Princezna zla a dobro?

1. Příčná Ulice

Tákže, včera mi přišel dopis z Bradavic. Nemohla jsem štěstím usnout. Dneska jdeme na Příčnou ulici. Strašně se těším.
,, Týno vstáváme. Dneska jdeme nakupovat.,, Hned jsem vyletěla do sedu a široce se usmála a trochu i zapištěla. Rychle jsem se vrhla do koupelny. Potom jsem se převlíkla a šla na snídani.,, Palačinky!!,, ,, Jo. Hlavně nehltej ať ti nezaskočí.,, usmála se na mě mamka. Po snídani jsem šla pro seznam a vzala si mikinu.
,,Mamí! Už můžeme!,, Zavolala jsem na mamku do kuchyně.
,,Dobře! Běž se obout!,, ,,Ano!,, Šla jsem se teda obout. Potom co se mamka trochu upravila a vzala si kabelku jsme se přemístily.
Dřív jsem to nesnášela a bylo mi na zvracení, ale časem jsem si zvykla.

Objevily jsme se mezi různými krámky. Ze všeho nejdřív jsme byly v bance, pak pro učebnice, pergameny, brka, kotlík a zakončily to hábitem a společenskými šaty.
,,Máme všechno?,, Zeptala jsem se.
,,Hmm. Ne ještě jedna věc.,,
,,Hh? A jaká?,,
,,No přece hůlka.,, Hned co to dořekla jsem se plácla do čela.
,,No jo vlastně.,, Mamka se zasmála.
,,Tak pojď prosim tě ty moje zapomnětlivko.,, Usmála se na mě.
,,Půjdeme k Olivandrovi?,, ,,Samozřejmě že jo.,, Usmály jsme se na sebe a já kývla hlavou. Vyrazily jsme.

,,Tak tady to je. Jak dlouho to je, kdy jsem tu byla naposled?,,
Vstoupily jsme a zacinkal zvonek.
,,Zdravím Marie. Už jsem na vás čekal.,, Řekl pan Olivandr.
,,Dobrý den pane Olivandře. Ráda vás opět vidím.,, Usmála se na něj mamka. ,,Dobrý den,, Jo, vážně jsem to řekla trochu stydlivě.
,,Zdravím Elizabet. Počkejte chvilku.,, Jenom jsem kývla. Na pár vteřin se vytratil mezi regály a hned se vrátil i s krabičkou v ruce.
On ji otevřel a vykoukla tam tmavě hnědá hůlka na podestýlce.
,,Tak vemte si ji a mávněte s ní.,, Já jsem tak udělala a omylem jsem trefila obrázek na zdi. ,,Ne! Tuhle ne.,, Vzal si ji odemě zpátky a uklidil ji. Vrátil se s další hůlkou. Zkusila jsem to a tentokrát jsem rozbila kousek poličky s knihama. Tak si ji zase vzal a šel jí uklidit.
Ale místo aby se vrátil si vzal štokrle a vzal krabičku, která byla snad úplně nejvíš. Když se vrátil pomalu krabičku otevřel a podal mi ji. Opatrně jsem vytáhla hůlku. Najednou jsem pocítila celkem silnou magickou vlnu v těle. ,,Takže tahle. Elizabet, tahle hůlka má v jádru jádro zubu baziliška.,, Překvapeně jsem vzhlédla k Olivandrovi. Ten jen přikývnul. Potom to znáte, zaplatily jsme rozloučili a vyšly z obchodu.

Když jsme se přemístily domů šla jsem si uklidit věci, které jsme nakoupily. Potom už to byla normálka.