Kill me!

Mise

Newt

Musím uznat, že jsem se po dlouhé době docela vyspal. Tedy ne tak, jako když jsem spával s Tommym. Ale musel jsem do práce, kam se mi vůbec nechtělo, takže konec rozjímání nad další prospanou nocí v posteli, jejíž druhá plovina byla jak kostka ledu. Vstávat, za Kasi a mazej do práce, jinak uvidíš
Po kafi jsem šel za Kasi, ale odejít mě nechala v podstatě hned. Dnes na mě neměla náladu
"Kasi, já tě dnes chtěl vzít do práce. Vidím, že ale nechceš, takže budeš muset hlídat" pohladil jsem ji po krku a šel jsem do práce, kam jsem se došel kolem půl desáté
Jen co jsem vlezl do hlavní haly už ke mě běželo stádo malých dětí, co tu byli jako doprovod svých sourozenců, co tu mají praxe
"Notak děcka, neblázněte!" uslyšel jsem šéfa zavolat ze schodů. Dal jsem si ruce v bok, čímž jsem odhalil pouzdro své pistole a děti se hned zastavily. Já se jen smál tomu jejich zaražení
"Přece se mě kvůli tomu nebudete bát" smál jsem se dál, dokud se neodvážily přijí ke mě blíž. Chtěl jsem něco říct, ale blonďatej klučina byl rychlejší
"Pane? Uděláte si s námi fotku?" měl roztomilej úsměv
"Dobře. Ale jen jednu" usmál jsem se
"Proč jen jednu?"
"Mám práci, prcku. Nemůžu vám dát moc času" zamumlal jsem a pak jsem si s nimi udělal tu fotku, jak chtěli. Ale jen jako skupinka, jinak by to bylo na moc dlouho
"Newte? Proč jim nevěnuješ víc času?" zeptal se mě šéf, když jsem utekl na schody "vždyť tu jsou v podstatě kvůli tobě" usmál se
"Dastane neštvi. Nemůžu věnovat moc času ostatním. Mám přece taky práci, ne jenom zábavu" bouchl jsem ho levou rukou do ramene, protože jsem se nechtěl točit, a projela mi ní bolest
"V pohodě?" zeptal se, když jsem si promnul rameno a já mu přikývnul
"Jo, jsem v pohodě. Mám zase další misi, nebo se budu několik dní nudit?"
"Jo.. máš misi. Dal jsem ti na stůl lejstra, tak se na to mrkni. Kdyby se ti něco nezdálo, tak s tím přijdi, ju?" odmlčel se "A nebo ne. Pošlu ti Kace. Projeďte to spolu. Měl by jsi ho zase vzít sebou, kdyby se cokoli dělo" řekl dřív, než jsem stačil jakkoli zareagovat a pak odešel. Nezbývalo mi nic jinýho, než dojít do kanclu a podívat se na to, aspoň zatím, sám
Sundal jsem si bundu i s mikinou a vyhrnul jsem si rukáv, abych viděl ten šrám od kulky, co mi udělal Rouven. Cukl jsem sebou, když jsem se k tomu jen lehce přiblížil, když jsem si přejel po kůži. Stáhl jsem si ten rukáv nazpět a přehodil si přes záda a ramena mikinu. Jsem línej si ji oblíknout
Na stole jsem měl tenkou složku, odhadem v ní bylo asi dvacet papírů. Otevřel jsem ji a začal si to pročítat
"Marilin Monrov, osmnáct let
Pohřešovaný necelých třicet hodin
Naposledy spatřen rodinou ráno v půl osmé, když odcházel do školy. Před školou spatřen přáteli po výuce kolem půl čtvrté odpoledne
Jeho přítelkyně vypověděla, že byl s ní až do devíti do večera, kdy šel domů, ale bral to kolem parku, i když bydlí o dva bloky jinde
Poznávací znamení - na krátko ostříhaný blonďák s patkou a červeným melírem v tmavo modré mikině s logem kapely Nirvana a černým batohem značky puma. Měl na sobě i bílé tenisky od adidas a kratší šedé rifle"
Pročetl jsem si to ještě jednou a podíval se i na přiložené fotografie. Pořádně jsem si je prohlídl a přemýšlel, jestli jsem ho třeba už někde neviděl. Ale asi ne, jinak bych si vzpomněl
Otočil jsem to na další stránku a četl si další případ
"Dvacátého pátého srpna.."
