Měsíc na táboře

21.kapitola

Dnes jsem se probudila vážně s dobrou náladou. Konečně je to tady, je mi osmnáct. Nechci to nikomu říkat, buď to jim to Sofi řekla a třeba mi popřejí nebo to bude úplně normální den.

****

Jsme na snídani. Zatím se nic neděje. Ani Sofi za mnou ještě nepřišla. Potom za mnou najednou příjde Lukas. " Lásko, víš co je dnes za den?" že by konečně někdo. Ale dělám blbou samozřejmě. " No, to teda nevím. Měla bych? " koukne se na mě trošku ublíženě. " Ale notak, dneska je to přece 20 dní, co jsme oficiálně spolu. " řekne a políbí mě.
" No jo vlastně, promiň. " řeknu trošku sklesle.
Po snídani jdeme s holkama na chatku, už nic moc nečekám, takže si normálně povídáme, jakoby se nic nedělo.

Z pohledu Lukase :

Musím se pořád smát. Samozřejmě, že víme, že má Mia dnes narozeniny. Řekla nám to Sofi. Chceme pro ni udělat překvapení, a proto se chováme jakoby nic.

Právě jsem se domluvil s holkama, že ony teď budou s ní a já zajdu za Ellie to celé domluvit. Potom se vyměníme a ony společně se Sofi se postarají o výzdobu atd.. Jdu tedy za Ellie.
" Ahoj, máš chvíli čas? " zeptám se jí. " Čau Lukasi, no jasně, povídej." otočí se na mě. " No, víš, Mia má dneska 18 a rádi bychom jí udělali oslavu, tak mě napadlo, jestli bychom si nemohli po obědě " pronajmout " jídelnu. Všechno bychom si nachystali sami a uklidnili bychom taky po sobě.
A jestli bys nás tedy dnes omluvila ve hře. " vychrlil jsem to na ni. " Lukasi, já nevím, to by potom chtěli všichni a já nechci dělat vyjímky. " řekla mi.
" Ellie prosím, jsou to osmnáctiny. Navíc víš, kolik si toho už Mia vytrpěla, tak jí chceme udělat aspoň radost. " naléhal jsem na ni. " Tak dobře, ale do večeře bude všechno uklizeno. " řekla s povzdechem.
" Spolehni se. Máš moje slovo. Jen omluvíš tedy mě, Miu, Sofi, Chloe, Aby, Alex, Lea, Mika a Seba? " zeptám se ještě. " Vás ano, ale Sofi pustit nemůžu, potřebuji dnes všechny vedoucí. Pořád je tu její tým. " řekne. " Aha, tak to se nedá nic dělat, i tak ale moc děkuju. "
a obejmu ji. Jen se na mě usměje a odejdu. Teď ještě rychle musím skočit do města, koupit nějaký dárek. To už jsem se neptal Ellie, ale mám to dovolený od Sofi. Musím to však stihnout do hodiny, protože potom se musí začít chystat jídelna.

****

Jsem právě ve zlatnictví. Přemýšlím, jaký náhrdelník jí koupit. Po dlouhém rozhodování nakonec vyberu zlatý s malým přívěskem ve tvaru klíčku.
Potom zajdu do květinářství, kde chci koupit osmnáct červených růží, jenže, když jsem zjistil, kolik by to stálo, musel jsem koupit jen tři, ale i tak jí to snad udělá radost. Nakonec ještě zamířím k potravinám, abych nakoupil nějaké pití a jídlo.
Rychle mířím zase zpátky do tábora. Dárky nechám u nás v chatce a jdu do jídelny, kde se zrovna obědvá. Sednu si za klukama, pozdravím všechny a s Chloe na sebe mrkneme. " Tak holky, teď je řada na Vás. Moje úloha je splněna." pomyslím si pro sebe.
Najednou vidím Miu, jak jde za Sofi.

Z pohledu Sofi :

" Sofi, můžu na chvilku? " slyším najednou Miu. " Jasně prcku, co potřebuješ? " zeptám se jí.
" Chci se jen zeptat, jestli víš, co je dnes za den?" naoko se zamyslím a potom řeknu... " Ehm, středa?" zasměju se. " No to taky, ale dneska mám narozeniny." řekne sklesle. Udělám jakože... " Panebože, já na to úplně zapomněla. Promiň, prosím Mio. " řeknu. " To nevadí, máš asi hodně práce a starostí. " nahodí falešný úsměv a otočí se k odchodu.
" Promiň Mio, hned, jak přijedeme domů, uděláme ti velikou oslavu." řeknu. Ta se jen lehce usměje a sedne si zpět ke stolu.
Chci si sednout, ale vidím, jak ke mně míří prozměnu Lukas. " Co chtěla Mia? Vypadala smutně. " řekne mi.
Řekla jsem mu vše, o čem jsme se bavily. " Už se těším na její reakci, hrozně mě štve, že jí musím takhle lhát a že je smutná. Je všechno zařízený? " zeptám se ho. " Yes, všechno je ok, hned po obědě to tu holky a kluci od nás z chatky začnou zdobit. Je tu ale jeden problém. Mluvil jsem s Ellie a říkala, že tě dnes pustit nemůžu, že potřebuje všechny vedoucí. " řekne mi. " To nevadí, já si to stejně myslela. Přijdu za vámi hned, jak to bude možný a aspoň vám pomůžu uklidit. " usměju se. " Dobře, tak se uvidíme později, zatím ahoj!"
" Ahoj." a konečně si můžu dojíst oběd.

