Moje nezkrotitelná princezna (bude probíhat korekce)

6.

Probralo mě hlazení ve vlasech. Pomalu jsem otevřela oči. Uhodilo mě prudké světlo. Pomalu jsem se rozkoukávala. „Dobré ráno, princezno." Pronesl Nik vedle mě. Já se usmála a on se opřel rukama o matraci. „Jak dlouho jsem spala?" „Hmm celou noc, a je čas oběda." Já se vymrštila do sedu a Nik se rozesmál. „Kde je Karoline?" „Neboj se, princ jí odvedl k ní do pokoje a ty zmasakrované vojáky, vsadil do vězení." „Jako princ James?" „J-jo, který jiný?" „No třeba ten, co mi celý ples šlapal na nohy a pak si v klidu odešel." Pronesla jsem nasupeně a on se rozesmál. „Ty se nesměj s tebou mám ještě nevyřízené účty." „Jo, jo, princ mi říkal, že si mám dávat pozor, protože, až mě potkáš, tak mě zabiješ, zrádce jednoho." Napodobil můj hlas a já po něm hodila nejbližší polštář. „Tak ty takhle ke svému zachránci no počkej." „Jakej zachránce, si neviděl, jak jsem si poradila?" „No nádherně si se zhroutila, jen, co je pravda." Já po něm hodila další polštář a tentokrát i on po mě. Ztrhla se polštářová bitva. Smáli jsme se oba dva, jak pominutí. Já ho zahnala do kouta. „Fajn, fajn vzdávám se." Zvedl rezignovaně ruce. „Ha." Pronesla jsem vítězně. Jenže on se ke mně rozeběhnul a zvednul mě do náruče. „Hej, to není fér." „Život není fér." Hodil mě na postel a začal mě lechtat. „Nejsem lechtivá." Zasmála jsem se a on zoufale rozhodil rukama. „Jak to všechny holky jsou lechtivé, to není možný." „Jo, já jsem celá nemožná." Rozesmála jsem se. „Souhlasím." „Hej!" Oba dva jsme se zase rozesmáli, ale do pokoje vtrhla Karoline s Lucy a hned za nimi všichni moji bratránkové. „Kate, ty si nám nahnala strach." „Si mrtvá prcku." Dal mi Matt menší pohlavek a Karoline s Lucy se zachichotaly. „Sorry." Zamumlala jsem se smíchem. „No dobře, měla by sis odpočinout, máš zákaz vycházení z postele, nejmíň dneska." Nařídil rozhodně Matt a já se zamračila. „Zapomeň, chci na vzduch." Pronesla jsem rozhodně a vstala z postele. „Kriste pane, co to mám na sobě?" Zděsila jsem se, když jsem uviděla honosnou košili s rukávy. „V tom se spí sestřenko." „Fuj, ble, a znova fuj, okamžitě mi ukažte někdo kde je můj pokoj, tohle na sobě nebudu mít, už ani minutu." Nik se zasmál a chytil mě za loket. Vedl mě ven a já pokračovala. „Jak tohle může někdo nosit, vždyť se v tom nedá, ani hýbat. Jak se obracejí ve spánku. Ještě k tomu mohli dát korzet a..." „Jo, já myslím, že jsem to pochopil, ale tohle jsem ti já nepřevlékal." „Ty si mě převlékal?" Zděsila jsem se a on se opět rozesmál. „Ne, i když bych to klidně udělal, služebné mě vyhnaly." „Heh." Uchechtla jsem se a on mě s úsměvem svižně prováděl chodbami zámku. „Tady je to jako labyrint. Jak se tady můžeš vyznat?" „Vyrostl jsem tady." Pokrčil rameny a já se na něj podezíravě podívala. „Jak to?" On se najednou zarazil, a podíval se na mě. Zahleděl se mi do očí a naklonil hlavu na stranu. Já se mu taky zahleděla do očí a málem jsem se zakuckala. Úplně mi vyschlo v krku. „Děje se něco?" Zeptal se se strachem v očích. „N-ne, dobrý, uvidíme se pak." Pronesla jsem rychle a zalezla do pokoje. Ještě, když zavřu, oči, tak vidím tu oříškovou barvu. Ani jsem si nevšimla, jak rychle dýchám. Pomalu jsem se uklidnila. Co se to se mnou děje. