Princezna zla a dobro?

9. Moje zaklínadlo

Jak včera pan ředitel řekl tak se i stalo. Po vyučování jsem šla s Minervou za Brumbálem a všichni tři jsme pak šli do komnaty nejvyšší potřeby. Máma mi o tom říkala a měla pravdu. Fakt je to úžasný. Všichni tři jsme si stoupnuli před zeď a pozorovali jak se před námi objevují dveře. Vstoupili jsme dovnitř a mohli začít.

Vytáhla jsem si hůlku a počkala až to udělají i ti dva co stojí předemnou.
,,Natáhněte ruku s hůlkou před sebe a uvolněte zápěstí.,, Začala jsem vysvětlovat.
Oba tak učinili a já se usmála. ,,Když chcete tohle zaklínadlo použít musíte tím zápěstím rychle pohybovat.,, Podívala jsem se na ně. Oni přikývnuli. Pak jsem jim to několikrát ukázala a když to zkoušeli oni tak jsem jim trochu pomohla s pohybem.

Když už to oba perfektně uměli zatleskala jsem jim. ,,Skvěle. Umíte to perfektně.,,
Usmála jsem se na ně. Oni mi poděkovali a pak se naše cesty rozdělili. Šla jsem zpátky na kolej a zeptala se Hermiony jestli nechtějí s klukama do Prasinek. Všichni souhlasili.

____________________

Šli jsme tajnou chodbou jednooké čarodějnice. Díky Pobertovu plánku jsme se tam dostali nepozorovatelně. Skvělý co? Já vím že jo.
Nakoupili jsme si sladkosti, ale i pár blbostí od taškáře. A já si najednou vzpomněla že bych už měla přemýšlet nad dárky pro ostatní. Já vím je sice teprve Listopad, ale to uteče jako voda. Takže už bych měla začít něco schánět.

Když jsme měli nakoupeno šli jsme zpátky do hradu.
Po večeři jsem šla do společenky.
____________________

Je Pátek takže když budu ponocovat nic se neděje.
Nemůžu usnout. Kašlu na to. Vzala jsem si černé elasťáky, tmavě modrý tričko, ponožky, tenisky a větší šedivou mikinu přez hlavu s kapucí. Miluju mikiny. Ještě jsem si dala do kapsy hůlku a vyplížila jsem se z pokoje.

Šla jsem tajnou chodbou takže jsem nevzbudila obrazy, který chrápaly přez celý hrad.
Mám i Pobertův Plánek. Jenom pro jistotu abych věděla kdyby se ke mně někdo blížil.
Vytáhla jsem ho a vyvolala Lumus. Podívala jsem se do něho a všimla si jednoho jména co mě zaujalo.

Draco Malfoy. Co dělá takhle pozdě mimo kolej? Šla jsem pomalu a potichu za ním. A opravdu za chvíli jsem došla ke komnatě nejvyšší potřeby. Malfoy tam před chvílí zalezl. Proto jeho jméno zmizelo z Plánku. Komnata je tak chráněná. Pár vteřin jsem tak stála před zdí než se ukázaly dveře. Vešla jsem dovnitř a hned upoutala Malfoyovu pozornost.

Chvíli jsme na sebe koukali než jsem se zmohla na slovo.
,,Ahoj,, Řekla jsem trochu tišeji.
,,Co tu děláš? Jakto že nespíš?,, Začal se hned vyptávat.
,,Klídek jo? Nemůžu spát a jelikož je zítra Sobota tak je celkem jedno kdy usnu.,, Pokrčila jsem rameny. ,,A co ty? Taky nemůžeš usnout?,, Zeptala jsem se ho.
,,Vlastně ne.,, ,,A nechceš třeba společnost?,, Optala jsem se ho s úsměvem.
,,Klidně.,, Sedla jsem si do křesla a zavrtala se do mikiny. On si sednul naproti mně.
,,Tahle tvoje stránka se mi líbí víc.,, Řekla jsem a usmála se na něj.
,,Víš...,, Poškrábaly se na zátilku. ,,Já se taky raději chovám takhle než jako ten rozmazlenec, kterého všichni znají. Kterého ve mně vidí.,, Řekl a přitom se mi dával do očí. Usmála jsem se na něj. ,,Hele mně můžeš říct všechno a nic nikomu neřeknu. Nikdy.,,
Podívala jsem se mu do očí. Nejspíš se snažil najít sebemenší náznak toho že lžu.

,,Můžeš mi věřit Draco. Nikomu nic neřeknu.,, Znovu jsem se usmála. A on přikývnul a pousmál se. ,,Takže když ti o sobě něco řeknu neprozradíš to ani těm třem? Nebo kdyby tě někdo mučil?,, Zeptal se a já na něj vykulila oči. ,,Jak tě tohle mohlo napadnout? Jasně že bych to neprozradila. Tak se přátelé nechovají. Přátelé si věří, podporují se a svěřují se jeden druhému. A když jeden něco slíbí musí to dodržet.,, Řekla jsem a teď na mně zase vykulil oči on. ,,Aha. To jsem nevěděl.,, Povzdechnul si. ,,Takže to neprozradíš?,, Zeptal se.
,,Ne. Neprozradím. Přísahám.,, Usmála jsem se na něj. ,,Dobře. Takže jsme přátelé?,, Zeptal se trochu nejistě. Já jsem se zvedla a přešla k němu. Podala mu ruku a on mi to oplatil. ,,Přátelé,, Pronesla jsem a potřásla si s ním. ,, Jo a víš co můžou přátelé dělat?,, ,,Eee ne?,, Řekl. Vytáhla jsem ho za ruku z křesla. ,,Tohle,, Řekla jsem a pořádně ho objala. On nejdřív nejspíš nechápal, ale pak mi ho s radostí oplácel.
Takhle jsme byli nějakou tu chvíli.

Když jsme se pustili musela jsem se zeptat.
,,To si nikdy nezažil objetí?,, ,,Vlastně jenom od matky. S nikým jiným jsem to nedělal.,, Usmál se smutně. Znovu jsem ho objala a pošeptala jsem mu do ucha.
,,Tak od teď tady na to máš mě. Ano?,, On přikývnul. ,,Děkuju.,, ,,Nemáš zač. A povíš mi o svém životě? Když se někdo někomu svěří tak se mu pak uleví. Možná že ti pak bude líp.,, Usmála jsem se na něj když jsme se odtáhli. Po chvíli přikývnul a začal vyprávět o svém životě. Dokonce zacházel do detailů což jsem od něj nečekala. Ale jsem za to ráda. Alespoň před někým se nemusí přetvařovat. Může být sám sebou. Povídali jsme si celou noc. Dokonce jsme tam i usnuli.