Měsíc na táboře

9.kapitola

Dnes jsem se vzbudila poprvé až na budíček. Byla jsem včera strašně moc unavená. Aby s Alex už tu dávno nebyly. Musely jít chystat tu snídani. Chloe už seděla nachystaná na své posteli.
" Dobré ráno Mio, konečně jsi vzhůru." usmála se na mě Chloe.
" Dobré ráno, jak dlouho už jsi vzhůru?" zeptala jsem se. " Už asi hodinu, využila jsem toho a šla se umýt než tam bude nával. Holky taky odešly zhruba před hodinou. " řekla mi. " Aha, tak já se půjdu rychle připravit a půjdeme na snídani. " mrkla jsem na ni. " Dobře, dobře... A Mio, řekneš mi teda potom, co se včera stalo?" nesměle se na mě koukla. " Jasný, ale až po snídani..."

****

Sedly jsme si s Chloe na naše oblíbené místo v rohu místnosti a šly za holkama pro snídani. " Ahoj holky, tak jak to jde?" začala jsem se smát. Musela jsem si rýpnout. " Haha, vážně vtipný Mio. " řekla Aby a zasmála se taky.
Chvíli jsme si s holkama ještě povídaly, snědly snídani a šly směr naše chatka.

"Tak povídej, chci vědět všechno!" zazubila se na mě Chloe. " Fajn, vzdávám se, ale musíš mi slíbit, že to zůstane jen mezi námi. Ani holkám to prosím neříkej. Sama nevím, co si o tom mám myslet. "... " Neboj, nikomu ani muk." s úsměvem jsem na ni pohlédla.

" Prostě, vyspala jsem se s ním. Nevím, proč jsem to udělala. Nemůžu ale říct, že si to vyčítám."... " Však to je v pohodě. Jsi holka v nejlepším věku. Je jasný, že nezůstaneš sama navěky. I když zrovna Lukas, ale hlavně, že budeš šťastná!" dořekla Chloe. " Víš, to by bylo všechno ok, kdybych u nás doma neměla kluka. Jmenuje se Chris. Já ho miluju, ale Lukas mi tak strašně zamotal hlavu, že nevím, jestli si to jen nenamlouvám. " sklonila jsem hlavu do klína. " Aha, to jsem nevěděla. S tímto ti asi nepomůžu. Musíš si sama uvědomit, koho miluješ a koho ne. I když to bude strašně bolet, je lepší dát jednomu sbohem a být s tím, kterého opravdu miluješ celým svým srdcem. "... " Děkuju Chloe." řekla jsem jen.

****

Před desátou jsme už pomalu šly na nástup. Aby s Alex už tam byly. Byl tam i Lukas, díval se na mě, ale já jsem na něm nedokázala udržet mé oči. Jestli jsem se styděla nebo měla výčitky svědomí, nevím... Neunikly mi ani ty zářivě modré oči od Kristy, které mě společně s jejími kamarádkami propalovaly pohledem.
" Že si nedají pokoj." pomyslím si.

Dnes nás po obědě čeká další táborová hra, tentokrát půjde o to...
Že budeme muset v týmu ve dvojicích překonávat různé překážky. Bude soutěžit dvojice z jednoho týmu proti dvojici z jiného týmu. Postoupí vždy jedna dvojice. Takhle to bude do té doby, dokud nezbyde vítězná dvojice. Ta dvojice společně s celým týmem dostane výhodu na příští táborovou hru.

Taky nám Ellie řekla, že dnes večer  bude stezka odvahy. Máme sraz 8 u pódia. Tam nám řekne více informací.