To je dva dny nazpět..
"..objevila rodina Darseových mrtvého pana Rogera Pontersona na zahradě svého domu. Mrtvý měl, dle popisu madam Darseové, rozdrásaný obličej a pokřivený hrůzou. Kolem jeho těla se našly velké psí stopy. Madam Darseová vypovídala, že pan Ponterson psa nikdy neměl, takže to šli hned oznámit na nejbližší policiejní stanici jako vraždu"
Zajímavé. Nevím proč, ale příjde mi to podobný jako kletba rodu Baskervillů..
Ani jsem to nedočetl do konce. Přešel jsem na další stranu
Chtělo by to nějaký oživení. Něco, co je třeba netradiční a ještě nikdy se to nevyšetřovalo, nebo tak něco
Neměl jsem to říkat ani v té pitomé mysli. Hned na další straně jsem objevil jméno. Jméno osoby mě až moc blízké
"Thomas O'brien, pěta dvaceti letý muž se našel, nebo spíš nebo tělo, zastřelen poblíž řeky Colorado"
Dál jsem si to nečetl, protože jsem na to přes ty slzy v očích neviděl. Pohléhl jsem na fotky, co k tomu byly a brutálně se mi ulevilo, když jsem zjistil, že to vůbec není můj Tommy, ale nějaký kluk, co je můj jen trošku podobný
Utřel jsem si slzy a otočil jsem na další stránku
Jen klid Newte, někdo mu musel připsat jeho identitu nebo mu dát jeho doklady. Nemusíš mít strach. Pokud tohle měl být 'Tommy' znamená to, že tvůj Tommy je stále na živu!
Chtěl jsem číst dál, ale vytrhlo mě ze soustředění klepání na dveře. Následně vešel Kace
"Ahoj Newte, prý se s tebou mám podívat na ty mise, co jsi dostal, a pomoct ti s výběrem" zamumlal a šel dál
"Ahoj Kaci. Pokud tu vůbec něco bude. Zatím se mi tu toho moc nezamlouvalo"
"Něco vyberem. Přece tu něco být musí. Není možný, aby jsi si nevybral nic" došel ke mě a opřel se mi loktem o levý rameno
"Dávej pozor. To bolí" cuknul jsem sebou. Oddělal tu ruku "Udělal sis něco?"
"Ne, jen jsi mi zatlačil loktem na kost"
"Vážně?"
"Jo" dal jsem mu do rukou půlku papírů "hledej šmudlo. Když najdeš něco zajímavýho, tak mi dej vědět" usmál jsem se. Normálně bych mu to podal levačkou, ale teď jsem se prostě otočil na té židli a s levou rukou jsem raději moc nehýbal
"Vážně ti nic není?" ptal se se zkoumavým pohledem, když si bral ty lejstra
"Jo nic mi není. A teď jdi hledat" ušklíbl jsem se a taky jsem šel pokračovat. Kace si sedl na židli na druhé straně stolu a kupodivu měl pohled zabodnutej v lejstrech a četl si, co v nich stojí
Já ve svých lejstrech neměl nic moc zajímaýho. Měl jsem tam ještě pár vražd, co byly něco mezi případem pana Pontersona a případem o údajném Tommym
Objevil jsem tam dokonce i případ ztracený drahých kamenů. Konkrétně diamantů, vltavínů a pak i ztráta perel a to černých. Nevím, co dělají perly v šutrech.. Další případ byl 'po stopách divokých koní.' Ano, chápete dobře. Ve článku šlo o to, že se z rezervace ztratili divocí koně
Vůbec nevím proč, nebo co, ale mě tento případ docela i zaujal
"Před pár dny byla tato rezervace navštívena několika turisty, za doprovodu ochránců přírody. Když se večer byli ochránci podívat za koňmi, tak tam stále byli, ale ráno už byli všichni pryč
Nikdo neví jak. Nikdo neví kdy..
