Moje nezkrotitelná princezna (bude probíhat korekce)

8.

Katherin

Na cvičišti právě stála mě dobře známá malá holčička. Měla dva culíky a snažila se střílet z luku. Natáhla tětivu a vystřelila. Šíp se zabodnul, buď přímo pod jejíma nohama, nebo metr od ní. Smutně svěsila hlavu a já se na to pousmála. „Kate, já si sem přivedu koně a budu trénovat skoky." Křikla na mě Sára a odběhla směrem ke stájím. Já jsem pomalu došla k holčičce a cestou jsem vzala svůj luk. Stoupla jsem si potichu za její záda. „Tak jo." Promluvila šeptem roztomilým hláskem. Natáhla znovu luk. Držela ho úplně špatně a ještě ke všemu obráceně. Já natáhla ten svůj a ve stejný okamžik, kdy ona vypustila šíp, tak jsem já vypustila ten svůj, který se strefil přímo do středu terče. Ona se nadšeně otočila. „Jé, ahojky." Zajásala a objala mě okolo nohou. „Ahoj, já jsem Kate, jakpak se jmenuješ ty. Naposledy jsem se nestihla seznámit." „Já jsem Lauja." Tak Laurinka? Já se usmála a pak si k ní dřepla, abych byla na její úrovni. „Chceš s tím pomoct?" „Jooo, pjosím." Vyskočila nadšeně a já se opět usmála. „Tak, jo. Nejdřív si ho musíš hezky chytit, zkus to takhle, bude to lepší." Otočila jsem jí luk a dala jí ho opět do ruky. „Výborně a teď musíš dát tuhle ručičku sem, aby se ti ten luk dobře držel." Upravila jsem jí ruce, tak jak mají být a ona mě se zájmem pozorovala. „Šikula a teď půjdeme k terči. Myslím, že ze začátku bys měla být blíž, aby sis na to zvykla." Chytla jsem jí jemně za ramena a dovedla, asi tři metry daleko od terče. Ona potom poslušně napnula luk. „Zkus dát tuhle ruku o trošičku výš a tuhle naopak níž." Dloubla jsem jí ukazováčkem do lokte a pak do ruky, kterou svírala vepředu luk. „Výborně a teď to zkus i se šípem." Usmála jsem se povzbudivě. „Tak, jo. Takhje...tuhje níš...a tuhje výš." Žvatlala si potichu a postavila se i s nasazeným šípem do přesné pozice, jak jsem jí nastavila. „Tak a teď se jen soustřeď na prostředek. Představ si, že je tam nějaký nepřítel, který ti ukradl lízátko, tak ho musíš zneškodnit." Ona se zamračila a pak pustila šíp. „Lížátka mi nikdo krást nebude." Vyplázla svůj malý jazyk naštvaně na šíp, který se zabodnul přímo do středu. Pak si, ale uvědomila, že se opravdu trefila a začala nadšeně poskakovat. „Jo, jo, jo, jo!" Já si sáhla do kapsy a dala jí jedno lízátko. Ona si ho s radostí rozbalila a strčila si ho do pusy. „Moje lízátko." Zamračila se vítězně na šíp a já se jen usmívala. „Děkuju, mám tě ráda." Obejmula mě a málem mě shodila na zem, jelikož jsem byla ještě pořád ve dřepu. „Já tebe taky prcku." Cvrnkla jsem jí do nosu, když se odtáhla. „Kate!" Zavolal na mě, až moc povědomý hlas. Obě dvě jsme se otočili tím směrem. Naproti nám šel vyděšený Nik. Jakmile nás uviděl, tak se usmál. Laura, ale udělala něco, co mi vyrazilo dech a jemu zjevně taky. „Niku!" Zajásala nadšeně. Pustila mě a rozeběhla se k němu. Skočila na něj a svalila ho na zem. „Nazdár, prcku." Smál se a ona ho láskyplně objímala. Já si se smíchem stoupla a došla k nim. Nik byl zalehlý na zemi a já měla, co