****

Právě sedíme ve své chatce a čekáme, až začne hra. Je něco kolem 1, takže máme ještě hoďku. Alex s Chloe šly někam pryč. Využila jsem toho a zeptala se Aby.  " Aby, asi mi do toho nic není, ale zajímá mě to. To tvoje tetování, co má za význam ?" překvapeně se na mě otočila. 
" Myslíš to datum?"... " Ano." odpověděla jsem. " Víš, nechtěla jsem, aby to někdo věděl, ale... Tohle datum 14.5. 2008 je v den, kdy se mě ujala moje nová rodina. Moji rodiče zemřeli při autonehodě. Chvíli jsem byla v děcáku. Neměla jsem nikoho jiného kromě rodičů. Jednou se na mě usmálo štěstí. Vzal si mě k sobě jeden mladý pár. Nemohli mít vlastní děti. Dali mi nový domov. Stále u nich jsem, beru je jako své rodiče. Navždy jim budu vděčná, co pro mě udělali..." rozbrečela se.  " Aby, to jsem nevěděla. Proč jsi mi nic neřekla předtím. Musela jsi mě tu utěšovat, mezitím co sis prožila ještě něco horšího. " obejmula jsem ji a taky se rozbrečela. " Nechtěla jsem ti přidělávat starosti. " usmála se.
Byly jsme v objetí asi 10 minut, dokud nepřišly holky. Ničeho si naštěstí nevšimly.

Ve dvě jsme stály u pódia a čekali na Ellie. " Takže, doufám, že jste si dost odpočinuli a jste připraveni na dnešní hru. V týmu se rozdělíte do dvojic, aby to bylo spravedlivé, tak se bude losovat. Následně budete soutěžit proti druhé dvojici v překážkové dráze. Kdyby bylo něco nejasné, neváhejte se zeptat. O losování se postarají vaši vedoucí. " dokončila svůj proslov Ellie.
Na tuhle hru jsem se celkem těšila, ale zároveň se bála s kým budu ve dvojici.

Už vím, že to nebude Chloe, ta je totiž s Leem. Oba si vytáhli žlutý kamínek. Já jsem měla světlé fialový a hledala svoji dvojičku. Konečně jsem ji našla. Samozřejmě, že to byl Lukas. Mám na něho vážně štěstí.
"Jej kočičko, to je ale překvapení. Doufám, že ti to nevadí. Já jsem rád." mrkl na mě. Jen jsem si odfrkla a šla si sednout na lavičku. 

Chloe s Leem šli hned první na řadu. Nastoupili proti dvojice ze zeleného týmu. Vyhráli. Byla jsem šťastná za Chloe. Já s Lukasem jsme nastoupili mezi posledníma proti dvojici ze žlutého týmu. Byla to Kristy s nějakým blonďákem.

" Kočičko, musíme vyhrát, už jenom proto, že je to Kristy. To bych nerad, aby nás porazila. " Já jen souhlasila.
Odstartovalo se. Těsně před cílem jsem zakopla, ale Lukas mi pomohl vstát a díky velkému náskoku jsme nakonec vyhráli.

Hrálo se asi dvě hodiny. Já s Lukasem jsme postoupili až do finále. Bojovali jsme proti Aby s Mikem.
Byli jsme kousek od sebe, ale nakonec jsme vyhráli. Měli jsme takovou radost, že jsme se i objali. Navzájem jsme si s Aby a Mikem pogratulovali a s Lukasem jsme byli štěstím bez sebe.
Vybojovali jsme našemu týmu výhodu do další hry. Mezitím, co jsme se radovali, Lukas mi dál do ruky malý složený papírek. " Doufám, že příjdeš." usmál se na mě. Potom už šel za klukama a já za holkama.

****

Hned, co jsme přišly na chatku, přečetla jsem si ten vzkaz, tak, aby to holky neviděly. Měl hezké písmo, to se musí nechat. Stálo tam...
"Princezno, včera jsem si to moc užil. Co takhle dneska znova? O půlnoci u lomu? Budu rád, když příjdeš. A doneseš mi svoji odpověď na moji včerejší otázku. Miluju tě Mio. " musela jsem se usmát. Chloe si toho všimla, ale asi to nechtěla řešit před holkama. " Díky!" řekla jsem si v duchu. Rozhodla jsem se, že tam půjdu a aspoň to konečně vyřeším. Už jsem měla jasno...