Koně beze stopy zmizeli a už pátý den je nikdo nikde nemůže najít
Toto zmizení se považuje za záhadu, ale někteří ho přidělují světově známému zloději koní, který si říká Amarit"
Četl jsem to ještě párkrát. Na dalších třech stránkách bylo ještě něco k této záhadě, tak jsem si to pročetl
"Stádo amerického mustanga nesoucí název Mearas, o dvou stech kusech se nacházelo v národním parku Death Valley. Bylo mezi nimi asi padesát hříbat a několik březích kobyl.."
Dobře. Dál jsem to jen tak letmo prolítl, protože se mi to už nechtělo číst
Prohlížel jsem si fotky toho stáda, když jsem periferně viděl, jak mě Kace pozoruje. Zvedl jsem k němu pohled
"Našel jsi něco?" zeptal jsem se, aby vrátil pohled do lejster. Což taky udělal
"Ne. Nenašel jsem nic" vrátil mi lejstra i pohled "a ty jsi něco našel?"
"Možná" mykl jsem rameny, což mělo za následek bodnutí v levým ramenu. On si toho všimnul i přes to, že jsem na sobě nedal nic znát
"Co sis udělal?"
"Proč? Nic mi není"
"Já viděl, jak jsi sebou cuknu, když jsi pohnul tou rukou"
"A to musí hned něco znamenat?"
"Ne, ale já mám i tak pocit, že s ní něco máš. Jinak by jsi to nezapíral"
Jen jsem se ušklíbl a uklidil ty papíry do složky
"Já našel jeden, svým způsobem, zajímavej případ"
"Jakej?"
"Záhadné zmizení stáda divokých koní" usmál jsem se
"Záhadné zmizení?" pozvedl obočí
"Ano. Píšou tu, že beze stopy zmizeli. Někdo to pokládá za záhadu, ostatní to zase přidělují světově známému zloději koní" chvíli mlčel
"Takže chceš jít lovit zloděje koní, nebo chceš najít to stádo?"
"Myslím, že bych šel spíš hledat to stádo, abych se nehonil jen za lidma. A navíc se může Amarit kdykoli splíst a my ho pak dopadnem" usmál jsem se "a co ty víš. Třeba nám on sám pomůže v hledání toho stáda"
"O tom silně pochybuju. Proč by nám pomáhal? Určitě za to dostává peníze, tak proč?"
"Někteří zloději jsou chytří. Nechají si zaplatit a pak ho udají"
"To to potom musí mít sakra dobře vymyšlený, když jim na to ještě nikdo nepřišel"
"Třeba přišel"
"Jo? A kdo?"
"Najdi si to. A teď jdeme" zvedl jsem se a jak jsem si chtěl oblíknout tu mikinu, tak se mi vyhrnul kousek rukávu. Kace si naštěstí ničeho nevšiml. Ale ta bodavá bolest byla šílená. Promnul jsem si to rameno, vzal si bundu i papíry a vyšel ven za Kacem. Jen jsem si tu bundu hodil přes rameno a i s papírama jsem to namířil za Dastanem do kanclu
Klepnul jsem mu na dveře a bez vyzvání jsem vešel. Nikoho tam neměl, ale bylo na něm poznat, že tu teď někdo byl
"Newte? Copak potřebuješ? Týká se to těch misí?" otázal se a zvedl pohled
"Jop Dastane, týká se to těch misí"
"Vybral sis?"
"Ano, vybral jsem si jednu. Aby byla změna"
"Takže nebudeš nahánět vrahy nebo tak?"
"Ne. Chce to změnu" hodil jsem mu tu složku na stůl "budu hledat stádo koní" řekl jsem mu, když se na mě nechápavě podíval
"Kace bereš sebou?"
