Kristýna Elizabet Leriová. Na první pohled obyčejná mladá čarodějka. Avšak skrývá tajemství.
Její původ jí znepříjemňuje život. Bude muset překonat všelijaké překážky a vystavovat se nebezpečí.
Co se stane, když se někdo dozví o její existenci?
Kat...
Když jsem se probudila musela jsem se usmát. Takže se mi včerejšek nezdál. Vážně mám tu boží mikinu a řetízek. Rozhodla jsem se že v té mikině pojedu. Dobalila jsem si a šla na snídani. ,,Ahoj ve spolek.,, Pozdravila jsem všechny. Oplatili mi to a já si vzala vajíčka se slaninou. Sedla jsem si a začala jíst. ,,Hmm? Tu mikinu jsem na tobě ještě neviděla, měla si ji celou dobu?,, Zeptala se Herm. ,,Ne neměla dostala jsem ji.,, Odpověděla jsem. ,,Hm? A od koho?,, Zeptal se Harry. Já se usmála. ,,Od Ježíška.,, Mrkla jsem na něho a dál pokračovala v jídle.
,,Kdy nám vlastně jede vlak?,, Zeptala jsem se. ,,Tak za dvě hodiny. Ještě máme čas.,, Odpověděla Hermiona. Přikývla jsem. Když jsem dojedla rozhodlo se že si všichni zahrajeme flašku. Georg jí roztočil a padla na mě s Harrym. ,,Pravda nebo úkol?,, Zeptal se. ,,Pravda.,, ,,Hmm. Líbí se ti někdo?,, Zakmital obočím. ,,Možná,, Ušklíbla jsem se. ,,Takže jo!,, Zavřeštěla Herm že to musela slyšet celá škola. ,,Jo líbí.,, Řekla jsem prostě. Zatočila jsem a padlo to na Freda s Hermionou. ,,Pravda nebo úkol?,, Zeptala se. ,,Úkol.,, ,,Dobře. Takže máš za úkol...20krát vylekat George. A je jedno jak. A musíš to stihnout do Silvestra.,, Usmála se Hermiona pyšně. Fred přikývl. ,,S radostí.,, _____________________________
Právě sedím ve vlaku v kupé s Hermionou a jsem zachumlaná v mikině. Těším se na mamku. Díky bohu jsem nezapomněla na dárek pro ni. Takže super. ________________________
Už jsme na nádraží a já vyhlížím mamku. Vidím jí. Jdu k ní. Pořádně jí obejmu. ,,Ahoj mami. Chyběla si mi.,, ,,Ty mně taky beruško. Pojď půjdeme domů.,, Vzala jsem kufr a chytla se máminy ruky. Přemístily jsme se domů.
Vybalila jsem si a šla do obýváku. Šipka na gauč a zavřený oči. ,,Hhh. Konečně doma.,, Řekla jsem a usmála se. ,,To si tak unavená?,, ,,Jo,, ,,Aha tak to ti ten dárek dám asi příští rok. Hhh. No nic.,, Já jsem okamžitě vyletěla do sedu s úsměvem od ucha k uchu. Rozeběhla jsem se do pokoje a ze stolu sebrala dárek pro mamku. Rychle jsem seběhla schody dolů a padla mamce do objetí. Odtáhli jsme se.
,,Hezké Vánoce mami.,, Podala jsem ji krabičku a sedly jsme si na gauč. Rozbalila ji a usmála se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Moc děkuju myško.,, ,,Nemáš zač,, Usmála jsem se. ,,Tak jo. Teď ti dám dárek já.,, Řekla a podala mi krabičku. Rozbalila jsem ji.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Mami ten je krásný.,, Řekla jsem a objala ji. ,,Počkej. To ještě není všechno.,, ,,Hm?,, ,,Víš...Tenhle náhrdelník mi kdysi dál tvůj otec. Řekl že mně bude chránit. Zapečetil ho kouzlem. Když ho budeš mít u sebe neplatí na tebe kletby co se nepromíjí.,, Dopověděla a usmála se. Ukápla jí jedna opuštěná slza. Obejmula jsem ji snad stokrát silněji než normálně. Ale to ona právě potřebuje. Chápu proč brečí. Chybí jí.
