Pohled Matyho
Položil jsem telefon a začal brečet. Co když už Klárku nikdy neuvidím! Pocity mého smutku hodně rychle přebily pocity naštvanosti.
S: Hlavně klid Maty, nějak se to vyřeší.
Tahle věta mě naštvala tak moc, že jsem nevěděl co dělám. Rozeběhl jsem se do kuchyně a vzal nůž.
V: M-Maty?
M: Ježíši co to dělám, malém jsem propíchl Sama, promiň nevím co se mnou je.
S: Pohoda kámo.
Začal jsem přemýšlet co všechno se muže Klárce stát. Brečel jsem po zbytek den, nemohl jsem nikam jet. Je to tu velmi velké hledal bych 5 hodin a pak asi dalších 5 abych prohledal malé uličky atd.....
Ráno když jsem se vzbudil u mě staly všichni. Koukali na mě a ukázali mi telefon. Na telefonu byly otevřený messenger a v nich zpráva od Klarky. Rychle jsem se zvedl vytrhl jim telefon a začal číst.
K: Maty jsem tady zamčená, nevím kde jsem, nevím co se mi stane, telefon jsem ukradla a rychle píšu tuhle zprávu. Jenom ti chci říct že jsi moje vše a že tě m....
Nedopsala to. Asi si ji vsimnul a vzal ji telefon. Začal jsem brečet.
M: Co když ji zabije?!?!?!?
V: Maty, klid zkus ji zavolat, třeba to zvedne ona ne? Co když má u sebe pořád ten telefon?
Poslechl jsem ho. Vzal jsem telefon a začal vyzvánět. Telefon někdo zvedl. Byl jsem rád že to zvedla, ale bohužel se tam neozvala Klárka.
Č: Takže, jak se domluvíme?
M: Dám ti všechno, peníze, auto cokoliv.
Č: Vážně si myslíš že jsem takový blb? Vzal by jsem si peníze a přišli by tam policajti. Takže to uděláme po mém. Budu čekat na ulici **** v 22:00 pokud tam půjdeš s někým, nezjistiš jak získat zpátky. A pokud přijdeš s poldama, tak ji uvidíš naposledy... Doufám že jsi mě pochopil...
M: E-e-e dobře, ale prosím nic ji nedělej!
Č: To si ještě rozmyslím.
M: Neeee!!!!!
Potom to položil. Odhodil jsem telefon. Vzal jsem si bundu a šel jsem ven. Celý den jsem seděl venku, oběd mi donesl Samo a večeří Vitaa. Oba dva řekli ahoj a já jen řekl ať jdou pryč. Večer jsem se koukl na hodiny, bylo 21:30 vzal jsem klíče od auta a vyrazil jsem. Přijel jsem tam a stál tam zahalený muž který mi předal papírek. Rozbalil jsem ho a přečetl jsem si ho. Když jdem odvrátil zrak, viděl jsem Klarku v jeho autě. Papírek jsem si dal do kapsy a utíkal jsem za autem. Nedohonil jsem ho. Zůstal jsem stát uprostřed ulice sám se slzami v očích. Rozbalil jsem papírek a na něm stálo.....
(pozn. Autorky: omlouvám se že nevyšel dlouho příbeh, ale nestíhala jsem kvůli škole.)
