Princezna zla a dobro?

16. První setkání

Blíží se k půlnoci. Už by měli všichni spát. Převlékla jsem se do šedivého trička, černé mikiny, elasťáky, ponožky a tenistky. Hermiona se taky převlékla. Potichu jsme se vyplížily z pokoje a počkaly na kluky. Když jsme sešli schody někdo nám zatarasil cestu.
,,Neville?,, Zeptala jsem se překvapeně.
,,Tady nemáš co dělat.,, Řekl Ron.
,,To vy taky ne.,, Odvětil.
,,Pusť nás Neville.,, Řekla přísně Hermiona. Teď si fakt nedělám srandu, šel z ní strach.
,,Ne! Dostanete Nebelvír do maléru! Já-já se budu prát!,, Křikl a dál ruce v pěst.
,,Je mi to moc líto. Petrifikustotalus.,, Pronesla Hermiona a Nevill spadnul zmrzlí na zem.

Když jsme se dostali až do 3. patra všichni jsme se na sebe podívali
,,Zvládneme to.,, Řekla jsem jim. Oni kývnuli a opatrně jsme vešli do místnosti.
,,Harfa.,, Řekl potichu Harry. Přišli jsme k padacím dveřím a sundali od tamtut Chloupkovu tlapu. Já tam skočila jako první. Zamnou ostatní.

Dopadli jsme na nějakou rostlinu.
Rostlina nás začala obepínat. ,, Uklidněte se!,, Křikla jsem na ně. Já s Hermionou jsme se propadly pod rostlinu. Ron začal ječet. Stejně tak Harry.
,,Sakra! Jestli se neuklidní tak je ta rostlina zabije!,,
,,Počkej! O tomhle jsem něco četla. Osidlo Škrtič je krutý vrah-,, ,, Ze slunce má však strach! To je ono!,, Doplnila jsem ji. ,,Lumus solem!,, Řekla jsme na stejno a hůlka zamířily na rostlinu. ,,Aaaaa!,, ,,Au!,, Oba kluci nám spadli k nohám.

,,Jste v pořádku?,, Optala jsem se jich. Oba se zvedli a kladně odpověděli.
,,Tak jdeme.,, Zavelel Harry a rozešli jsme se za ním. Sestoupili jsme schody a zaslechli nějaký hluk. ,,Slyšíte to?,, ,,Jo,, ,,Zní to jako šum křídel.,, Uprostřed místnosti levitovalo koště. Hermiona s Ronem přešli na konec místnosti a zkoušeli otevřít dveře. Nic. Nejde to. Já jsem vzhlédla a dívala se na klíče s křídly.

,,Rone? Jaký jsou ty dveře?,, Optala jsem se. ,,Starý, rezavý a zaprášený.,, ,,Takže starej.,, Ostatní asi pořád nechápou. ,,Podívejte se nahoru. Vidíte nějakej starej klíč?,, Opět jsem se zeptala. Všichni vzhlédly. ,,Tam!,, Křikla Hermiona. ,,Támhle! Ten s tím zlomeným křídlem.,, Opět vykřikla. ,,Harry? Musíš ten klíč chytit. Jinak se odtud nedostaneme.,, Řekla jsem a podívala se mu do očí. Prikývnul a chytil koště. Klíče spozorněly. Harry nasedl na koště a klíče se za ním rozletěly.

Asi po minutě co se snažil dohnat ten klíč ho konečné chytil. Hodil nám ho a Hermiona odemkla. My jsme vpadli dovnitř a čekali na Harryho až sem vletí. Když se tak stalo bylo už jenom slyšet já klíče co ho pronásledovaly narážely do dveří.

Otočili jsme se a šli do předu. Jsme na šachovnici.
_________________________

Po hře jsme se seběhli k Ronovi. Obětoval se. Hermiona tam s ním zůstala a já s Harrym jsme šli dál. Scházeli jsme po schodech když jsme spatřili postavu.
,,Vy?!,, Zeptal se zmatený Harry.
,,Qirel! Já věděla že jste za tím vy! A ty si mi to nevěřil! Měla jsem pravdu!,, Řekla jsem Harrymu. ,,Ano já.,, Otočil se k nám zády. Podíval se do zrcadla. Ani jsem si ho nevšimla.
,,Vidím ho. Vidím jak držím kámen. Jak ho získám?!,, Ptal se s naštvaností.
,,Ať se tam podívá ten kluk!,, Ozval se hlas ze kterého mi přeběhl mráz po zádech.
,,Pottere! Pojeďte sem!,, Křikl na Harryho Qirel.
Harry se na mě podíval a já ho vzala za ruku. Šli jsme spolu před zrcadlo. Zastavili jsme se a pustili ruce podél těla.

Zahleděla jsem se do zrcadla. Viděla jsem se tam, ale za mnou stála máma ještě s někým. Je to chlap. Tipuju že je to táta.
,,Mami? T-tati?,, Zeptala jsem se a ukápla mi slza. Tohle jsem vždycky chtěla. Chtěla jsem mít kompletní rodinu. Sáhla jsem si na hrudník kde mám pod oblečením mámin náhrdelník. Přestala jsem vnímat všechno okolo. Ani jsem nepostřehla že Qirel Harryho odhodil na schody. Probrala jsem se z tranzu.
,,Ne!,, Křikla jsem a vytáhla hůlku. ,,Pokahontas!,, Vykřikla jsem a vystřelila kouzlo na Qirela. Ten se ale zvednul.

,,Co? Jakto že nejste omráčený?!,, Křikla jsem na něj. ,,Krev jednorožce.,, Zase se ozval ten hlas. ,,Co seš zač?!,, ,, Odvaž to!,, Qirel si začal odmotávat turban z hlavy. Když to odmotal celé tak se mu ze zadu hlavy něco rýsovalo. Nějaká tvář. Díval se do odrazu v zrcadle, takže na mě viděl. ,,Voldemort?,, Přikryla jsem si rukou ústa abych nezačala křičet a vyšilovat. Další slza mi ukápla. Takže tohle je můj otec?

,,Přesně tak. Jsem to já. Krev jednorožce mě udržuje při životě, ale nedá mi vlastní tělo.,,
Na chvíli se odmlčel, nejspíš přemýšlí. ,,Jsi mi povědomá. Kdo jsi?,, Neřeknu mu to.
Neodpověděla jsem. ,,Tak kdo je to?!,, Zeptal se nepříjemně Qirela. ,,Elizabet-,, ,, Petrifikustotalus!,, Křikla jsem aby to nemohl doříct. Nesmí se dozvědět mé příjmení.

,,Redukto!,, Mířila jsem před Qirela, takže ho to jen odhodilo a zničilo pěknej kus podlahy. Pak už si jen pamatuju jak mě kouzlem odhodil na stěnu a bolest. Dál už je jenom tma.