Měsíc na táboře

34.kapitola

Právě čekám v čekárně na gynekologii. Dnes se konečně na 99,9% dozvím, jestli to bude holčička nebo chlapeček. Nechám si to napsat do obálky, kterou poté dám Sofi a ta nám na Štědrý den přichystá překvapení. " Aspoň takhle je to tedy v plánu, snad to výjde!" pomyslím si.

__________________________

Je 20. prosince a musím říct, že jsem nebyla nikdy šťastnější. Od září se toho hodně změnilo. Naše parta naštěstí stále drží, ale bez Tommyho to samozřejmě není ono, už se ani tak často nescházíme. Ale ten čas mi vyhrazuje Luky, který za mnou každou chvíli jezdí a něco vždycky podnikneme. Taky jsem konečně jela já k němu. Dům mají menší než my, ale za to opravdu krásnej. Jeho rodiče jsou úžasní. Jsou hlavně rádi, že si Luky konečně někoho našel, a tak pro mě udělají první poslední. Mám je moc ráda. Taky se nám zasnoubila Sofi s Bobym. Svatba bude někdy příští rok. Já i máma jsme naprosto nadšené.
Máma už je dávno doma a září jako sluníčko. Jak slíbila, šla na léčení a chová se úplně jinak. Jsme konečně šťastná rodina.
No a do školy se budu snažit chodit do pololetí, samozřejmě jen, pokud mi to zdraví dovolí. Potom ale budu muset přerušit studium, jelikož jsem už v 5.měsíci a kulatím se čím dál víc, ale zatím si to užívám a hrozně se už těším na porod a na to, až konečně to malé uvidím.
A už na mě ani není nikdo ve škole zlý. Ba naopak mě obdivují, že jsem nešla na potrat a jsem v pohodě. S Emily jsme se hrozně sblížily. Hned za Lucy je to moje nejlepší kamarádka a taky jsme spolu podnikly spoustu výletů. No a teď čekáme na Vánoce. Luky přijel včera a bude tu až do Silvestra...

__________________________

Vzpomínám na ty měsíce, které se odehrály jako kdybych luskla prsty, když v tom mě zavolá sestřička do ordinace. Lékař se mi zeptá na pár otázek a pak už jdeme na samotné vyšetření. Jsem hrozně ve stresu, protože už to chci strašně moc vědět. " Slečno Evansová, miminko se natočilo krásně přímo na nás, a proto vám můžu říct, že je to na 100%... " začne doktor, ale já ho přeruším... " Pane doktore, neříkejte mi to prosím, mohl byste mi to napsat do obálky prosim vás? " zeptám se ho. " Samozřejmě slečno Evansová. Ale gratuluji, ať je to holka nebo kluk!" řekne doktor a já se na něho usměju.

" Jinak je všechno v pořádku. Miminko i vy jste naprosto zdraví.
Přeji klidné svátky a Šťastný Nový rok." řekne doktor, když mi podává obálku a u toho mi potřese rukou.
Já si obálku vezmu a stisk mu opětuju. " Děkuji, vám taky, nashledanou. "... " Též děkuji, nashledanou. "
řekneme a já odejdu.

Před nemocnicí na mě čeká Lukas, hned vlezu za ním do auta, protože dnes je venku opravdu zima a sněží.
" Tak co Mio? " koukne na mě, když se konečně uvelebím na předním sedadle. " Všechno je naprosto v pořádku a je to prý na 100%..." řeknu a zamávám mu před očima obálkou.
" To jsem rád, že je vše v pořádku. Dáme tu obálku Sofi že? Já jsem tak nervózní. " řekne a já jen přikývnu. Pak nastartuje a konečně jedeme domů.

****

Doma zaklepu na dveře Sofiina pokoje a vejdu. " Ahoj Sofi, mohla bych ti teda předat tuhle důležitou obálku?" zeptám se a dám ji obálku do ruky. " Jasně Mio, připravím vám nějaké balónky atd.. " řekne a usměje se. Já ji jen obejmu a řeknu... " Děkujuuu. "

****

Ráno mě probudí polibek. " Vstávej Šípková Růženko, jedeme nakupovat dárky. " řekne hlas, který tak dobře znám. Otevřu oči... " Si myslíš, že jsem nějakej amatér? Dárky už mám dávno nakoupený i zabalený. " uchechtnu se na něj. " I tak ale můžeš jet se mnou. " nálehá na mě a u toho dělá psí kukuč. Já se však nedám. " Nene, jeď sám. Já tady pomůžu s přípravama na zítra. A teď chci ještě chvíli spát. " nahnu se, dám mu letmou pusu a zamávám mu.
" No dobře, ale potom mi to vynahradíš. " lišácky na mě mrkne a odejde. Já se hezky zachumlám do peřiny a spokojeně znovu usnu.