pomyslel jsem si, teď když ty lepší pořádné vytrenuju, by mi mohli pomoct se zbavit toho hajzla Newta
"To je úžasný, Mito. Svolej všechny, za čtvrt hodiny se sejdem v hlavní treninkove hale" přatelsky jsem ho poplacal po tvaři a odešel k sobě
"Musím vymyslet, jak se tě zbavit" řekl jsem si před svým odrazem v zrcadle "ale jak to jen udělat? Mysli, ty zbabělče. Mysli!"
Snažil jsem se na něco přijít. Čas se mi krátil a já věděl, že budu muset vymyslet před nimi něco z fleku, pokud do pěti minut na nic nepříjdu
"Ha! Už vím!" promnul jsem si spyklenecky ruce a ďábelsky se usmál "Newte drahý, teď ti ten tvůj živutek krásně okořením" ďábelský plány byly na světě. Zbývalo je jen uskutečnit

Všichni už byli na místě. Dříve než já a toho si cením
"Drazí moji" začal jsem a sledoval jejich výrazi "jak již vám tady Mito řekl, slíbil jsem vám postupové zkoušky. Ale to není vše!" zdálo se mi, že všichni zpozorněli
"Ten, kdo projde těmito testy, kdy budete moci bojovat jak proti sobě, tak i proti mě a já tak finálně posoudím, čeho všeho jste schopni.. Ti z vás, kteří projdou, a já doufám, že projdete všichni" usmál jsem se na ně povzbudivě "tak se vám dostane zvláštního výcviku, který nádledně využijete v pravém boji!" začali jásat
"V jakém? Kdy? Proti komu?" zeptal se kdosi z davu
"Proti komu? Jednoduchá odpověď. Naším nepřítelem je Newt Sangster, který, jak jistě víte, nám kazí veškeré plány. Ten kdo mi pomůže se ho zbavit, toho čeká bohatá odměna!" čekal jsem jásot, ale spíš nastalo zděšení, takovej menší šok
"Ptáte se, proč zrovna on? Tak já vám to povím.." odmlčel jsem se
"Kdo dostal většinu z nás za mříže?"
"Newt" odpověděl Mito
"Kdo osvobodil ty nejnebezpečnéjší členy, co proti nám můžou svědčit?"
"Newt" zase Mito
"A kdo zabil svého společníka, nebo našeho prvního vůdce?" teď jsem jim solidně kecal
"Newt!" řekli už všichni skouhlasně
"Tak vidíte. Víte všechno. Tak, kdo jde do toho se mnou?"
"Všichni!" ozývalo se souhlasně celou místností i s jásotem a potleskem, až z toho boleli uši. Trochu jsem je utlumil
"Tak jděte trénovat, zítra se k vám připojím i já s Mitem" to je povzbudilo ještě víc. Pak jsem jim už dal rozchod. Nasledně jsem si k sobě zavolal Mita, potřeboval jsem s ním nutně něco ptobrat
"Chtěl jsi se mnou mluvit?" zeptal se, když vešel
"Ano Mito, posaď se" usmál jsem se
"Něco bych od tebe potřeboval.. Newt má pro tebe slabost, musíš v sobě mít asi něco, co jej oslabuje. Potřeboval bych od tebe, abys to byl zrovna ty, kdo mi pomůže ho zabít"