"Musím?"
"Ano. Musíš"
"V tom případě si ho tu nech" řekl jsem a otočil se k odchodu
"No počkej. Stále jsem tvůj šéf. Takže mi řekni, proč ho sebou nechceš brát?" slyšel jsem, jak odsunul židli, že vstane
"Ty by jsi sebou chtěl brát někoho, když bys musel? Já tedy ne" než mi stihl cokoli říct, tak jsem za sebou zavřel dveře a šel dolů
"Tak co?" ptal se Kace v hlavní hale
"Co by mělo? Jdu pro Kasi a půjdu hledat to stádo" mykl jsem rameny a pak se chytl za levý rameno
"Je vše v pořáku?" slyšel jsem tu starost v jeho hlase
"Jo jo. Jsem v pohodě. Nemusíš se starat" mumlal jsem
"Tak proč si držíš ruku?" pozvedl obočí
"Není to jedno?"
"Tobě možná, mě ne" přistoupil ke mě "ukaž mi to" a chtěl mi sundat mikinu
"Teď ne" zamumlal jsem "lepší bude u mě, tam aspoň nikdo není" oddělal jsem mu tu ruku, upravil se a rozešel ven ze štábu a pak zamířil domů
"Pěšky?" zeptal se hned
"Jo, auto mám doma"
"Tak to ne. Já tě hodím" ušklíbl se a šel na druhou stranu, než já
"Ty máš auto?" trochu jsem se podivil
"Jop, nám auto. Ale už tam nestůj a pojď" zavedl mě do podzemních garáží a ke svýmu terénnímu autu. Terénní auto Dodge černé barvy s dlouhou korbou a neobyčejně dost vysokým podvozkem
"To je tvý auto?" prohlížel jsem si ho
Pohon na všechny čtyři. Docela nový model pro pět lidí s automatickou převodovkou. Slušná kapacita korby a, co jsem tak viděl přes okno, tak luxusní polstrování a vůbec všechno
"To mi povídej, kde jsi na to vzal? Neříkej, že ti to koupil Dastan. Vždyť muselo být dvakrát dražší, než můj Nissan" musel jsem se zasmát a Kace se smál se mnou
"Sedej a nemel. Povím ti to jindy, až bude víc času. Je to totiž na dlouhý povídání" usmál se, odemknul auto a pak mě zavezl domů
Doma jsem se podíval za Kasi, dal ji co potřebuje a pak se vrátil domů. Sundal jsem si tu mikinu a Kacovi ukázal to rameno
Začal mě spovídat kdy, kde, kdo, čím atd. Bohatě mu postačilo říct, že to bylo od Rouvenova výstřelu, kterýmu jsem se tak tak vyhnul. Chvíli se se mnou dohadoval, co to chce. Nakonec mi to jen pořádně vyčistil, zdezinfikoval a pak obvázal. Byl bych si to všechno udělal sám, ale on byl neodbytnej a ty jeho reflexy.. nedalo se jim vyhnout, takže jsem měl kurva smůlu
Bylo téměř poledne, když s tím skončil a já se šel na noťasu podívat, jak daleko je Death Valley a jaké je rozlohy. Plus kde se nacházelo zrovna tohle stádečko koní. Málem mě tefil šlak, když jsem viděl ty čísla. A Kacovo zaražení mě jen utvrdilo, že nejsem sám
"Národní park Death Valley má rozlohu osm tisíc kilometrů čtverečných. Je téměř dvěstě třicet kilometrů dlouhý a mezi osmi a dvaceti kilometry široký"
A je od Las Vegas vzdálený dvě stě dvacet kilometrů. To je po dálnici za dvě a půl hodiny, ale s Kasi to pojedu týden.. To se mám asi na co těšit. Kdybych měl přepravák, tak by to bylo snazší, ale takto? No to ani omylem. By se mi na to i ten Kace hodil, ale ne. Jen ho využiju, aby nás tam dopravil a pojedu si hezky po svých