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Podívala jsem se na růži ležící, od včerejška na stolečku vedle postele. S úsměvem jsem jí vzala a přivinula si jí k sobě. Pak jsem jí dala do jedné vázy a rychle se převlékla. Umyla jsem se a oblékla si opět kalhoty s trikem a plášť. Nenápadně jsem otevřela dveře a vyděsila jsem se. Chodbou si to štrádovaly moje služebné a nesly několik objemných šatů. Hned za nimi běžela Lucy a následoval jí Matt. Rychle jsem zavřela dveře a otevřela okno. Ozvalo se klepání. Já rychle vylezla z okna a vyšvihla se na střechu. „Kate? Kate? Jsi tady?" „Kate?!" „Já ji zabiju, kde jsou stráže?!" „Nevím, ještě, asi nedošli. Nik jim dal rozkaz, dnes ráno." Slyšela jsem mluvit Lucy a podivila jsem se, tomu, že řekla: Nik jim dal rozkaz. No nic. Zvedla jsem se a rozeběhla se rychle pryč. Nandala jsem si kapuci od pláště. Můj cop mi povlával a já se cítila volná. „Hej, ty tam?!" Zakřičel někdo a já se otočila tím směrem. Dole na nádvoří stáli dva vojáci a mířili na mě luky. „Nic, já jen procházím." Zamumlala jsem a odběhla přes střechu na druhou stranu. Pomalu jsem seběhla, až na kraj. Zkontrolovala jsem, jestli je dole čistý vzduch. Pak jsem pomalu slezla dolů. Nohama jsem se dotkla země, ale ucítila jsem ruce na mých bocích. Prudce jsem se otočila a přimáčkla toho dotyčného ke zdi, kde jsem mu dala nůž pod krk. „Kate, co to děláš?" Zasmál se dotyčný a já okamžitě ten smích poznala. „Co tady děláš?" Sykla jsem a dala ruku s nožem dolů. „Promiň, taky tě rád vidím." „Niku, jak si mě našel?" „No nebylo o těžké, řekněme, že tě prozradilo hlasité dupání, nad mou hlavou." Zasmál se znovu a sundal si kápi. Okamžitě se mi zabodly do očí nádherné oříšky s hravými jiskřičkami. Měla jsem, co dělat, abych mohla vůbec dýchat. „Kate? Kate? Halooo, si tady?" Zamával mi rukou před obličejem a já zatřásla hlavou, abych se probrala z transu. „Promiň, tak se měj hezky." Obrátila jsem se a chtěla se rozejít pryč, jenže on mě chytil a lehce přimáčknul na zeď. „Kam si myslíš, že jsdeš?" „Niku..." „Hele, tohle vůbec nezkoušej, mám za úkol tě hlídat." „Já nepotřebuju chůvu." Zavrčela jsem a on se pousmál. „Ale Kate, já nejsem chůva..." Pohladil mě po tváři a mě naskočila husí kůže. Jel jemně po mojí kůži a zastrčila mi pramen vlasů za ucho. „Jen si myslím, že takováhle hezká a nezvedená princezna, by se mohla v lese snadno dostat do potíží." Pomalu mi stáhnul kapuci a usmál se. Já měla sklopené oči, protože jsem se nemohla podívat do těch jeho. „Měla bych jít." Zašeptala jsem, a on se zasmál. „Ne, měli bychom jít." „Ale já s tebou nikam nejdu." „Hmm, ale já s tebou jo, princezničko." „Fajn," zabručela jsem a udělala krok stranou. Nandala jsem si kápi a Nik se jen zasmál. Rozeběhla jsem se bez přemýšlení směrem k lesu. Během chvilky jsem se ztratila z Nikova dohledu. Nepotřebuju chůvu, a už vůbec ne takhle přitažlivou.