Kill me!

Vrácení Hidalgovi paměti

Newt

Jen co jsem vešel do dveří štábu jsem se málem srazil s šéfem z ministerstva policie. Omluvil jsem se mu a nechal ho projít. O pár metrů dál jsem narazil na Kace
"Co se to tu děje?" všude ve štábu byli policajti z ministetstva a to není dobrý znamení
"Hlásí se záhadný zmizení a vraždy rodičů a příbuzných od zmizelých osob"
"Cože?" doufal jsem, že slyším špatně
"Slyšel jsi dobře" zamumlal "je to pravda a dostalo se to až k ministerstvu. Proto jsou tu"
"Aha. Tak proto.." chápavě jsem přikývnul "oni nám to přišli říct, že ano?" Kace přikývnul
"Jo. Chtějí nás tím pověřit"
"Nás? Jako všechny, nebo?"
"Jo, nás" ukázal na nás dva "nevím proč, ale prej se k tomu hodíme nejlíp ze všech, co tu jsou"
"Jo. To taky nechápu. Ale já si musím prvně něco zařídit. Nebudu teď mít pár dnů čas" rozešel jsem se do kanclu, že si tam něco najdu v klidu svého teritora, ale Kace mě zastavil
"Co máš v plánu, že nebudeš mít čas?"
"Něco důležitýho, ale nepodstatnýho pro okolí"
"A můžu vědět o co se jedná?"
"Myslím, že ne. Časem ti to třeba řeknu, ale teď rozhodně ne"
"A důvod?"
"Nevěřím ti, protože jsi mě podezříval"
"Jen kvůli tomu?"
"Jo, jen kvůli tomu. Až ti budu věřit, tak se ti svěřím" usmál jsem se a odešel do kanclu. Měl jsem v něm dobrou wifi, takže jsem si na noťasu začal hledat jistý lidi, co umí vrátit paměť
Myslím, že Barlog by toho mohl být schopný, ale nevím to tak úplně jistě
A měl jsem pravdu. Byl mezi nejlepšíma, dokonce i výš než Janson a to je co říct. A ke všemu je v LA, takže to mám kousek. Našel jsem si potřebný věci a jen tak jsem se podíval do rejstříku, jestli tam nebyl taky. A bingo, byl tam. Takže mě asi tak úplně nepříjme, když mě zná snad celej svět. Vypnul jsem noťasv a už jsem se chytal odejít, když mě zastihl Dastan ve dveřích
"Kam jdeš? Budem tě potřebovat"
"Musím si něco zařídit"
"Nikam nejdeš"
"Ale ano. Půjdu. Pokud mě chcete pověřit hledáním vraha a nechat vyšetřit záhadný zmizení, tak mě nech jít" zavřel jsem dveře od kanclu a šel dolů a ven k autu
"Hej Newté?" protáhl moje jméno Peťa a já se otočil i když jsem už téměř nasedal do auta
"Copak Peťo?" usmál jsem se
"Něco bych od tebe potřeboval"
"Něco společnýho s papírama?"
"No.. ani ne" odmlčel se "kam vůbec jedeš?"
"Něco si zařídit"
"Áha. A kdy se vrátíš?"
"To nevím, ale pak ti pomůžu se vším, pokud to bude v mých silách" usmál jsem se
"Super. Ale běda ti, jak se nevrátíš" zasmál se a zmizel v hale. Já dosedl do auta a vyrazil jsem hledat Barloga
Během ani ne hodiny a půl jsem dorazil do LA. Ano, jel jsem tři sta kilometrů za hodinu, ale koho to zajímá? Mě tedy ne, protože když jedu sám, tak nemusím mít strach, že někoho zabiju
Až někdy kolem jedné se mi povedlo najít to místo, kde se Barlog nachází. To co jsem viděl byl snad palác, nebo nevím jak jinak to vyvsětlit
Obrovská budova, snad i větší než náš štáb. Hezky jsem si ji prohlídl a pak, jen co jsem zaparkoval, jsem se vydal dovnitř. Měli tam ochranku, ale nějak nebezpečnej jsem jim nepřišel, tak mě nechali jít. Tedy dokud si mě někdo jinej nevšiml a neohlásil moji přítomnost slovy
"Chyťte ho!" nebránil jsem se. Přeci nebudu dělat potíže, když tu nejsem jako policajt ve službě
"Proč? Co jsem udělal?"