"Kaci? Nevíš náhodou, kdo tu má v okolí přepravák? Potřeboval bych, abys mě tam s Kasi hodil. Když budu mít Kasi, tak si myslím, že bude snazší to stádo najít" otočil jsem se k němu
"Myslím, že naši sousedi mají koně i s přepravníkem" zamyslel se "zajedu k nim a ty si mezi tím připrav Kasi" usmál se, vzal klíče a odejl
Takto se zbavuje lidí, i když je fakt, že ten přepravák nutně potřebuju
Vylezl jsem ven a šel za Kasi, abych si ji dal hezky do pucu. Dlouho jsem ji čistil, aby byla trochu k světu. S výsledkem jsem byl víc než spokojen. Dal jsem ji jen ohlávku se sakra dlouhým vodítkem, co jsem našel ve stodole a objevil jsem tam i sedlo. Zkusil jsem ji ho, ale i když vypadalo, že ji pasuje, tak jsem ho z ní sundal a nechal ji na hřbetě jen trochu poskládanou deku, kterou jsem přivázal takovým prapodivným obřišákem a dodělal, tedy přidělal jsem si k tomu třmemy ze starýho sedla. Jop, bylo to kurva divný, taky nemusím mít všechno jako ostatní, asks zase jsem to sundal
Odbila jedna hodina a do pěti minut tu byl Kace i s přepravákem. Pěkně si to nakráčel k nám
"Připraveno" usmál se "můžeme vyrazit"
"Ještě ne. Uklidíme ji, ale než odjedem, tak si ještě vezmu něco sebou, jinak umřu hlady" rozesmál jsem ho, ale divil jsem se, že se ještě nezeptal, proč říkám jen 'já' a ne 'my'
Dali jsme Kasi do přepraváku, já si nandal do batohu pár suchejch rohlíků, něco málo k pití plus něco pro Kasi a vyrazili jsme. Trochu jsme se cestou bavili o tom stádě koní. Když jsme byli asi v půlce, tak z něj najednou vypadlo
"Ty Newte? Je ti jasný, že s koni busem nemůžu nahánět stádo koní?" Přikývnul jsem
"Je mi to jasný. Ty mě tam taky jen odvezeš a pak se zase vrátíš. Běda ti, jak tě napadne se vracet dřív, než to bude nutný"
"Sakra Newte.. tohle mi přece nemůžeš udělat" mumlal zklamaně
"Ale ano, můžu. Kdyby mi Dastan stále nevnucoval společníky, tak bych sebou brával svoje kolegy. Ale on mi na každou misi někoho nutí. A mě už to začíná pěkně štvát"
"Ahh.. Newte! Kazíš mi radost" zvrčel a podíval se na mne, na což jsem mu otočil hlavu
"Nemel a věnuj se řízení. Nerad bych skončil v příkopě" jop, byl to opravdu zvláštní pocit, když po několika letech za volantem sedíte na spolujezdcově straně
Kace mlčel po zbytek jízdy. Viditelně ho to vzalo, ale ja byl rád, že se mnou nepojede. Aspoň se bude moct věnovat jiným věcem, než je zrovna hledání stáda Mustangů. Chápu, že by ho to bavilo, ale měsíc mimo civilizaci můžu být, z nás dvou, jen já. Jeho by Dastan hledal, mě ne. U mě ví, jak dlouho může trvat jedna mise, tak mě přestal hlídat. Zatímco u Kace je to naopak. Jeho si hlídá až moc. I když je nevlastní, tak se o něj stará, jako o vlastního. No.. možná, že ještě o to víc na něj dává pozor. Ale už dost
U hranic parku Death Valley mě vysypal i s Kasi a zatraceně neochotně se vrátil do auta a frčel domů. Zacvakl jsem Kasi to kravsky dlouhý vodítko jako provizorní otěže a pak se s ní, po svých, rozešel po značce k celnici. Bylo to ještě ze dva kiláky, ale jako menší procházka na rozehřátí to stačilo