Pohled Matyho
Ráno jsem se vzbudil a kouknu se na Klárku, byla tak roztomilá když spala. Po chvili koukání jsem si uvědomil jednu věc. Samko je v nemocní asi týden a ještě jsme to neřekli jeho rodičům. Popadl jsem telefon a zavolal jeho mamce.
(Mamka-Ma, Taťka-Ta)
Ma- U telefonu Miščíková, co potřebujete?
M- Dobrý den paní Miščíková, já jsem kamarád Sama a potřebuju vám něco říct...
Ma- Dobře, povídejte.
M- Sam je v nemocnici...
Ma- Cože?!?!? Jak dlouho? Co se mu stalo?!?!?
M- Je tam zhruba týden, no a stalo se to tak, že jednou jsem jel pryč a nechal doma Klárku Samotnou, no a on ji někdo unesl...
Ma- Panebože!! A ty s Klarynkou chodíš?
M- No... Jo i ne, ale zpátky k Samovi. No když se nám ji povedlo po dlouhé době získat zpět, unosce na mě vytáhl pistoli no a Sam mi zachránil život tak, že si stoupl přede mě.
Ma- Panebože ihned jedu tam do té nemocnice! A jak na tom je?
M- No doktoři úplně neví jestli pře...
Ma- Dost! Chudáček Samuel... Věděla jsem že jsem mu měla říct ať zůstane doma a Klárka je v pohodě?
M- Jo.
Ma- Aspoň že tak.
Samuelova Mamka vážně přijela a hodně rychle. Zeptala se mě kde je nemocnice a odjela tam. Rychle jsem došel to říct klukům.
M: Kluci! Vitoo, Dejzre!
V: Co ti je?
D: Je ráno tak běž prosím pryč.
V: Jn, navíc já s Dejzrem si chceme ještě popovídat😏
D:😏😏
M: Kluci sakra je tu Slámová mamka!
V, D: Co??
M: Nebo teda spíš byla... No to je jedno jela do nemocnice musíme za ní!
V: Okay jedeme!
D: Jo rychle!
Tak jsme vyjeli cestou k nemocnici, když jsme tam dojeli viděli jsme zrovna jak Samova mamka vychází zrovna z hlavních dveří a brečí.
M: A jéje...
V: To není dobrý...
Chtěli jsme se tam jít kouknout taky, ale překáželi nám v tom dvě věci. 1) Samova mamka vypadala jako na omdlení nemohli jsme ji tam takhle nechat.! 2) Řekla, že se o něj postará sama, že jsme mu život zkazili už dost. Dořekla to a odjela. Jen tak jsme tam stali a rozhodli jsme se její přání rezpektovat. Došli jsme domů a všechno to vysvětlili Klarce.
K: Celá mamka no.. Ale nebojte to se nějak vyřeší. Snad....
Chytl jsem Klárku za ruku a odešel s ní do obýváku, za chvíli za námi došli i Vitaa s Dejzrem.
M: Hele kluci?
V, D: No?
M: Tady bych to utnul.
V: Cože?
M: Měli by jsme jet domů. Videa můžeme klidně někdy natočit, ale bez Sama to bude vždy, jako polévka bez vody.
D: Snad ale můžu zůstat s Vitou ne?
**všichni se zasmály**
V: Tebe se nepustím! 😏
M: A Kláry?
K: Ano?
M: Chceš teď bydlet se mnou?
K: Dobře.
Chvíli jsme si ještě povídali a potom jsme si šli zabalit věci. Teda jenom já s Klárkou, protože Dejzr zůstává tady. Večer jsme se navečeřeli a šli spát.
M: Kláry? Spíš?
K: Ne, nemůžu usnout. Co ta horečka?
M: Už je to dobrý, ale myslíš, že jsem rozhodl dobře?
K: To se později pozná.
M: Asi máš pravdu.
Koukl jsem se na Klárku a viděl jsem jak je smutná, lehl jsem si blíž, sedl jsem si a vzal si ji před sebe. Pořádně jsem ji obejmul a dal jí pusu. Potom jsme si lehly a oba dva usly v obětí. Ráno se stalo všechno strašně rychle. Vstaly jsme nasnidaly se a už jsme seděly v autě na cestu domů. Obejmul jsem Dejzra a Vituu a nasedl do auta za Klárkou. Zamával jsem jim a v hlavě jsem si řekl:
SBOHEM KLUCI
Věděl jsem, že teď už to nebude jako dřív všechno jinak, bez jednoho kluka, bez toho kdo mi dennodenně pomáhal. Bez toho kdo mi pomohl se dostat ke Klarce. Bez toho kdo mi zachránil život. Přijely jsme domů a vybalily si věci. Uběhlo pár dní, týdnů a měsíců a nic extra se nedělo, fanouškům jsme řekli že má Moon hacklí počítač a nebude se na něj nějakou dobu podívat. Uvěřili tomu. Nechtěl jsem jim lhát, ale je to lepší než jim říct že už tu mezi námi asi není. Byl jsem ale v rozpacích. Nevěděl jsem co jim řeknu třeba za rok. To už mi neuvěří. Pak už budu muset s pravdou ven... Všechno bylo jako mlha. Strašná, smutná a nevidíte v ní dál. Uběhlo 5 měsíců a 2 týdny od odjezdu a Klárka slavila narozeniny...
Pozn Autorky: (796 slov) Omlouvám se že je to takové depresivní, ale kdo ví, možná to se to nakonec zlepší 😏. Každopádně mi zle už není, takže budu vydávat asi třeba ob den nebo ob dva. No nic užijte si zbytek dne a zatím ahoooj💞🍞
