Chapter 12.

1.4K 40 0
                                    

Byla jsem v nemocnici.

Pomalu jsem otevřela oči. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem v nemocnici na lůžku. Zřejmě byla noc, protože venku byla tma a vedle mě spal Payton přikrytý dekou. Seděl na židli. Trochu jsem se ohnula a chytla Paytona za ruku. Nechtěla jsem ho vzbudit. Lehla jsem si zpátky a podívala se na moje ruce. Měla jsem na nich kanyly a taky jsem visela na kapačce. Na nohách a na rukou jsem měla jizvy, nejspíš od toho nože. Potichu jsem brečela a snažila se usnout. Asi po dvaceti minutách se mi to konečně povedlo.

Druhý den

Slunce mi dralo do očí. Přes rulety byly malé škvírky, které mi osvěcovaly oči slunkem. Nejspíš bylo ráno. Payton už tam neseděl, tak jsem usoudila, že jel domů. Lehla jsem si a čučela do stropu. Uslyšela jsem zvuk dveří. Podívala jsem se tam a viděla Paytona stojícího ve dveřích se dvěma kelímky kávy v rukou. Málem je upustil, když viděl, že jsem vzhůru. Jen jsem se na něj smála. "T-T/J!,, vykoktal a rozběhl se ke mně. "Jak dlouho tu jsi?,, zeptala jsem se a vzala ho znovu za ruku. "Asi jeden den, byla tu i tvoje mamka a Anna, ale jely něco řešit na policii,, řekl Payton. "Jsou v pořádku?!,, vykřikla jsem a sedla si na posteli. "Klid, nic jim není,, řekl Pay a sedl s ke mně. "Bál jsem se o tebe,, řekl Payton a naklonil se ke mně. Koukali jsme si do očí a já už jsem to nevydržela a políbila ho.

Chtěl se odtáhnout, ale přitáhla jsem ho ještě blíž a vjela mu do vlasů. Tohle mi tak chybělo. Když mi došel vzduch, tak jsme se od sebe odtrhli. "Vidím, že síly máš dost,, řekl Payton a usmál se. "Na tohle jo,, odpověděla jsem a znovu si lehla. Payton si lehl ke mně na nemocniční postel. Přitulil se ke mně a dal mi pusu do vlasů. "Miluju tě,, řekl Payton. "Miluju tě až na měsíc až zpátky,, řekla jsem. Ukápla mi slza. 

18:28

Díváme se s Paytonem na film, vzal sem notebook. Najednou uslyším zase ten zvuk dveří, přišla mě navštívit máma a ségra. "Dceruško moje!,, vykřikla máma a objala mě. To samé udělala i Anna. "Co je teď s tátou?,, zeptala jsem se zvědavě. "Zavřeli ho. Na doživotí,, řekla mi máma. Oddechla jsem si. Payton mě chytl za ruku. Usmála jsem se na něj. "Nevíte, kdy mě pustí domů?,, zeptala jsem se. "Ne, ale zavoláme doktora,,  řekla Anna a šla na chodbu pro nějakého doktora nebo sestru. "Ano, prohlédnu ji,, ozvalo se z chodby a do pokoje vešla doktorka, mohla mít tak 30 let. "Tak co, jak vám je?,, zeptala se mě doktorka a usmála se. "Už dobře,, řekla jsem a úsměv ji opětovala. "Dobře, změříme vám teplotu, předtím jste měla hodně vysokou horečku a ty jizvy vám hodně krvácely,, řekla starostlivě a vytáhla z doktorského pláště teploměr. Přiložila mi ho na čelo a asi po třiceti sekundách se ozvalo pípnutí. "No, pokud se už vážně cítíte dobře, tak byste mohla už zítra dopoledne domů,, řekla a usmála se. Zajásala jsem. 

Další den, 11:29

"Máš všechno? Vzala sis tu mastičku na ty jizvy?,, zeptal se mě Payton a prohledával mi tašku. "Ano, mám ji tady,, řekla jsem a vytáhla z kapsy krabičku s mastí. "Dobře,, řekl a zapnul zip u tašky. Dal mi pusu a vzal mě za ruku. Na recepci jsme se rozloučili a poděkovali a jeli jsme domů. Asi po deseti minutách jsme zastavili před Paytonovou vilou. Pay odemkl a já jsem nasála vůni "domova". Rozvalila jsem se na gauč. "A teď bude leháro,, řekla jsem a lehla si na gauč. Paytona to evidentně naštvalo a tak hned skočil zamnou. Zvedl mi bradu ukazováčkem a přisál se mi na rty. Drkla jsem do něj a odtrhla se. "Heej, v nemocnici to bylo lepší,, řekl Payton a hrál uraženého. Já jsem se jen hrdě usmála a lehla si mu na hruď. "Paytone? Musím ti něco říct,, řekla jsem když jsem mu ležela na hrudi. "Povídej,, řekl a podíval se na mě. "Asi...teď nebudu chtít moc sexuálních aktivit...musím se z toho vzpamatovat,, řekla jsem nervózně. "T/J?,, zeptal se. "A-ano?,, řekla jsem. "Chci ať víš, že jsem tu s tebou a vždycky budu. Budu na tebe čekat a do ničeho tě nenutím,, řekl Payton a usmál se na mě. Musela jsem se znovu usmát a políbit ho. Jemně a krátce. 


Ahoj všichni, chtěla jsem vám neskutečně moc poděkovat. Včera jsme dosáhli 300 přečtení, je to neskutečný jak moc rychle to stoupá! Děkuju strašně moc! Pokud se vám tato část líbila a chcete další, tak dejte hlas/vote a napište něco hezkého do komentářů :33

i'm not okay, but moormeier is okay (PAYTON MOORMEIER)Kde žijí příběhy. Začni objevovat