Princezna zla a dobro?

28. Mámin náhrdelník

Otevřela jsem oči. Během vteřiny se dostavila nepopsatelná bolest.
Klepala jsem se a křičela. Nahrnuly se mi slzy do očí, takže nic nevidím.
,,Mdloby na tebe!,, Křikl člověk vedle mně. Hlavou mi problesklo jediné slovo. Tom.
Tak jak rychle se bolest dostavila i odešla.
,,Marie? Marie!,, Křikl Tom když si ke mně klekl.
Objal mně a mírně houpal ze strany na stranu.
,,Promiň. Promiň. Promiň mi to.,, Naříkal a ukápla mu slza.
,,Tome? Proč brečíš?,, Optala jsem se ho když už mi bylo líp.
,,Protože kdybych nestihl Lucindu zastavit zabila by tě... Nemůžu tě ztratit. Nechci.,, Řekl plačtivě. Takhle jsem ho ještě neviděla.
,,Jsem tady. Už je to dobré. No tak..prosím už neplač.,, Řekla jsem jemným hláskem.
,,Už se to nestane. Nikdo ti už neublíží. Nedovolím to.,, Řekl spíš pro sebe než pro mně. Obejmula jsem ho. ,,Věřím ti.,, On mi objetí opětoval.

______když už se uklidnili______

,,Nevíš proč to Lucinda udělala?,, Zeptala jsem se ho když už jsme se zvedali. ,,Asi ano.,, Odpověděl. ,,A řekneš mi proč?,, Optala jsem se. ,,Hhh. Víš..dneska ráno mi řekla že mně má ráda,...ale já jí pověděl že jí její city neopětuju...řekl jsem jí že mám rád jinou. Už to vypadalo že to pochopila, ale místo toho tě teď málem zabila.,,
Prozradil mi.
,,Takže...ty máš..někoho..rád?,, Zeptala jsem se trochu zklamaně.
Uchechtl se. ,,Ano mám.,, Přikývl. ,,A..koho?,, Zeptala jsem se k němu otočená zády. Ukápla mi slza. Setřela jsem ji.
On si toho všiml, během vteřiny mně otočil a...políbil!
Odtrhl se odemě. ,,Tebe.,, Zašeptal. Usmála jsem se a přitáhla si ho k sobě. (Chvíli se tam líbali, ale to si dokážete představit takže to popisovat nebudu. Dopřejeme jim trochu soukromí ok? XD)

Oddělili jsme se od sebe. ,,Takže...mě...miluješ?,, Zeptala jsem se tišeji než jsem chtěla. Usmál se a přitáhl si mně do objetí.
,,Ano,, odpověďel mi do vlasů.

_______________konec vzpomínky________

______další vzpomínka____

Už je to pár měsíců co mně Lucinda málem zabila.
Mimochodem mám dneska narozeniny. Jo sladkých 16. XD
Teď jsme na hodině přeměňování a profesorka píše zápis na tabuli.
Koukám po třídě a zaujme mně pohled krásných tmavých očí.
Zadívám se na něj.

Víte jak mudlové skládají vlaštovky a ty si pak hází? Tak my máme něco podobného, akorát ty naše létají sami.

Papíroví ptáček mi přistál na lavici. Potichu jsem ho rozložila.
Mezitím jsem si občas něco opsala z tabule.
Podívala jsem se na dopis.

V 22:00 přijď na astronomickou věž.

Podívala jsem se na Toma a přikývla. Usmáli jsme se na sebe.
Pak už jsem poslouchala profesorčin výklad.

_____před astronomickou věží____

Vážně doufám že si mně žádný z učitelů nevšiml. Opatrně vyšlapu schody věže. Rozhlédnu se okolo sebe. Nikdo tu není. Obejmu se rukama a kousnu se do rtu.
On tu není? Nepozval mně sem náhodou?!
Přejdu k zábradlí a podívám se na oblohu.
Po pár vteřinách si začnu zpívat.

,,Na sedmém lánu, u sedmé sýpky
Svítil jak svíce růžový keř
Však někdo tam k ránu podťal ty šípky
Nevzejdou více, neveř či věř
O šípkových růžích, řeka tíše zpívá
Koně nesou v hřívách tu píseň tam v dál
O šípkových růžích, po nichž se mi stýská
I ten vítr v břízkách mi zpívá a hrá
Na sedmém lánu, u sedmé sýpky
Svítil jak svíce růžový keř
Však někdo tam k ránu podťal ty šípky
Nevzejdou více, neveř či věř,,

Když dozpívám někdo mi přikryje oči. Usměji se.
,,Krásně zpíváš.,, Řekne mi do ucha.
,,To není pravda.,, Řeknu a sundám si jeho ruku z očí. Uchechtnu se když mi je dá na pas.
,,Proč si mně sem pozval?,, Zeptala jsem se ho.
,,Ale, tady někdo zapoměl na svoje narozeniny.,, Řekl se smíchem.
,,Hm? Ty to víš?,,
,,Jasně že vím že ti je dneska 16. Co bych to byl za přítele kdybych nevěděl že má moje milovaná dneska narozeniny.,, Řekl a dal mi pusu do vlasů. Usmála jsem se.
,,Všechno nejlepší k narozeninám.,, Řekl a podal mi krabičku.
Otevřela jsem ji a vykoukl na mě krásný náhrdelník.
,,Děkuju. Zapneš mi ho?,, Optala jsem se. Přikývl.
,,Slíbil jsem že už ti nikdo neublíží a to taky dodržím.
Víš...ten náhrdelník není obyčejný. Začaroval jsem ho. Když ho budeš mít u sebe, neplatí na tebe žádná ze tří kledeb.,, Řekl.
,,Moc děkuju.,, Řekla jsem a políbila ho.
,,Nemáš zač...jo a co si to vlastně zpívala?,, Zeptal se.
,,Hhh. Když ti to řeknu budeš se mi smát.,, Řekla jsem.
,,Přísahám že nebudu.,, ,,Ale budeš,, ,,Ne vážně. Nebudu.,,
,,Hhh. Tak fajn. Je to ukolébavka.,, Řekla jsem poraženě.
,,Hm? Ukolébavka?,, Zeptal se a já přikývla.
,,A od kud ji znáš?,, Optal se.
,,Vlastně mi ji zpívali co si pamatuju.,, Přiznala jsem a uchechtla se.
,,Hmmm. Naučíš mně ji?,, Zeptal se zamyšleně.
,,Co?,, Koukla jsem se na něj nevěřícně.
,,Naučíš mně ji? Prosím.,, Zkusil to znovu.
,,Ty se chceš naučit dětskou ukolébavku?,,
,,Ano,, Odpověďel prostě.
Uchechtla jsem se. ,,No tak dobře.,, Povolila jsem s úsměvem.
On se usmál a políbil mně.

________konec vzpomínky___