Pohled Klarisy
Zavřela jsem dveře dřív než si Vitaa stihl všimnout, že tam jsem. Odběhla jsem zpátky za Matym, který ještě volal s Dejzrem. „Ok, tak zatím ahoj Dejzre" Slyšela jsem Matyho. „Dejzre?" Vykřikla jsem ještě z dálky. „No? Udělal jsem něco, že tak řveš?" Když se toto Dejzr zeptal musela jsem dělat, že moje následující otázka bude náhodná, a že nemá znamenat něco co se doopravdy děje. „Neee... Nic jsi neudělal jen mi ujel hlas. Napadlo mě, nepamatuju si, jestli jsi říkal, že jste se s Vitoou pohádali nebo ne?" Řekla jsem nervózně. Z prvu se z telefonu ozvalo jenom krátké "hmm🤔" Ale pak Dejzr odpověděl. „No, já myslím, že se nic nestalo a pohádaní skoro nejsme, po té události se Samem nevypadal, že by se na mě nějak naštval, takže já si myslím, že jsme v pohodě. Btw večer se vrátím, tak to řekněte prosím Vitoovi, celý den má obsazený telefon, s kým tak dlouho volá?" Řekl Dejzr a bála jsem se toho až to budu muset říkat Vitoovi, nevím jestli s ním teď chci úplně mluvit o Dejzrovi. „Takže jste spolu, že?" Z Dejzrova reakce bylo jasné, že ho tato věta velmi rozrušila. „Ano jsme. Nebo ti snad Vitaa říkal něco jiného? Je na mě naštvaný? Chce mě opustit? Co se stalo?!?! Říkej! Rychle!" Matymu tohle prý přišlo vtipné a hezké, že se o sebe fakt tak bojí. „Ne nic. Jen, že... Noo..." Maty mě přerušil a byla jsem za to v tu chvíli velmi ráda. „Zase si nedokážeš vzpomenout na slova, že? Dejzre, chtěla říct, že Vitaa vypadá smutně, ale mluvil jsem s ním a je to tím, že tu nejsi, takže buď v klidu." Koukla jsem na něj a on na mě mrkl. Moc dobře věděl, že se něco stalo, ale nemůžu mu to jen tak říct. „Aha, dobře. No nic, už budu muset jít, zatím, ahoj." Byla jsem ráda, že Dejzr ukončil hovor.
„Tak a teď vyklop co se stalo." Koukl na mě Maty. „No... Prostě slyšela jsem Vituu jak volá se svojí mamkou, že jí ukáže jeho přítelkyni..." Maty na mě koukl pohledem, který jasně ukazoval, že z toho má stejné pocity jako já. „Hele a nespletl se třeba? Nechtěl říct přítele, jakože ji ukáže Dejzra?" Snažil se zachránit situaci, ale já tak nějak v hlavě věděla, že to přeřeknutí nebylo. Ten způsob jakým tu větu Vitaa šeptal, jak se kolem sebe ohlížel a že stresu mě dokonce i neviděl. Bylo mi jasné, že se tu něco děje. Nevěděla jsem jestli to mám Dejzrovi říct, ale věděla jsem, že to nemůžu říct Vitoovi. Pak by jsem se už pravdu nikdy nedozvěděla a možná bych začala novou hádku, nejen mezi Vitoou a mnou, ale možná i mezi Vitoou a Dejzrem. Chvíli jsem i přemýšlela jestli to mám říct Matymu. Nevěděla jsem jestli mě nebude považovat za naivní, když řeknu, že vím, že to přeřeknutí. Rozhodla jsem se to už pro dnešek neřešit, řekla jsem mu, že jdu točit videa a pak si půjdu lehnout. Samozřejmě se trochu divil, jakto že jsem tak rychle odešla, ale nijak moc dlouho to neřešil.
Takže pěkný večer přeji💕😂. Máme tu po 100 letech další kapitolu a taky takovou menší zprávu. Napadlo mě, že jelikož už tato fanfikce nikoho moc nebaví a už tam není moc co psát (samozřejmě dopíšu tuto FF tak aby skočila jak chci, takže toto téma co se tam teď právě řeší tam dopíšu), tak mě napadlo, že to pomalu, ale jistě začnu ukončovat a začnu s novou FF, která bude kratší než tato (jako 30 kapitol to jsem trochu přehnala xd) a budu jí vydávat například pravidelně jednou nebo vícekrát týdně. Můžete mi napsat váš názor na toto do komentářů❤️ Btw dneska tu máme 624 slov a kapitolu, která mi už cca 2 týdny leží v konceptech, takže je tako divná nooo😂😂 Každopádně přeji pěkný zbytek večera💕💕