"Ty mlč!" okřikl mě a otočil se na ochranku "Vy jste mi ale povedená dvojce! Tohle je Newt Sangster, to se sem nepouští jen tak!"
"Hele uklidni se. Já tu nejsem služebně. Jdu za Barlogem s jistou prosbou"
"Prosím a to ti to mám jako uvěřit? Vždyť jis fízl, kterej chytil nejvíc zločinců co znám"
"Pusťte ho" ozval se kdesi z dálky hlas osoby, za kterou jdu
"Ale pane.."
"Řekl jsem, pusťte ho" nechtěli tak udělat, ale poslechli. Barlog přišel k nám. Ty jeho dlouhý blonďatý vlasy, svázaný ve vysokým culíku byly i tak dostatečně dlouhý, aby mu je kde kdo záviděl "takže, proč jsi sem přišel, Newte?"
"Potřebuji oživit jistou paměť"
"Paměť? A čí pak?" pozvedl obočí a já si sundal bundu a ukázal mu tetování na levým rameni
"Jeho" zamumlal jsem a Barlog se rozesmál
"Co ty s ním máš společnýho?"
"Nebo mám snad říci, že chci vrátit svoji paměť?" v ten moment se zarazil i s ostatníma okolo mne
"Říkáš Hidalgovu paměť?" přikývnul jsem "A můžu si prvně ověřit, že jsi to vážně ty?"
"Můžeš, ale prosím. Zůstane to mezi vámi, že ano?"
"Neboj. Odsud se nic nedostane a pokud ano, já sám se postarám, aby se to nedostalo dál" usmál se poprve za tu dobu, co ho znám
"Díky" oplatil jsem mu to poloúsměvem a on si mě odvedl do místnosti, kde zase poměřil moji čakru meditací. Číslo bylo čistejch dvacet pět tisíc a to jsem byl v klidu, bez magnetů a ještě to číslo bylo vyšší. On Hidalga moc neznal, ale i tak si ověřil ještě jisté schopnosti a pomocí nejstaršího člena, kterému bylo kolem osmdesáti let, si na sto procent ověřil, že jsem opravdu Hidalgo. Dědula mě totiž chtěl zabít se slovy
"Vrahu! Zmetku prokletá! Vyvraždil jsi mi rodinu! A rozdrtil přátele na prach! Táhni zpátky do podsvětí Hidalgo Nagarito!"
Okamžitě toho dědu nechal odvíst a mě se za jeho chování omluvil
"Omlouvám se, že jsem ti nevěřil Newt.. chci říct Hidalgo. Nechceš se k nám přidat po tom, co ti vrátíme tvoji paměť?"
"Rád bych, ale já stále pracuji pro policii v Las Vegas. Nevím jestli víst dvojí život je zrovna bezpečný. Zvlášť, když tam mám podezíravýho kamaráda"
"Dobře" zavedl mě do temné místnosti, kde rožnul lampičku a na digitálním displayi za mnou začal něco hledat "lehni si na to lůžko a čekej" poslechl jsem, ale nemohl jsem to vydržet a zeptal jsem se
"Bude to probíhat stejně jako u Jansonových obětí?"
"No to ani omylem. Janson je oproti nám zmetek, takže ty strach mít nemusíš. Jen tě musím upozotnit na jednu věc"
"A to?" moc mě to nepřekvapuje
"Vrácení paměti je mnohem horší, než její vymazání. Takže minimálně tři dny to budeš muset vstřebat a urovnat si mysl tak jak má být. Nesmí se ti myšlenky poplíst, jinak jsi v hajzlu a ani my ti nebudeme schopni pomoct"
"Poplíst? Vždyť mi jen vrátíte mysl, nebo ne?"
"Ano, ale budeš ze začátku muset dávat pozor, co z tebe vypadne. Tedy pokud na to u tebe nejsou už zvyklí"
"Jak kdo a jak s čím" zamumlal jsem
"Dobře" spatřil jsem na displayi jméno Hidalgo Nagarito a Barlog se na mne otočil "teď zavři oči. Já si tě dovolím přivázat, kdyby jsi s tím měl problém a pro jistotu tě zbavím vědomí, aby se to tak moc nekomplikovalo" poslechl jsem ho a udělal vše, co po mě chtěl. Poslední, na co si vzpomínám bylo jemný kopnutí elektrickýho proudu na mé ruce a pak mi vpichnul asi sedativa nebo, co to bylo za svinstvo