dělat, abych nevybouchla smíchy. On mě propálil naštvaným, ale pobaveným pohledem a já jen nevinně pokrčila rameny. „Víš, čo jsem dneska dějala jáno?" Začala Laurinka a pořád ho mačkala. Já se smála a Nik na mě vysílal pohled: Jestli mi nepomůžeš, nedožiješ se večera. „Lauri, myslím, že ti krade další lízátka." Ona přestala Nika objímat a naštvaně zvedla hlavu. Stoupla si Nikovi na břicho a seskočila dolů. On jen zaskučel, zoufale boestí. „To teda ňe, moje lížátka!" Křikla naštvaně já si založila ruce na hrudi a dloubla špičkou boty do Nika, který si lehnul s rukama pod hlavou a pozoroval oblohu, aby se podíval na Lauru. On se opřel na loktech a jen překvapeně pozoroval dění, před sebou. Laura natáhla luk a vystřelila. Šíp se zabodnul do středu, ale ona natáhla další, který se zabodnul vedle něho, stejně jako její třetí střela. „Tu máš, ti stvůjo." Udělala na terč dlouhý nos a pak ke mně přiběhla. Objala mi nohu a já jí dala další lízátko. To si ona strčila do kapsy. Koukla jsem se na Nika a ten jen s otevřenou pusou koukal na terč. „Niku, ať ti tam nevjetí moucha." Zažvatlala Laura a já se zasmála. Nik zakroutil hlavou a zavřel pusu, pořád se, ale nezvedal. „Tak já jďu, chůva mě bude hjedat. Ahoj Kate a pjosimte mušeš ho zvednouť, asi mu ochabjy nohy, nebo čo." Pronesla Laura a pak se roztomile rozeběhla zpátky do zámku. „Budeš tam ležet ještě dlouho?" Zeptala jsem se a podala mu obě dvě ruce, aby se chytnul. On si s úsměvem nechal pomoct. Chytnul mě a s mojí pomocí se dostal na nohy. Jenže mě nějakým způsobem objal okolo pasu a přitisknul k sobě. Mně se zadrhnul dech a podívala jsem se mu do očí. Uviděla jsem ty jiskřičky, ze kterých se podlamují kolena. „Tak lízátková příšera jo?" Já jen s úsměvem pokrčila rameny. On se ke mně začal pomalu přibližovat. „Neměla si náhodou, být na hodině etikety? Po celém paláci tě hledají stráže." Zašeptal, když byl skoro u mě. „A paní profesorka, vběhla princovi, naprosto rozzuřená do komnaty. Vypadala, jako bubák." „A-asi máme každý jinou představu o bubácích." Pronesla jsem skoro neslyšně. Byl těsně svými rty u těch mých. Cítila jsem jeho teplý dech a v břiše mi, už nelétalo pár motýlků. Byl tam extrémní hurikán, který mnou nekontrolovaně proudil a připravoval mě o možnost rozumě myslet. „Kate? Já..." Podívala jsem se mu do očí. Jeho jiskřičky pomalu vyhasínaly a já se pomalu probírala. „Já, ti musím něco..." „Kate! Kate, jsi tady!?" Ozval se křik z paláce. Sabrina si to mířila prosklenou chodbou přímo na cvičiště. Podívala jsem se zděšeně jejím směrem. Rychle jsem se od Nika odtáhl a zastrčila si neposedný pramínek za ucho. Nik zůstal stát na místě a hypnotizoval mě pohledem. Jakoby si něco vyčítal, něčeho se bál a snažil se odhadnout moje pocity. Já se snažila uklidnit můj zrychlený dech. „Kate! Musíš se připravit na oběd!" „Pane bože, ty to vidíš. Mám já tohle zapotřebí?" Rozhodila jsem zoufale rukama a Nik se vedle mě nervózně usmál. „Ty se nesměj, jestli mě tam necháš, tak si mě nepřej." Bouchla jsem ho do ramena a rozešla se Sabrině naproti.