Z pohledu Mii :

Celkem mě mrzelo, že si na mě nevzpomněla ani Sofi. Cítila jsem, jak mi teče slza po tváři. Asi si toho všimnul Lukas, protože mě hned obejmul a řekl... " Lásko, co se děje? Pojď, užijeme si krásný odpoledne. " nevím, co tím myslí, ale když mě chytne za ruku, tak jdu s ním ven.
Vidím ještě, jak na holky mrkne, ale nějak tomu nevěnuju pozornost.

****

Dojdeme samozřejmě zase k lomu. Už je to naše běžný místo, ale mě to vůbec nevadí, strašně to tu miluju.
" Chci tady s tebou oslavit naše dvacetidenní výročí. Doufám, že takových výročí bude ještě nespočet." řekne najednou a políbí mě, dlouze, nechci, aby přestal. Je to jako droga, jednou to zkusíte a chcete to pořád. To jsou právě jeho rty. Nemůžu se od nich odtrhnout. Po nějaké době však musím, protože už mi dochází kyslík. Nakloním se k němu, jenže on mi položí prst na rty a řekne... " Zase za chvíli, teď se pojď vykoupat." ublíženě se na něho zamračím, ale chytnu ho za ruku a jdeme do vody.

****

Po nekonečném koupání, kdy už mi začala být i zima, jsme vylezli z vody a šli se usušit.
" Lukasi, já tě chci, teď hned tě chci!" nemohla jsem uvěřit tomu, co ze mě vypadlo a Lukas zřejmě taky ne, protože se na mě vyjeveně podíval. " Zlato, ty víš moc dobře, že já tebe taky, ale co kdyby to nebylo tady, ale na takovém jiném místě. Co třeba jídelna? Teď tam nikdo nebude, všichni jsou na nástupu a kuchařky mají odpolední volno. " řekl mi a skousl si rty. Musím říct, že ta přestava mě vzrušovala. " Tak dobře, řekla jsem nakonec." políbila jsem ho, oblékli jsme se a vyrazili k jídelně, jak jinak, než ruka v ruce.

****

Po chvilce jsme došli k jídelně. Když otevřel dveře a rozsvítil, ozvalo se... " PŘEKVAPENÍ!" nemohla jsem tomu uvěřit, takže přece jenom si na mě někdo vzpomněl. Byli tu holky a kluci od Lukase z chatky. Lukas se mně naklonil a řekl... " Sofi bohužel nemohla, ale přijde hned, jak bude moct. Všechno nejlepší lásko!" vykřikl a já ho málem umačkala k smrti. " Děkuju vám, moc vám děkuju!" byla jsem dojatá, tohle jsem opravdu nečekala. Rozbrečela jsem se a v té chvíli mě všichni obejmuli.
Potom přišlo na gratulace.
" Já bych zdovolením začal." řekl Lukas a přišel ke mně blíž. " Přeji ti, až máš pořád tak báječnýho kluka, jako teď a ať si v životě jen šťastná, se mnou myslím. " dořekl a předal mi růže a malou krabičku, ve které byl řetízek s klíčkem. " Ten je k mému srdci!" usmál se a já se mu vrhla kolem krku. " Děkuju, Miluju tě!" " Já tebe, však to víš!" usmál se. Potom mi popřáli i všichni ostatní a začalo se jíst a pít. Bylo to skvělý, tohle pro mě ještě nikdo neudělal. Myslela jsem na svoje kamarády doma, škoda, že tu nejsou, ale prý to v sobotu taky oslavíme, tak se už moc těším.

****

Jedli jsme, pili, smáli se, tančili a prostě si to strašně užívali.
Po nějaké době konečně přišla Sofi. Přišla za mnou a předala mi  dárkovou tašku, ve které byla nádherná mikina. " Doufám, že se ti líbí. A promiň za to, že jsem ti musela lhát. Samozřejmě jsem věděla už dlouho dopředu, že budeš mít narozeniny. Ale překvapení je hold překvapení. " usmála se a já ji úsměv opětovala, poděkovala jsem jí a taky jí obejmula.

****

Teď už musíme uklízet, jelikož je za chvíli večeře. Máme uklizeno během hodinky. " Ještě vám všem jednou moc děkuju, opravdu jsem to nečekala." řeknu a jednoho po druhém obejmu a Lukasovi věnuji i polibek.

****

Už ležím v posteli a uvědomuju si, jaký skvělý kamarády mám. Opravdu jsem si to strašně užila. Byly to moje nejkrásnější narozeniny. A s tímto pocitem konečně usnu...